Ministerstvo vnitra vyřadilo z boje o prezidentskou funkci několik kandidátů pro nesplnění podmínek; mezi nimi i takové, kteří předložili velký počet podpisů, v řádu desetitisíců nad požadovaný limit, v nichž ale byla zjištěna vysoká chybovost. Některým kandidátům po odpočtu neuznaných podpisů chybělo doslova jen pár set podepsaných občanů. Kandidáti již avizovali, že se proti rozhodnutí budou bránit.
Čeká nás zřejmě zajímavá právní bitva.
Zatím jsem záležitost nijak podrobně nestudovala, ale domnívám se, že nám zde vyvstal pozoruhodný problém.
Zákon o volbě prezidenta republiky stanoví postup kontroly podpisů; celý proces je postaven na principu namátkové kontroly, byť poměrně velkého vzorku podpisů (první kontrolní vzorek 8500, případný druhý kontrolní vzorek také 8500).
Ústava ale ve věci navrhování kandidátů hovoří takto:
Navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů.
Ústava tedy požaduje 50 tisíc podpisů, samozřejmě ale nestanoví způsob kontroly, to ponechává zcela správně na prováděcím zákoně; takové věci do ústavy nepatří.
Zde ale může nastat poměrně zásadní rozpor: ministerstvo vnitra postupovalo podle zákona, zkontrolovalo předepsaný vzorek podpisů, ale nikoliv všechny podpisy. Není vůbec vyloučeno, že u jiného vzorku by se úředníci dopočítali jiné, třeba nižší chybovosti, a kandidát by byl k volbám připuštěn.
Logická námitka vyškrtnutých kandidátů bude tedy znít tak, že předložili počet podpisů vyžadovaných Ústavou, ale na základě obyčejným zákonem stanoveného postupu jim tyto podpisy nebyly uznány. Kandidáti by měli za těchto okolností jednoznačně požadovat kontrolu všech podpisů a zjištění, zda skutečně hranice 50 tisíc podpisů nedosáhli.
Ústava musí mít přednost.
