Texty Hany Lipovské čtu minimálně, protože mne ekonomie příliš nezajímá a záležitosti týkající se České televize mne zajímají ještě méně. Spíše náhodou jsem proto přečetla její příspěvek nazvaný Prázdné fráze z tlampačů (viz na konci komentáře, pozn. red.), v němž u příležitosti výročí Milady Horákové vypsala několik myšlenek z jejího dávného, více než sedmdesát let starého textu.
Chtěla tím zřejmě trochu kompenzovat poněkud plytké fráze, jimiž jsme v posledních dnech zasypáváni, a místo neustálého omílání vět o justiční vraždě citovat přímo některá konkrétní životní východiska krutě zavražděné političky.
Takový postup hodnotím jako dobrý nápad, protože tím spíš než na vrahy hledíme do duše jejich oběti a můžeme si něco vzít přímo od ní. Nějakým nedopatřením jsem ale nahlédla i do diskuse a zjistila jsem, že Hana Lipovská čelí obrovské vlně nenávistných komentářů. Jestli tomu správně rozumím, kritika (můžeme-li to tak nazývat) vychází primárně ze tří zdrojů:
– od zastánců posvátné veřejnoprávnosti České televize, kterou zřejmě Hana Lipovská nějak narušuje, protože diskutovat například o tom, jaká má být výše bonusu jejího ředitele je z nějakého důvodu, který mi uniká, naprosto nepřípustné;
– od lidí, kterým vadí, že Hana Lipovská spolupracuje s Janou Bobošíkovou; takovou spolupráci pokládám za velmi diskutabilní také;
– od antikomunistů, kteří mají ve velké úctě Miladu Horákovou a další oběti komunistického režimu a kterým vadí, že z jejího textu cituje právě Hana Lipovská.
Někdy se tyto motivy spojují.
I při zběžném pohledu vidíme, že kritika je zabalena do velmi ušlechtilých myšlenek: nezávislost České televize musí být zachována, s osobami, které by ji mohly ohrozit, se nespolupracuje, s komunisty také ne, s odkazem Milady Horákové je nutno nakládat nanejvýš uctivě. Všechny tři myšlenky jsou legitimní a jistě mohou být východiskem pro kritickou a přínosnou debatu.
Dobře, ale jak je možné, že komentáře v diskusi přetékají urážkami, osobními útoky, nenávistí, a dokonce i vulgarismy, které nemohu ani přepsat? To má být nějaká deklarace antikomunismu? Úcty k Miladě Horákové? Nebo co motivuje zastánce ušlechtilých ideálů k tomuto způsobu komunikace?
Je doslova hrozivé číst diskusi, kde se sešli bojovníci za ty správné myšlenky. Bojovníci, jimž je Hana Lipovská z nějakého důvodu osobním nepřítelem, až takovým, že ji zahrnují sprostými nadávkami, tykají jí, rozebírají její soukromý život.
Jak jsem to tak pročítala, říkala jsem si, že tohle nemůže nikdo dlouho vydržet. Nebo jen někdo výjimečně vnitřně odolný. Co by na ty komentáře, psané ve jménu její obrany, asi řekla paní Milada?
Prázdné fráze z tlampačů
Z odkazu dr. Milady Horákové se poslední dobou stává laciná fráze. Přežvykují se stále stejná, prázdná slova, hlásají se s různým stupněm agresivity stále stejná, prázdná hesla, dělá se zkrátka přesně to, proti čemu sama bojovala.
Vypisovala jsem si bodově úryvky z jejího novoročního článku na prahu roku 1948 a na papíře vzniklo jakési dvanáctero. Dvanáct bodů, které její dědictví vystihují snad lépe než velkohubá hesla.
Dvanáctero pro život svobodného člověka v suverénní demokratické zemi.
Můžeme vyvěšovat plakáty na každém rohu, můžeme hlásat její dopisy na rozloučené z amplionů každé stanice metra, ale bez těchto hodnot svobodu a demokracii v naší zemi nevybojujeme.
1. Přistupujme k sobě s dobrou vůlí a odsuzujme teprve tehdy, když jsme se přesvědčili o nedobrých a nepoctivých cílech druhého.
2. Nemysleme, že odchylné mínění a přesvědčení druhého, než jaké máme my, činí z něho již člověka špatného, s nímž bychom neměli hledat přátelství a dohodu.
3. Nepodezírejme zbytečně, ale nebuďme shovívaví ani tehdy, když běží o chyby lidí nám milých a blízkých.
4. Vychovávejme se všichni k pevnému charakteru a začněme každý u sebe. Nevolejme přes ulici o špatnostech a vadách těch druhých, když doma nemáme pořádek.
5. Mějme pro druhého více shovívavosti než pro sebe.
6. Buďme skromní a vděční.
7. Nemysleme, že všechno jsme vymysleli jen my, že my jsme ti objevitelé dokonalého života, a doveďme se upřímně poklonit před těmi, kteří nám připravovali cesty, po nichž my už kráčíme se samozřejmostí.
8. Neohánějme se slovy velikých našich myslitelů jen proto, abychom zakryli malost svých cílů a myšlenek.
9. Nefalšujme nikdy slova a pojmy. Křivé nemůže být rovným i když to stokrát řekneme.
10. Buďme tvrdě upřímní k sobě a trpěliví ke druhým.
11. Hledejme klid pro sebe, a nerušme druhých. Neklid a nejistota budí rozčilení, a rozčilení rozdává zla a drsná slova. Zlá slova pak jsou prvým stupněm špatného činu.
12. Nezavazujme se o slavných datech přísahami věrnosti, aniž se pokoušíme je zachovávat také ve všedních dnech života. Jak často slibujeme věrnost odkazu svých velikých mrtvých, kteří nám naši svobodu vykoupili svým životem a neuvědomujeme si pak při své práci, že ten odkaz musíme živit ve svých činech a že nezavazuje k ničemu menšímu než pracovat pro uskutečnění svobody, demokracie a spravedlnosti mezi námi.
Svoboda, demokracie, spravedlnost. U dr. Horákové to prázdné fráze nebyly.
Hana Lipovská | Zdroj textu: Vlasta, 8. 1. 1948, upraveno do bodové formy
