Ústecký okresní soud ve čtvrtek poslal na dva roky do vězení sedmačtyřicetiletého Martina Konopáska, který podle obžaloby kontaktoval přes sociální síť dívky, které se pro dokument V síti režisérů Barbory Chalupové a Víta Klusáka vydávaly za dvanáctileté. Například je žádal, aby se svlékly a zaslaly mu intimní fotky. Rozsudek nemusí být pravomocný.
Konopásek navazoval podle obžaloby pod smyšlenými jmény od listopadu 2018 do února 2019 na sociální síti kontakt s dívkami, které se vydávaly za dvanáctileté. Ve skutečnosti to byly zletilé protagonistky filmu.
Při komunikaci na síti lide.cz vycházel podle svých slov z toho, že profil si zde může založit pouze člověk starší šestnácti let. „Vycházel jsem z toho, že když si založily profil na této stránce, nemůže jim být 12 let,“ uvedl v únoru u soudu muž. Obžalovaný vyzvídal na dívkách, zda se už líbaly nebo jestli masturbují. Zaslal jim elektronický odkaz na pornografické video. Sám jim poslal fotografii ztopořeného údu.
Nepřemýšlel o důsledcích
„Nepřemýšlel jsem o důsledcích. Teď vím, že to byla hloupost. V ten moment mi to přišlo jako moje soukromá věc, odpočíval jsem u toho. Nikdy jsem se s nimi nechtěl sejít, přestože jsem to navrhoval. Bral jsem to jako ukončení komunikace,“ tvrdil před soudem.
Zároveň důrazně odmítl, že by to dělal kvůli vlastními sexuálnímu uspokojení, že při hovoru nikdy nemasturboval. Obžalován byl ze dvou skutků, z nichž jeden souvisí s dokumentem a druhý s následnou domovní prohlídkou, při které policie objevila v jeho počítači stovky souborů s fotografiemi obnažených dívek v dětském věku.
Tři směry
Proti verdiktům soudů první instance, mezi které patří okresní soudy, se lze odvolat, čtvrteční rozhodnutí tak nemusí být pravomocné. V případě odvolání státního zastupitelství nebo obžalovaného, na které mají obě strany lhůtu osmi dní od doručení rozsudku, by se případem zabýval nadřízený krajský soud. Ten pak rozhodne již pravomocně, případně okresní rozsudek zruší a věc vrátí k novému projednání.
Podmínku dostal Konopásek už v minulosti za to, že kontaktoval jako učitel zeměpisu čtrnáctiletou dívku, kterou líbal. V pronajatém bytu ji svlékal a žádal ji, aby ho osahávala.
A protože trestní právo je moje oblíbená disciplína, můžeme o tom popřemýšlet i zde. Dokument jsem viděla, ani spisy, ani rozsudky jsem nečetla, takže úvodem nejprve jen několik obecných poznámek.
Nesouhlasné výkřiky se obvykle nesou ve třech směrech:
- Tresty jsou příliš mírné: jak mohl dostat za tohle jenom podmínku?
- Proč má být někdo potrestán za zneužití nezletilých dívek, když šlo o dospělé herečky?
- Byla to manipulativní hra filmařů a touha po senzaci; je správné trestat takto odhalené pachatele?
Začnu od prostřední otázky.
Otázka č. II
Pachatelé se v tomto případě fakticky nedopustili zneužívání nezletilých, nicméně jednali ve skutkovém omylu. Při komunikaci s dívkami se domnívali, resp. byli opakovaně upozorněni, že děvčatům je dvanáct let. Jejich úmysl tedy jednoznačně směřoval ke spáchání trestného činu; jednalo se o tzv. pokus na nezpůsobilém předmětu útoku. (Jiným příkladem takového pokusu by byl třeba pokus o zabití někoho, kdo v době útoku již nežije.)
Pokud nastane v praxi situace opačná, například se pachatel domníval, že partnerce, s níž uskutečnil pohlavní styk, je šestnáct let, ačkoliv jí je teprve čtrnáct, není takové jednání trestné.
Zkrátka, trestá se za to, co má pachatel v hlavě, za jeho představu o tom, co dělá.
Kromě toho se někteří ze zachycených pachatelů dopustili i jednání, které je trestné bez ohledu na věk oběti, například sexuálního nátlaku nebo šíření dětské pornografie.
Otázka č. III
Za problematický může být ale pokládán způsob, jakým byli pachatelé odhaleni; tedy otázka třetí. Zachycení sexuální predátoři (tento termín používají autoři dokumentu) se sami stali obětí omylu, nechtěnými herci v natáčeném filmu. Pokud by takovou situaci zaranžovala policie a nikoliv filmový štáb, jejich potrestání by zřejmě nebylo možné.
Je asi zvláštní pokládat si u takto extrémně závažného, trestného, amorálního a samozřejmě neetického chování otázky týkající se etiky postupu vůči samotných pachatelům. Ale nad trestním řízením si podle mého názoru máme klást takové otázky vždy.
Je to správné? Pokud ano, mělo by se takto postupovat častěji? Pokud ne, mají odejít pachatelé bez trestu? Jak si odpovíme, záleží asi na osobním nastavení každého z nás.
Otázka č. I
Na závěr zpět k první otázce, která bude veřejnost zajímat nejvíce, tedy k výši trestů. V poslední době se stále více objevují tlaky na přísnější trestání pachatelů sexuálních trestných činů. Praxe zatím odolává.
Přiměřenost trestů uložených jednotlivým pachatelům odhaleným díky dokumentu V síti nemůžeme posoudit bez znalosti odůvodnění rozhodnutí. Určitě ale nelze vyloučit, že se do úvah soudu promítly právě dvě shora zmíněné atypické okolnosti těchto případů, zejména skutečnost, že z objektivních důvodů nedošlo ke spáchání trestného činu na zranitelném dítěti. Nepřekvapilo by mne, pokud by soud zohlednil také to, že zde už nejde o anonymní, veřejnosti neznámé pachatele, ale o nedobrovolné herce ve filmu, který zhlédnou nakonec milióny lidí. A přes všechno rozostření nezůstane zřejmě identita pachatelů tak docela neznámá. To je tedy takový další trest navíc.
Za sebe mohu říci, že nemám ráda rozhořčené volání po tvrdších trestech, protože za tohle ho mají zavřít, až zčerná. Suďme své viníky, ty ostatní ponechme soudům.
Celovečerní dokument V síti je experimentem, který otevírá tabuizované téma zneužívání dětí na internetu. Tři dospělé herečky s dívčím vzezřením se přihlásily na sociální sítě, aby v přímém přenosu prožily zkušenost dvanáctiletých dívek on-line. Setkaly se při tom s věcmi, které zaskočily i filmaře. Oslovili je sexuální predátoři vyhledávající nedospělé dívky a od nevinné konverzace přecházeli k výzvám ke svlékání, masturbování a zasílání choulostivých fotografií.
