Studenti některých humanitních oborů nadělili sobě i společnosti vskutku zajímavý dárek k Mezinárodnímu dni studentů: stávku za klima. Nebudu zastírat, že mám elementární problémy s pochopením smyslu této akce. Není mi zřejmý vztah mezi stávkou a jejím cílem.
Už samotná stávka studentů je v mých očích protimluv. Stávka je prostředek nátlaku a má společnost v něčem zabolet, připomenout důležitost činnosti stávkujícího pro jeho spoluobčany a demonstrovat důsledky přerušení této činnosti; ukázat, jak by to vypadalo, kdyby stávkující přestal dělat to, co dělá.
Ještě bych rozuměla tomu, že společnost zneklidní stávka budoucích lékařů nebo inženýrů. Ale proč nás má mrzet, že na přednášku nejde nějaký student genderových věd? Je zcela lhostejné, zda vystuduje, či nikoliv, společnosti takové studium víceméně k ničemu není (kromě existence dalšího jedince s titulem) a nijak negativně nepocítí, kdyby byl obor úplně zrušený. Je spíš otázkou, proč se na takové studium plýtvá veřejnými prostředky. Tak jaká stávka?
Kromě toho nevím, jak má tvrzený systémový problém zvaný klimatická krize ovlivnit vedení nějaké regionální vysoké školy. K tomu nemá nástroje, pravomoci, nemá k dispozici nic, čím by mohlo požadovanou změnu přivodit.
Není mi také jasné, proč je nutné deklarovaných cílů dosahovat přespáváním na fakultách, ale zřejmě to vyplývá z nějaké vyšší humanitní logiky, jejíž zákonitosti mi zůstanou utajeny.
Dále by mne zajímala anketa mezi stávkujícími, například kolik z nich využilo v posledních letech letecké dopravy, jak často cestují automobilem spalujícím fosilní paliva nebo elektřinu vyrobenou z uhlí, v jaké míře používají recyklované předměty denní potřeby a podobně. Nedivila bych se, kdyby se přitom zjistilo, že jeden každý stávkující za sebou nechává stejnou uhlíkovou stopu jako půl africké vesnice.
Nemohu nevnímat absurditu celé té akce. Studenti v roce 1989 demonstrovali za to, aby každý mohl žít po svém a nemusel se přizpůsobovat představám vládnoucí ideologie. Studenti v roce 2022 stávkují za to, aby všichni žili tak, jak si představují oni.
