V České republice prý nemáme vůbec debatu o tom, jaký chceme stát. Já bych ale soc. dem. ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové řekla přesně, jaký ho chci. Žádný. Jenže to mám smůlu…
Takže se do budoucna začnu – stejně jako všichni ostatní – ocitat v situaci, ve které si kvůli vysokému zdanění a krizi hůře něco ušetřím; později pak v situaci, kde kvůli zacházení s veřejnými financemi budou veškeré úspory ztrácet na hodnotě a bude to podobné, jako kdybychom bankovky rovnou vyhazovali do popelnice.
Ministryně tvrdí v DVTV, že téměř každý týden přichází na vládu s návrhem, který stojí peníze. Že je asi jejím údělem být podezřelá, že je to účelové (před volbami). Nemáme tu debatu o tom, jaký chceme stát, vždy je to zabité otázkou, kde na to vezmeme, tvrdí doslova.
Projde to, protože politik může klidně celou společnost ožebračit, a nikdy se za to nebude muset později zpovídat.
Na důchody nebude, ale sami si na ně takhle ušetřit asi těžko zvládneme. Protože paní ministryně Maláčová by chtěla být i v příštím období političkou – anebo i pokud bychom akceptovali to, že to nedělá z vypočítavosti kvůli volbám –, tak i přesto všechno by chtěla alespoň všem vnutit nějakou svoji nerealistickou představu státu, ve kterém peníze rostou na stromech.
S přerozdělováním a neefektivní alokací roste chudoba. Někdo to pocítí dříve než jiný, ale ta chudoba poroste v celé společnosti s výjimkou těch, kteří se na ten stát zvládnou napojit a tahat z něj peníze jako kupříkladu Agrofert.
Nejhorší je, že za svoje konání nebude paní Maláčová nikdy odpovědná. Vyhází do vzduchu peníze, které nemá, v důsledku čehož bude muset jinde nakrást… A projde to, protože politik může klidně celou společnost ožebračit, a nikdy se za to nebude muset později zpovídat.
