V České republice prý nemáme vůbec debatu o tom, jaký chceme stát. Já bych ale soc. dem. ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové řekla přesně, jaký ho chci. Žádný. Jenže to mám smůlu…
Takže se do budoucna začnu – stejně jako všichni ostatní – ocitat v situaci, ve které si kvůli vysokému zdanění a krizi hůře něco ušetřím; později pak v situaci, kde kvůli zacházení s veřejnými financemi budou veškeré úspory ztrácet na hodnotě a bude to podobné, jako kdybychom bankovky rovnou vyhazovali do popelnice.
Ministryně tvrdí v DVTV, že téměř každý týden přichází na vládu s návrhem, který stojí peníze. Že je asi jejím údělem být podezřelá, že je to účelové (před volbami). Nemáme tu debatu o tom, jaký chceme stát, vždy je to zabité otázkou, kde na to vezmeme, tvrdí doslova.
Na důchody nebude, ale sami si na ně takhle ušetřit asi těžko zvládneme. Protože paní ministryně Maláčová by chtěla být i v příštím období političkou – anebo i pokud bychom akceptovali to, že to nedělá z vypočítavosti kvůli volbám –, tak i přesto všechno by chtěla alespoň všem vnutit nějakou svoji nerealistickou představu státu, ve kterém peníze rostou na stromech.
S přerozdělováním a neefektivní alokací roste chudoba. Někdo to pocítí dříve než jiný, ale ta chudoba poroste v celé společnosti s výjimkou těch, kteří se na ten stát zvládnou napojit a tahat z něj peníze jako kupříkladu Agrofert.
Nejhorší je, že za svoje konání nebude paní Maláčová nikdy odpovědná. Vyhází do vzduchu peníze, které nemá, v důsledku čehož bude muset jinde nakrást… A projde to, protože politik může klidně celou společnost ožebračit, a nikdy se za to nebude muset později zpovídat.
