Soudní proces s Dominikem Ferim nesleduji nijak pečlivě, ale i tak jsem stihla zaznamenat některé reakce. A ty jsou překvapené a pohoršené. Považte, on se brání!
Bývalý politik, který je ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře až deseti let, se nechce přiznat a jít si sednout do kriminálu. Drze tvrdí, že to neudělal. To je ale výstředník a popleta!
Vypadá to, že všichni jeho dřívější obdivovatelé čekali, že tento příklad pro mládež, vlajkonoš liberální demokracie a výrazná tvář jedné ze stran pětikoalice bude se systémem řádně spolupracovat. Pln respektu k obětem přijme vinu za to, jak jim ublížil, procítěně se omluví a chápavě vyjádří politování nad jejich dalším osudem. Dozná vinu v plném rozsahu a navrhne si trest ještě přísnější, než požaduje zákon.
A ono ne. Dominik Feri se urputně brání, vinu odmítá, pykat nechce. Pro oběti neprojevuje žádné pochopení. Zřejmě se v jeho výchově k evropským hodnotám cosi pokazilo. Kde asi udělali soudruzi a soudružky, kteří se k němu s takovým nadšením hlásili, chybu?
Jedním z důvodů aktuálního veřejného pohoršení nad Dominikem Ferim je skutečnost, že v rozhovoru s novináři prý zveřejnil jméno jedné z tvrzených obětí svého chování. Šlo přitom o ženu, jejíž případ před soudem nebude projednáván, neboť byl odložen. Okamžitě se ozvaly hlasy, že jde o porušení zákona; ve zprávách jsem slyšela, že se tím výrokem bude zabývat policie.
Ustanovení § 8b odst. 2 trestního řádu skutečně stanoví následující povinnost: „Nikdo nesmí v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném jakýmkoli způsobem zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného, který je osobou mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán trestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), zabití (§ 141 trestního zákoníku), některý z trestných činů, kterým byla způsobena těžká újma na zdraví, trestný čin ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), některý z trestných činů proti těhotenství ženy (§ 159 až 162 trestního zákoníku), trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 až 193 trestního zákoníku), trestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 trestního zákoníku), týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku).“
Porušení této povinnosti je přestupkem podle zákona o zpracování osobních údajů, ovšem primárně by bylo třeba určit, zda dotyčná vůbec spadá do okruhu osob chráněných tímto ustanovením v situaci, kdy nebylo zjištěno, že na ní byl spáchán trestný čin. To je ale pro účely tohoto příspěvku akademická otázka, kterou ponechám stranou, stejně jako morální stránku věci.
Nevím, zda fakticky došlo ke zveřejnění jména dotyčné dívky či ženy; četla jsem o ní vždy jen jako o anonymní osobě, jejíž identita prý byla prozrazena. Nezkoušela jsem zjistit, kdo to je. Ale zprávy o procesu svědčí o tom, že média zákaz zveřejnění totožnosti víceméně ctí.
U poučení osob, které se nějakým způsobem účastní trestního řízení, o této mlčenlivosti jsem byla mnohokrát. Je pravda, že se jí věnuje o maličko více pozornosti než jiným poučením, asi tak tři vteřiny namísto jedné. Nevybavuji si, že by někdo papír s poučením, který mu byl předložen k podpisu, skutečně četl. Ale do povědomí se dostává, což je dobře.
Povšimněme si zajímavého aspektu dané věci: oběť nařkla kohosi z nekalého jednání, dotyčný se ale k její osobě veřejně vyjadřovat nesmí. V nějaké všední kauze je to asi jedno, protože to nikoho kromě zúčastněných a jejich nejbližšího okolí nezajímá, ale v tomto případě tomu tak není. Z trestného jednání byl obviněn politik, tedy osoba veřejně činná a mediálně známá. Několik nařčení, které se sešly v jeden okamžik v rukou novinářů, vedlo ke konci jeho politické kariéry. Obžaloba pro tento konkrétní skutek ale podána nebyla; to samozřejmě neznamená, že k němu nedošlo, ale může to znamenat například to, že skutek nebyl posouzen jako trestný čin.
V situaci hrozby vysokého trestu odnětí svobody a mediální štvanice nelze čekat, že obžalovaný bude jednat nějak zvlášť citlivě. V tomhle stadiu toho smutného zápasu už všichni shodili rukavice. Je to zóna smrti, hraje se o hodně, údery jsou tvrdé a platí: nedáš, dostaneš.
Aby mi bylo rozuměno, nijak se dotyčného hříšníka nezastávám. Jen nečekám, že bude slušný.
