Kardinál Dominik Duka už brzy předá arcibiskupský stolec svému nástupci. Spekuluje se, že k tomu má dojít zkraje podzimu, při příležitosti výročí úmrtí svaté Ludmily.
Dukova rezignace leží ve Vatikánu už dva roky, což je docela dlouho. Není ale divu – Duka je osobnost, která za sebou zanechává ve veřejném prostoru výraznou stopu. Zvolit vhodného nástupce je oříšek. Má to být někdo stejně působivý? Nebo česká církev potřebuje teď spíš nenápadného pastýře?
Dominik Duka se nebojí otevřeně hovořit o společenských problémech, rád vystupuje, ukazuje se po boku politiků. Dalo by se říct, že „dělá politiku,“ což je mu taky z určitých kruhů vyčítáno.
Lze to ale v pozici nejvyššího českého katolického představitele vůbec dělat jinak? Církev je v Česku v marginální pozici, nemůže si vyskakovat a klást podmínky. Diplomatický a nekonfliktní přístup Dominika Duky, kteří kritikové vnímají jako ústupky vůči vládnoucím elitám, je v této konstelaci naopak potřebný a rozumný. Jako každá silná osobnost se však kardinál musí potýkat s nejrůznějšími spekulacemi, rádoby senzacemi a očerňováním…
Ve stínu celibátu
V poslední době se roztrhl pytel s nejrůznějšími „šokujícími odhaleními“ uvnitř církve. Na Seznamu proběhl celý podcastový cyklus Ve stínu celibátu, kde s patřičnou dávkou dramatu nesměl být kardinál Duka opomenut jako hlavní viník. Aby však bylo jasno – vůbec nezpochybňuji věrohodnost a závažnost zneužívání ani úroveň pořadu – sama jsem s napětím čekala na každý nový díl. Ale analytický mozek mi nedovolil splynout s dramatickými emocemi, kterými byl celý pořad prošpikován.
Další nesrovnalosti hledají novináři ve finančních tocích pražského arcibiskupství nebo v politických preferencích jeho zaměstnanců – na toto téma vyšel opět na Seznamu (zde je na místě se zamyslet, komu Seznam patří a co tím sleduje) článek s hlavním aktérem Josefem Nerušilem. Ten působí jako správce sociálních sítí Dominika Duky a celého arcibiskupství.
Kontroverzní informace
„Kontroverzní“ informace spočívá v tom, že Nerušil má údajně vést jako lídr pražskou kandidátku SPD do podzimních parlamentních voleb. No a co, řekl by jeden normálně uvažující člověk… Většina z nás má nějaké politické přesvědčení. Jenže tady jde o SPD! O stranu „fuj,“ se kterou se „žádný slušný člověk nemůže zahazovat.“ Tím spíš mediální poradce kardinála! Nutno dodat, že Dominik Duka to za SPD schytal už u posledních voleb, kdy si dovolil pogratulovat Tomiu Okamurovi. Tenkrát se na něj snesla velehora hnoje a každý „správně myslící občan“ se nad zdvořilým diplomatickým dopisem demonstrativně oškliboval.
Duka to vůbec nemá snadné. Lavírovat mezi cynickým vedením státu a duchovními hodnotami, snášet nadávky, pomluvy a nespravedlivá osočování, často přitom z vlastních řad, to chce opravdu pevné nervy a silný žaludek.
Naštěstí pro kardinála, už to nebude trvat dlouho. Světlo reflektorů brzy padne na jiného a nezbývá než doufat, že ten to ustojí se stejnou grácií. Naneštěstí je však odcházení Dominika Duky provázeno hořkostí a mediálním lynčem. Je to škoda. Jak to ale u silných osobností bývá – jejich skutečný význam většinou doceníme až později. Snad se tedy i Dominik Duka jednou dočká satisfakce.
