Dnes si vezmu na pomoc teorii paralelních vesmírů, která nám říká, že v každém jednotlivém okamžiku nastávají obě, resp. všechny možné varianty vývoje událostí. Realita se neustále větví do paralelních vesmírů, z nichž v každém se realizuje jedna z možností, a celkově se realizují všechny.
A v tomhle paralelním vesmíru došlo k tomu, že prezident udělil Andreji Babišovi milost, resp. nařídil, aby se v trestním stíhání nepokračovalo. A premiér toto rozhodnutí kupodivu spolupodepsal, tak jak vyžaduje Ústava.
Co takové rozhodnutí v paralelní České republice během paralelní prezidentské kampaně způsobilo?
Samozřejmě vypukly vášnivé diskuse a spousta komentátorů dala průchod své nezměrné zlosti. Ale po dvou týdnech humbuk ustal a zjistilo se, že abolice přinesla do kampaně trochu žádoucího klidu. Argument, že Andrej Babiš kandiduje jen proto, aby se vyhnul trestnímu stíhání, už jeho protikandidáti nemohli používat, a kampaň se musela chtě nechtě obrátit k věcnějším problémům, třeba k tomu, co špatného, nebo naopak dobrého vláda bývalého premiéra učinila.
Veřejnost přestala být trápená podrobným zpravodajstvím z hlavního líčení, v němž se řeší nějaké patnáct let staré dotační podmínky. Svědek Andrej Babiš mladší najednou nestál v centru pozornosti médií referujících o procesu.
A novináři zanechali naříkání, kde v civilizované zemi by se mohlo stát, že trestně stíhaná osoba se uchází o zvolení do nejvyššího úřadu (mohlo by se to stát leckde).
A v nějakém ještě alternativnějším vesmíru se Andrej Babiš po oznámení abolice kandidatury vzdal. Zlé jazyky tvrdily, že to s ním bylo domluveno a že premiér vyměnil svůj podpis pod prezidentovým rozhodnutím za to, že nebude hrozit zvolení expremiéra do prezidentského úřadu a projde některý z přijatelnějších uchazečů. Ale tato zákulisní dohoda se nikdy nepotvrdila.
Ať tak či tak, ulevilo se kupodivu všem: kandidátům, voličům, soudu, svědkům, novinářům, politikům.
V tom paralelním vesmíru.
