V Respektu (23/2021) je článek Martina Uhlíře s názvem Odkud přišel virus, uvozený takto: Teorie, že původce pandemie unikl z laboratoře, se vrací – a s ní otázka, proč jsme tuto možnost tak dlouho ignorovali.
Text se snaží vyrovnat se skutečností, že možnost, že virus způsobující onemocnění Covid-19 unikl z laboratoře, byla v posledním roce takzvanými seriózními médii označována za konspirační teorii, zatímco nyní se ukazuje jako jedna z reálných variant. Kromě toho se zjistilo, že na vykázání zastánců této eventuality mimo seriózní diskusi se podíleli vědci, kteří byli sami ve střetu zájmů, neboť pracovali v laboratořích, kde se koronaviry zkoumaly, a únik z jejich pracovišť proto nelze vyloučit.
Článek sice řeší novinářské selhání, případně selhání vědecké obce, nicméně v mých očích představuje selhání opětovné, ještě větší.
Podíl novinářů na dehonestaci zastánců teorie úniku viru z laboratoře je neoddiskutovatelný, ale jinak zajímavý a informačně bohatý text to reflektuje jen minimálně; je plný výmluv a odkazů na autority, jimž bylo nasloucháno.
Ráda bych novináře z Respektu a dalších tzv. seriózních médií upozornila, že tento mentální virus nezachvátil zdaleka všechny.
Cituji: Pátráme tedy vlastně po vzniku dvou virů: jedním je původce pandemie SARS-CoV-2, druhým pomyslný mentální virus, který u řady racionálních členů vědecké obce oslabil instinkt k hledání pravdy a způsobil možná největší skupinové pomýlení moderní historie.
Tak ono se takovému selhání nově říká mentální virus?
A za tento mentální virus může jako obvykle někdo jiný: některé státy, vědci a vědecká pracoviště, politici. Ale rozhodně za něj nemůže žurnalista, který jej šířil v médiu.
Ráda bych novináře z Respektu a dalších tzv. seriózních médií upozornila, že tento mentální virus nezachvátil zdaleka všechny.
Každý, kdo si zachoval zbytky kritického myšlení, si jistě uvědomoval, že pokud původ viru či prvotní příčinu jeho rozšíření neznáme, resp. zatím jsme ji neidentifikovali, nemůžeme prohlašovat, že jedna teorie je pravdivá a druhá je konspirační dezinformací. Na to člověk nepotřebuje být ani vědec, ani novinář, na to stačí používat mozek.
Ono se to mimochodem týká dlouhé řady dalších jevů.
Namátkou:
- vznik života: nevíme, jak se to stalo, tudíž nemůžeme jednu teorii prohlašovat za pravdivou;
- klimatické změny: nemáme zatím ani dostatečně dlouhou řadu měření, abychom mohli přesně odhadnout dlouhodobý trend, natož jeho příčiny;
- odchylky od běžných sexuálních preferencí: nevíme, jak vznikly, tudíž nemůžeme tvrdit, že jsou vrozené; nemáme, jak odlišit vrozené chování od vzorců získaných například v prvních dvou letech života;
- dlouhodobé účinky nových vakcín: z podstaty věci tyto dlouhodobé účinky nemůžeme prohlašovat za neexistující, když přece ještě není dostatečný vzorek očkovaných, které by bylo možné v tomto směru sledovat.
Na některé otázky zkrátka neznáme odpověď. To není žádná ostuda, je to prostě nedostatek informací či nedostatek dosavadního poznání. Ostuda ale je, pokud některou z odpovědí v takovém případě prohlašujeme za pravdivou, zatímco druhou za konspirační. A ještě větší ostuda je, když toto své selhání nejsme schopni rozpoznat a přiznat.
A vymlouváme se na mentální virus.
