Popravčí místnost | FOTO: archiv PressPort Magazínu

Pankrácká sekyrárna a památník: rozdíly jsou i ve smrti

V památníku se to pojímá tak, že Rudolf Slánský a další odsouzení komunističtí pohlaváři, popravení spolu s ním, byli strůjci, nikoliv obětmi

K tomuto příspěvku mne inspirovala nedávná návštěva pankrácké sekyrárny a památníku. Musím říci, že mne zaskočilo, jak moc jsme toho zblízka viděli: gilotinu, kterou popravovali Němci, šibenice, propadliště, vše nejspíš funkční a použitelné.

Česko
Analytická rubrika Česko PressPort Magazínu se zabývá různorodými tuzemskými tématy.

Ohledně této kapitoly českých dějin jsem měla velké mezery: nevěděla jsem, že se u nás používala gilotina, navíc v takovém měřítku. Němci chtěli na konci války budovu vyhodit do povětří, ale nevyšlo jim to. Místo je skutečně nesmírně ponuré, hrozivá historie se otiskla do jeho stěn a nikdo ji už nikdy nevymaže.

Při velmi fundovaném výkladu jsem si povšimla, že se zde důsledně rozlišuje. Například v seznamu poválečných obětí komunistického režimu není uveden Rudolf Slánský. Zaujalo mne to. Kdybych ten seznam psala já, uvedla bych ho tam?

V památníku se to pojímá tak, že Rudolf Slánský a další odsouzení komunističtí pohlaváři, popravení spolu s ním, byli strůjci, nikoliv obětmi. To je jistě pravda. Zlo, které pomáhali uvést v život, je nakonec připravilo o ten jejich. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že jsou v jistém smyslu oběťmi také. Ale: mají být na stejném seznamu jako Milada Horáková? To asi ne… Nebo…?

Ani odsouzení, kteří byli popraveni uvnitř budovy, za pomoci propadliště, si zde nejsou rovni. V místnůstce smrti je zřízeno malé pietní místo, je tam svíčka a kytička, nebo snad plastika. Ale – jen na paměť popravených politických vězňů, mezi něž se počítají i členové skupiny bratří Mašínů Václav Švéda a Zbyněk Janata. Pro ostatní to není.

Je to pochopitelné: snad není vhodné zapalovat někde svíčku na znamení piety za psychopatickou vražedkyní Olgou Hepnarovou, která poslala na smrt úplně nevinné lidi z čiré nenávisti. Není to vhodné… asi to není vhodné.

Pankrácká sekyrárna jsou tři cely Pankrácké věznice, ve kterých byly za nacistické okupace v období druhé světové války za Protektorátu Čechy a Morava gilotinou popravovány osoby obviněné z tzv. protiříšské činnosti. Mezi 5. dubnem 1943 a 26. dubnem 1945 bylo na Pankráci gilotinou popraveno 1075 osob (z toho 920 mužů a 155 žen) a neznámý počet osob (především židovského původu) byl popraven oběšením na ocelové traverze s osmi háky, zavěšené na stropu vedle gilotiny. Popravy gilotinou prováděl kat Alois Weiss s pomocníky (jeden Němec a tři Češi). Na konci války se Němci neúspěšně pokusili popraviště a důkazy zničit, gilotinu rozebrali na kusy a hodili ji do Vltavy (odkud byla po válce vyzdvižena zpět). Pankrácká sekyrárna se stala součástí Památníku Pankrác otevřeného v roce 1965. Památník byl původně věnován obětem nacistů, ale opomíjel politické vězně popravené v Pankrácké věznici v éře komunismu. Tento nedostatek byl napraven po Sametové revoluci.

Zasedací místnost | FOTO: Novinky.cz

Odsouzení byli ve spodním prádle, s rukama spoutanýma za zády, ženy s vlasy nad krkem vyčesanými či ostříhanými, předváděni do zasedací místnosti před pětičlennou komisi, ve které zasedali státní návladní nacistické justice, funkcionář NSDAP, velitel pankrácké vyšetřovací věznice gestapa, zapisovatel a lékař. Po předvedení byla státním zástupcem provedena osobní identifikace a oznámení odsouzeným o vykonání rozsudku. Poté přečetl jméno odsouzeného, který jej potvrdil svým ano. Poté se dostavil kat Alois Weiss, který jej se dvěma pomocníky odvedl do popravčí místnosti, která byla oddělena pouze černým závěsem.

vaší podpory si vážíme
Zde můžete podpořit
PressPort Magazín
DĚKUJEME
Pankrácká sekyrárna a památník: rozdíly jsou i ve smrti
Hodnocení čtenářů0 Hlasů
0
0
Komentátorka