V souvislosti s volbou do Rady České televize se hodně řešila údajná objektivita ČT, která prý měla být touto volbou ohrožena…
Ale může být ohroženo něco, co fakticky neexistuje?
Tady třeba máme pěkný příklad toho, jak ta českotelevizní objektivita v praxi vypadá: natočíte tendenční reportáž, a to na základě historických zjištění, která už byla před lety spolehlivě vyvrácena. A v rámci té objektivity, kterou se tak oháníte, nedáte žádný prostor protistraně.
Prostě celou reportáž – celé poplivání Lidic, postavíte na dojmologii a totálně chybné interpretaci jednoho historika, který si chtěl jen udělat bezva promo.
Příběh Reportéři ČT versus Lidice se vyplatí dobře zapamatovat. Nic neukazuje realitu těch vznešených frází o objektivitě veřejnoprávního média lépe než právě tohle. Ale k faktům.
Podstata příběhu
Novináři ČT drsně lhali o mé zabité mamince. Je to neúcta k zavražděným. To říkala přeživší vypálení Lidic Marie Šupíková. Na internetu se nato vedly různé diskuze k tomu, že ministr kultury Lubomír Zaorálek donutil prý k rezignaci ředitelku Památníku Lidice Martinu Lehmannovou. „Jeho postup je přesně v souladu s tím, co chtěli komunisté a takzvaní bojovníci za svobodu pana Vodičky,“ psal třeba Jan Jandourek. Tyto věci je těžké hodnotit a nechci s nimi polemizovat, ale je možno se podívat, co na začátku problému stálo, kvůli čemu eskaloval. Takže zpět k paní Šupíkové:
Otec byl v Lidicích zastřelen, matka se vrátila z koncentračního tábora v Ravensbrücku vážně nemocná a byla v péči lékařů v Praze, kde zemřela v prosinci roku 1946. Její bratr byl popraven 16. června v Praze-Kobylisích. Sama Marie Šupíková byla vybrána na převýchovu do německé rodiny.
Česká televize označila její matku za udavačku. „Je to neúcta k obětem – k ženám, které zahynuly. K mužům, kteří byli popraveni. Je to neúcta k mému bratrovi, který byl v 15 letech popraven,“ kritizovala práci Reportérů ČT Marie Šupíková. A dodala: „Tato reportáž mne dostala. A… Já nevím… A to pan doktor Šustek (renomovaný odborník, pozn. red.) bádal a zjistil, že moje maminka je nevinná – že nikoho nikdy neudala, ale přesto se to v té reportáži objevilo. Mě to strašně zdrblo, věřte mi…“
Na původní reportáž se můžete podívat v hlavním videu po rozkliknutí ikony v úvodní fotografii. A k případu také vyšel zevrubný článek na serveru info.cz, který sepsala dnešní redaktorka ČT, předtím redaktorka serveru.
Vyjdeme-li z článku na zmíněném serveru, v celém příběhu jde o toto: Nacisté srovnali Lidice se zemí 10. června 1942 v pomstě za smrt zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tehdy ani těsně po válce nebylo jasné, kdo zkázu obce způsobil. Začaly se objevovat různé teorie. S vlastním svědectvím přišel protektorátní četník z nedalekého Buštěhradu Evžen Ressl.
Osm z přeživších lidických dětí se nato podepsalo pod otevřený dopis adresovaný prezidentu, předsedům vlády, obou parlamentních komor a ministru kultury a napsalo v něm, že přerušují spolupráci s Památníkem.
Ressl v prosinci 1945 sepsal hlášení, ve kterém obvinil z kolaborace obyvatelku Lidic Alžbětu Doležalovou – matku paní Šupíkové. Ta měla udat svoji podnájemnici Štěpánku Mikešovou, která před úřady skrývala svůj židovský původ. Ressl, který Mikešovou sám zatýkal, po válce uvedl, že Mikešová hrozila, že se Lidickým pomstí. O sedm dnů později pak došlo k vypálení obce, za které měla být dle Ressla spoluodpovědná Doležalová svým udavačstvím.
Pořad Reportérů ČT de facto vykreslil Doležalovou jako jasnou udavačku, přičemž Resslovo obvinění leželo bez povšimnutí v archivech až do roku 2016, kdy je ve své knize Lidice – Zrození symbolu představil veřejnosti mladičký historik Vojtěch Kyncl. To podnítilo archiváře Vojtěcha Šustka, aby se Resslovým obviněním blíže zabýval.
„Pochopitelně mne zajímalo, na základě jakých pramenů historik Kyncl zločin udavačství údajně spáchaný Doležalovou dokládá. Zjistil jsem, že jediným domnělým důkazem je výpověď četníka Evžena Ressla, kterého ale nemůžeme brát jako věrohodného svědka, protože on sám Mikešovou gestapu předal, a měl tudíž mnoho důvodů, aby to na někoho sváděl. Napsal jsem proto letos do revue Slánské obzory rozsáhlou studii, při které jsem prošel mnoho pramenů,“ uvedl Šustek.
Dodatečně dopsané hlášení
„Štěpánka Mikešová v Osvětimi zahynula. Ressl si pravděpodobně myslel, že v Ravensbrücku zahynula i Alžběta Doležalová, a proto ji označil za udavačku Mikešové. Chtěl vzbudit dojem, že Mikešovou předal gestapu pod nátlakem udavačky – tedy že konal jen v krajní tísni zaviněné Doležalovou. Ve skutečnosti Ressl zatkl Mikešovou ze strachu, že gestapo její židovský původ během druhého stanného práva odhalí, a on sám bude popraven za to, že Mikešovou kryl,“ předpokládá Šustek.
Proto četník napsal podle slov Šustka až koncem roku 1945 hlášení, ve kterém chtěl vinu za zatčení Mikešové a potažmo i vypálení Lidic, shodit na Alžbětu Doležalovou, kterou po vypálení obce nacisté odvlekli do koncentračního tábora.
S památníkem přerušují spolupráci
Osm z přeživších lidických dětí se po pořadu Reportérů ČT podepsalo pod otevřený dopis adresovaný prezidentu, předsedům vlády, obou parlamentních komor a ministru kultury a napsalo v něm, že přerušují spolupráci s Památníkem. Poslední kapkou v nedobrém vztahu s vedením Památníku byla právě reportáž České televize.
Tolik k oné objektivitě, kterou mají prý Xaver Veselý a ekonomka Lipovská zlikvidovat. Dokážu si ale živě představit, kolik povyku by nastalo, kdyby na Radě ČT navrhli, že se má Marek Wollner, vedoucí Reportérů ČT, Marii Šupíkové omluvit, jakkoli by šlo o hezké gesto, na které má paní Šupíková bez jakýchkoli pochybností právo.
U mne osobně by to kredit ČT zvedlo. Ale oni to nikdy bohužel neudělají… Jsou přece objektivní a bojují proti fake news….
Hana Lipovská, radní ČT:
Chci věřit, že redaktoři z Reportérů ČT nebo z publicistiky nejsou a priori přezíraví. Oni si jen žijí ve svém světě, kde se mluví jejich řečí. V tomto ohledu je přímo vzorová kauza Lidice. (Jde o pořad Reportérů ČT v němž před rokem vystoupil historik Vojtěch Kyncl s tvrzením, že židovská podnájemnice odvedená z Lidic několik dní před zničením vesnice byla udána jednou z glorifikovaných „lidických žen“; tvrzení ovšem stojí pouze na poválečné výpovědi četníka, který Židovku Štěpánku Mikešovou přivedl na gestapo.)
Kdyby se to dostalo na stůl mně, tak bych sestavila tým složený z různých historiků. Pozvala bych do něj autora tvrzení Vojtěcha Kyncla, proti němu archiváře Vojtěcha Šustka (kritik Kynclovy hypotézy) a další. Chtěla bych detailní, nezaujatý rozbor situace, ptala bych se, jestli se skutečně dá tak suverénně konstatovat, že matka dodnes žijící paní Šupíkové byla udavačka, a když ne, tak proč tam četníkovo tvrzení nebylo zpochybněno. Chyba se může stát každému z nás. Ale v kauze Lidice absolutně nebyl zájem ani se omluvit, ani to zmírnit.
Co tedy lidické reportáže vypovídají o ČT? Že se televize ujme nějakého tématu, které se jí v tu chvíli náramně hodí do krámu, a zpracuje ho, to bych brala. Ale že pak neumožní říct, že výklad pana historika není průkazný, to už je zvláštní. Lidické děti sepsaly otevřený dopis, což v podstatě byla žádost o korekci původních tvrzení a omluvu. Jenže ČT neměla zájem věc řešit, po roce je kauza pořád ještě otevřená. Pro mě příklad absolutní arogance a pohrdání normálním člověkem. Jednoduchá omluva člověku, kterému reportáž ublížila, by byla to nejmenší.
