Poslední týdny mě trochu mrzí, kam se celá otázka očkování proti onemocnění COVID-19 dostala. Situace se na obou stranách barikády vyhrotila do dost nepříjemných extrémů a už téměř chybí rozumná diskuze.
Očkování je dobrovolné. Myslím, že každý si sám dokáže rozhodnout, jestli ho chce podstoupit, nebo ne. Na jedné straně však vznikla skupina lidí snažící se ostatní k očkování různým tlakem nutit. Jako vrchol pak považuju oficiální kampaň plnou hloupých manipulativních hesel typu návrat do normálu a zase se bavit. Nedovedu si představit, že to někoho k očkování vážně přesvědčí. Možná spíš hodně lidí už rozčílí.
Strana druhá zas mimo různé dezinformátory plodí jedince, kteří mají tendence se všude po internetu do očkovaných lidí navážet jako do hloupých ovcí a tvůrců nové totality. Už jsem taky obdržela čočku, jak jsem pitomá, že jsem se nechala očkovat už koncem roku (profese neprofese, covid je zřejmě stejně mýtus).
To, jak fungují restrikce pro očkované a jinak pro neočkované, je asi na širší diskuzi (a není to pointou tohoto příspěvku). Obecně si ale myslím, že stran očkování by celé věci pomohla změna incentiv. Nebylo by tohle pole trochu méně toxičtější, kdyby zdravotní pojištění začalo trochu více fungovat jako pojištění a reflektovalo by míru rizikovosti chování jedince (nejen ohledně očkování) – tak, jak si to určí pojišťovna, která při zdraví pacienta vynaloží co nejméně nákladů? Protože tím se zodpovědnost za rozhodnutí přesouvá mnohem více na pojištěnce a jeho individuální dohodu s pojišťovnou.
V nejbližší budoucnosti se samozřejmě nic takového nestane. A tak nezbývá než doufat, že se situace zase uklidní a covid a očkování už konečně přestane být téma.
