Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) je česká zpravodajská služba operující v zahraničí. Dva z tamních důstojníků ppmagazínu.com sdělili, že rozvědka sledovala na pokyn bývalého vedení ministerstva vnitra, pod které spadá, někdejšího vicepremiéra a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše při jeho pobytech v cizině. Poprvé to zpravodajci uvedli zkraje letošního roku, podruhé tento týden, kdy je redakce oslovila s otázkou, stojí-li si za svými slovy i nadále.
Pokud je pravda, že si někdejší sociálnědemokratické vedení rezortu vnitra objednalo sledování Babiše při jeho cestách do Francie, kde má současný premiér zázemí, není to již za hranou?
Než odpovíme na otázku, zmiňme, že publikovat podobné zprávy s sebou nese riziko, že jste automaticky zaškatulkováni do kolonky takřečených „babišovců“, jakkoli vám může být současný ministerský předseda lhostejný (včetně vnitropolitické situace) na rozdíl od skutečnosti, proč a jak pracují bezpečnostní složky státu a jakou sledovanost má váš zpravodajsko-publicistický web. Ovšem těžko to vysvětlovat, takže k meritu věci, respektive nejprve k objasnění toho, jak a proč je možné rozvědku ÚZSI politicky zneužít.
„Jedna věc je, co říká zákon, a druhá věc je praxe,“ vysvětlil pro ppmagazín.com bezpečnostní expert Andor Šándor, jenž působil v nejvyšším velení československé armády, posléze byl v letech 2001 až 2002 šéfem české vojenské špionáže. „Podle zákona může být odposlouchán kdekdo, je-li k tomu souhlas soudu. Co se týká ‚sledovačky‘, stačí souhlas ministra.“
Šándor: ÚZSI pod vnitrem je dědictvím StB
A právě v podřízenosti vnitru tkví problém ÚZSI, jelikož je pak snadné službu vinit z plnění politických úkolů na zakázku, když nadto v Čechách existuje precedent, a to ‚sledovačka‘ z aféry Nagyová. A také připomeňme, že mezi exšéfem vnitra Milanem Chovancem (ČSSD) a Andrejem Babišem panovala značná animozita.
„Když stojí v čele ministerstva vnitra protřelý straník a máte-li koaliční vládu, kde mezi sebou politické subjekty bojují, tak tlaky tohoto směru na ředitele rozvědky bývají, to mohu potvrdit. A když jim ředitel odolá, bývá často vyměněn,“ líčí v obecné rovině Andor Šándor.
Podle Šándora jsme jednou z mála raritních zemí, kde civilní rozvědka s vnějším polem působnosti pod rezort vnitra spadá. „Je to dědictví StB, protože I. správa byla také pod vnitrem. Čeští politici zatím neměli vůli tohle změnit,“ dodal Šándor.
‚Sledovačka‘ na Azurovém pobřeží
A nyní již k Babišovi, jenž často a rád Francii navštěvuje. Možná i proto, že tu žil v dětství se svými rodiči. Navíc příliš lidí jej jistě na Azurovém pobřeží nezná, a tak si může dovolit to, co v Čechách nepřipadá v úvahu; kupříkladu si dopoledne jen tak v šortkách a tričku vyrazit ven.
ČSSD, potažmo Chovance coby ministra vnitra, mohlo s velkou pravděpodobností zajímat, s kým se ve Francii Babiš schází, a tak podle všeho (vyjdeme-li z tvrzení zdrojů) pověřil svého blízkého spolupracovníka U. původem z Plzně a šéfa vnitřní kontroly zahraniční rozvědky ÚZSI (není důvod zveřejňovat jméno zaměstnance, pozn. red.) „operací“, kdy tento pracovník koordinoval tým, který Babiše ve Francii dlouhodobě sledoval a monitoroval.
Jeden z již zmíněných vedoucích pracovníků rozvědky (jejich identitu i pracovní zařazení redakce bezpečně a dlouhodobě zná) popisuje: „Sledovali Babiše a jeho rodinu ve Francii. U. měl na starosti řízení operací, jeho lidi tehdejšího vicepremiéra hlídali, aby věděli, s kým se potká. Akorát mě pobavil postřeh, že ten politik pořád pracuje a kouká do počítače, takže se naši lidé nudili. Je to ukázkový workoholik, čímž ho nijak nechválím, pouze to konstatuji.“
Podle zdroje PressPort Magazínu probíhala v ÚZSI vnitřní kontrola, aby mimo jiné i tyto „operace“ buď vyloučila, anebo potvrdila s tím, byly-li standardní. Mohl je zřejmě krýt i náměstek Zdeněk Blahut, který k 15. lednu skončil.
„U. navzdory tomu, že nemá diplomatické zkušenosti, dostal za splnění politického úkolu odměnou post velvyslance (redakce zemi zná, není Čechám tak vzdálená, pozn. red.) přesně v době posledních parlamentních voleb. Sám Babiš přitom v minulosti několikrát vyjádřil podezření, že ho ÚZSI sleduje, a měl jaksi pravdu,“ uvedl druhý důstojník a doplnil: „Ta odměna pro U. má hodnotu několika miliónů: vezměte si jenom společenskou prestiž, kterou tím získal. Ale jenom pitomec si mohl myslet, že tohle nevzbudí pozornost.“
Nicméně jiný zpravodajec ÚZSI, byť dnes již bývalý, ppmagazínu.com, který sám oslovil, řekl, že si myslí, že může jít o dezinformaci, jelikož U. je podle něj slušný člověk, nepodléhající politickým tlakům.
Stranou pozornosti
Ať tak, či onak, pravdu se nejspíš nedozvíme (služba nemůže a nesmí takovou věc přiznat, i kdyby šlo o nezvratitelnou pravdu) čili k další skutečnosti: Babišovy nemovitosti na jihu Francie – snad jen s výjimkou luxusní restaurace Paloma ve vesnici Mougins – zůstávají opravdu stranou pozornosti. Stejně jako fakt, že Babiš před lety nenápadně prozradil, že na francouzské Riviéře skupuje domy, které pak opravuje a prodává. Některé si však podle informací ppmagazinu.com ponechal. A časopis Ekonom například informoval, že to platí o realitách v Maugins.
Právě přes investování do realit na Azurovém pobřeží se Babiš dostal k největší chloubě v dalším sektoru svého podnikání – gastronomii. „Paloma byla na bydlení až příliš u silnice, ale je z ní vidět na moře, tak jsme si řekli, že z ní zkusíme udělat restauraci,” popisoval Babiš při otevření podniku v Mougins v létě 2013.
Byla to tehdy velkolepá show s mnoha pozlátky. Přijelo několik českých miliardářů jako Radovan Vítek nebo Jiří Šimáně, záštitu nad akcí převzal šéfkuchař Cyril Lignac, autor asi nejsledovanějšího pořadu o vaření ve Francii. A právě podobné akce mohly později rozvědku zajímat.
