Poznámka na úvod: zastávám názor, že přiměřeně, slušně a korektně lze psát a diskutovat úplně o jakémkoliv tématu, byť by bylo sebekontroverznější. Dnes to bude ale opravdu hodně choulostivé, takže jde o takový test, co glosa snese a co už ne.
Když jsem před časem zaregistrovala, že dalším tématem našich feministek je právo na orgasmus, resp. starost o to, aby i v tomto ohledu nebylo žádné z pohlaví kráceno na svých právech, pomyslela jsem si, že to je konečně téma, ve kterém jsou ženy zvýhodněny.
To je pořád gender pay gap, tedy rozdíl v platech, pořád starost, aby ženy nevykonávaly více domácích prací, aby nebyly utlačované – a vida. V počtu orgasmů ženy nejspíš vedou, mínila jsem, protože už fyziologicky může žena prožít během jednoho sexuálního styku více orgasmů než muž. Je tedy hezké, že si feministky konečně našly něco, kde nejsou utlačované.
Tak ne.
Feministky počítaly, zkoumaly, prováděly sociologická šetření, dotazovaly se – a ejhle! Zase se nedopočítaly a patriarchát vede už i na počet orgasmů. Máme tady orgasmickou nerovnost a měli bychom ji řešit.
Doba už je asi taková, že i z něčeho tak intimního, jako je individuální prožívání sexuálního aktu, hodlá někdo dělat celospolečenské téma k řešení. Stejně mne ale zaráží, kam až dnešní progresivisté strkají ten svůj neomalený nos. Koho vůbec napadne něco takového počítat a ještě závidět druhému člověku, že si sex víc užije? A vydávat to za nějaký produkt patriarchátu?
Možná by mohly ženy, které si takovými věcmi nelámají hlavu, dát feministkám pár nekorektních rad. Jakože s náhodnou známostí z baru to asi půjde hůř než s dlouhodobým partnerem, byť samozřejmě uznávám, že máte, holky, právo na volnou lásku.
Ale raději ne, to by glosa už asi opravdu neunesla.
Tak jenom na závěr: přestaňte sestavovat sociologické dotazníky a teoretizovat o orgasmické nerovnosti a jděte do terénu. Platové rovnosti možná nedosáhnete, ale tohle mohou ženy hravě vyhrát.
