Na příběhy brutálních sériových vrahů jsme zvyklí spíše ze zahraničí. Ovšem i naše novodobá historie zažila mordy, které nedaly spát ani těm nejzkušenějším kriminalistům.
Dvě mladé dívky potkal týž osud, ačkoli se nikdy neviděly. Před více než pětadvaceti lety je někdo brutálně zavraždil. Oba případy doprovázely shodné prvky – staly se v pozdních večerních hodinách a poblíž lesoparků. Nejen však místo a čas se podobaly, vraždy byly i shodně provedeny.
Oběma dívkám vyňal pachatel z těla orgány, jedné dokonce uřezal obě ruce.
Kriminalisté, psychiatři a ostatní odborníci se shodli na tom, že šlo o ojedinělé případy a jen těžko na ně mohou zapomenout. Policisté vyslýchali několik podezřelých, vraha se ale dosud najít nepodařil; případy jsou již promlčeny.
Dita Hrabánková (20)
Podle vzpomínek nejbližších to byla přemýšlivá a zodpovědná dívka. Vystudovala gymnázium. Po maturitě pracovala jako úřednice ve větší stavební firmě.
Učila se anglicky a italsky. Chtěla studovat vysokou školu, ale chyběly jí peníze. Proto toužila dostat se do Itálie coby au-pair.
Zmizela 27. května 1992. Tenkrát to popsala její zdrcená matka slovy: „Říkala mi, že když jela domů, oslovil ji v autobuse docela sympatický kluk. Protože neměli moc času, dali si na druhý den sraz. Slíbila, že se vrátí nejpozději za dvě hodiny, to jsem ji ale viděla naposledy.“
Toho dne se Dita Hrabánková domů už nevrátila, nepřišla ani den následující. Kriminalistům bylo už od počátku jasné, že půjde o jeden z nejhrůznějších případů v dějinách české kriminalistiky.
„Zapomenout se na to nedá. Šlo o brutálně násilnou smrt a vyjmutí lidských orgánů,“ vyjádřil se k případu po letech někdejší vyšetřovatel a kriminalista, plukovník Stanislav Plocek.
Konkrétně dne 27. května 1992 přijela Dita okolo šesté hodiny večerní na zastávku nedaleko Koh-i-nooru v pražských Vršovicích. Tam na ni měl čekat světlovlasý mladík. Od té doby až do 9. června téhož roku ji ale nikdo neviděl. Její tělo se našlo v průhonickém parku. Nikdo dost dobře neví, jestli byla dívka zavražděna až v lesoparku, nebo sem někdo její tělo dovezl.
Případ má dodnes v živé paměti také profesor Jiří Štefan z Ústavu soudního lékařství v nemocnici na pražských Vinohradech: „Byl to zcela neobvyklý případ na tu dobu. Protože jednak tam bylo neobvyklé otevření těla – hrudník byl otevřen způsobem jako při pitvách – a dále odstranění téměř všech orgánů.“
Lékař dospěl k závěru, že pachatelem musel být člověk, který měl značné odborné anatomické znalosti.
Policisté postupně vyslechli a prověřili na dva tisíce lidí z celé země – pitevní laboranty, sanitáře, ale také třeba veterináře. Nikam to nevedlo.
Mezi lidmi se říkalo, že za vraždou mladé dívky jsou obchodníci s lidskými orgány. Média se předháněla v hypotézách. A zdůrazňovala, že něco takového se u nás dosud nestalo. Nebyla to tak docela pravda. Pět měsíců předtím došlo k jiné a velice podobné vraždě.
Kamila Fajtová (22)
Místo děje: Ostrava-Poruba, nedaleko Průběžné ulice… V nevelkém lesíku, poblíž skladu technických a zahradnických služeb, noc 12. prosince 1991.
Ano, právě dne 12. prosince 1991 se stala ta šílená událost. Krátce před půlnocí tu vystupovala z autobusu 44 pohledná servírka – dvaadvacetiletá Kamila Fajtová. Měla tříletého syna, po rozvodu se o něj starala sama. Byla atraktivní a velmi společenská.
V autobusu nebyla sama. Cestoval s ní její tehdejší přítel. Ale pohádali se. Na zastávce U pošty mladík vystoupil. Svou dívku viděl v tu chvíli naposledy. Kamila jela o stanici dál – až na zastávku Duha. Tady vystoupila. A vydala se mezi paneláky domů. Byla hluboká noc a hustá mlha…
Domů zbývalo pár stovek metrů přes lesík. Toho, že zrádnou cestu tmou musela překonat sama, ovšem využil nebývale krutý sadista. Můžeme si jen domýšlet, jakou hrůzu si dívka prožila.
Když o tři týdny později ohlásil nález těla pejskař, místo činu zahýbalo žlučí i těm nejzkušenějším členům mordparty. Vrah dívce odřízl prsa, která si zřejmě odnesl domů jako trofej. Kromě toho Kamile chyběla také hrudní kost a několik žeber, v neposlední řadě jí maniak uřízl obě ruce v zápěstí, a především z jejího těla vyňal orgány. Mimo to se ji pokusil znásilnit, na šatech se našlo sperma.
Jak později zjistili kriminalisté, Kamila volala o pomoc. Přestože všude kolem jsou paneláky a v nich spousta lidí, nikdo nepomohl…
Výmluvná je výpověď jedné ze zdejších obyvatelek: „Okolo jedné hodiny ráno jsem slyšela venku nějaký dívčí hlas, který volal o pomoc. Vyšla jsem na balkon, ale protože byla mlha, tak jsem nic neviděla. To volání jsem slyšela několikrát. Pak už bylo ticho. Tak jsem šla spát.“
René Grumlík, soudní znalec a psychiatr, který na případu spolupracoval, se domnívá, že pachatel-deviant si tímto způsobem mohl obstarat fetiš, přičemž policie rozjela intenzivní pátraní po chladnokrevném deviantovi. Jenže tisíce výslechů a hodiny vyšetřování k ničemu nevedly.
Spojitosti
Mezi vraždami obou dívek uplynulo pět měsíců. V obou případech musel být pachatelem někdo, kdo se vyznal přinejmenším v anatomii lidského těla. Kriminalisté se tak začali zabývat shodnými i rozdílnými znaky obou vražd.
Expertiza konstatuje, že jsou čtyři znaky shodné, čtyři víceméně shodné a jen čtyři rozdílné. Mnoho lidí se začalo domnívat, že jde o jednoho vraha.
Pátrání zůstávalo na mrtvém bodě. Záhadný mladík se světlými vlasy, se kterým se Dita Hrabánková měla sejít u Koh-I-Nooru ve Vršovicích, nebyl nikdy objeven. Podobné to bylo s pátráním po vrahovi Kamily Fajtové. V tomto případě se kriminalisté rozhodli využít i mnohokrát osvědčenou metodu psychiatricko-psychologického profilování, kdy psychiatr – s pomocí nalezených důkazů a indicií – vytváří pravděpodobný profil pachatele.
MUDr. Grumlík charakterizoval vraha jako mimořádně brutálního a nebezpečného. „Pokud by byl dopaden, musel by se okamžitě podrobit ochranné sexuologické léčbě. Je také pravděpodobné, že by musel podstoupit kastraci.“
Hlavní podezřelý: muž s přezdívkou Chirurg
Policisté vyslechli desítky potenciálních podezřelých. Jeden z této řady vystupuje. V policejní síti tehdy uvízl jistý muž. Byl známý pod přezdívkou Chirurg. Nejbližší známí mu ale říkali Buran. Svého času přepadl třeba dvaadvacetiletou dívku. Napadl ji zezadu, škrtil a chtěl usmrtit. Dívce se podařilo utéct. Stalo se to pouhé tři roky před vraždou Kamily, a dokonce v místech, kde tato dívka zemřela.
Chirurg byl v minulosti třikrát soudně trestaný. Ve všech případech se jednalo o sexuální agresi. Měl problémy s alkoholem a drogami. Byl posedlý chemií a dalšími přírodními vědami, včetně medicíny. Chemii dokonce kdysi studoval. Policisté ho znali jako pokoutního výrobce omamných látek.
Podezřelý však stále opakoval, že v době vraždy Kamily Fajtové nebyl v Ostravě, nýbrž v Německu, kam jezdil za příbuznými. Jenže na detektoru lži vyšlo najevo, že se v době vraždy pohyboval ve stejných místech jako nešťastná Kamila.
Na kritický den, kdy zemřela Faitová, tak nakonec neměl alibi, naopak se pokoušel lhát a upravovat výpověď podle poznatků policie. Místo činu solidně znal – lesík, kde skončilo tělo Faitové.
Chirurg přesto pořád tvrdil, že Kamilu nikdy neviděl a neznal. Ovšem své tehdejší manželce, jak se po letech svěřila, řekl, že všechno bylo naopak a Kamilu znal velmi dobře.
Bývalá Chirurgova žena rovněž potvrdila, že sexuální praktiky jejího muže byly, kulantně řečeno, hodně drsné. Nicméně pro usvědčení z vraždy to nestačilo. A nestačilo to samozřejmě ani k prokázání spojitosti s případem Dity Hrabánkové, přestože Chirurg byl vysoký, štíhlý a světlovlasý – stejně jako neznámý mladík, s nímž se Dita měla sejít – a přestože v Praze dost často pobýval.
Profil pachatele mluví též o mimořádně fyzicky zdatném pachateli. Chirurg často navštěvoval posilovnu a silný byl. V době, kdy kriminalisté objevili nové stopy a chystali se ho znovu vyslechnout, Chirurg, žijící již v Německu, kam odešel v době vyšetřování, zemřel.
Své tajemství, pokud nějaké měl, si tak odnesl s sebou do hrobu.
Jmenoval se Petr Schimmerle. „Moje přítelkyně Lenka je se mnou těhotná, budeme se brát. Proto jsem se změnil, už nefetuju a prakticky ani nepiju,“ oznámil při svém výslechu s okázalou hrdostí Schimmerle.
Obchod s lidskými orgány
Mnozí kriminalisté spojitost obou vražd – Kamily Fajtové a Dity Hrabánkové – odmítají. I dnes se někteří z nich kloní k myšlence, že v případě pražské dívky nalezené v průhonickém parku mohlo jít o zahraniční obchod s lidskými orgány.
Již byla řeč, jak Dita chtěla odejít do Itálie jako au-pair. Napoprvé to nevyšlo. I tak se do Itálie – na vlastní pěst – vydala. „Našla si tu známé. S kamarádkou se domluvila, jak mi vyprávěla Ditina maminka, že zkusí hledat práci společně. Pak se vrátila domů, ale s tím, že se do Itálie vydá znovu,“ vypravuje reportér Stanislav Motl, jenž se případem zabýval.
V pražské Korunovační ulici, nedaleko Letenského náměstí, sídlila v roce 1992 jistá zprostředkovatelská agentura. Na ni se podle Motla Dita obrátila, aby jí pomohli najít v Itálii práci. Tehdy to nevyšlo. Nicméně dívka tu musela vyplnit velmi podrobný dotazník.
Soudního lékaře, profesora MUDr. Jiřího Štefana, DrSc., zarazilo, že agentura chtěla znát dívčinu krevní skupinu, včetně dalších podobných vyšetření, které pracovní agentury tehdy běžně nedělaly a nedělají ani dnes.
„To nás zaujalo natolik,“ vyprávěl profesor Štefan, „že jsme začali uvažovat o komerčních důvodech její vraždy. Přesněji řečeno – o možnosti odběru orgánů a jejich využití při případné transplantaci.“
Hypotézu vzápětí odmítli v Transplantačním centru IKEM v Praze-Krči. K odběru orgánů je podle nich zapotřebí sterilní prostředí, technické vybavení i profesionálně zdatný personál. Odpůrci argumentují, že tohle všechno se mohlo dít v předem připravené místnosti.
Za dobu, která od vražd Dity Hrabánkové a Kamily Fajtové uplynula, se mnohé změnilo. Kriminalisté dnes běžně využívají analýzy DNA. Naděje na vypátrání sadistického vraha tak neumírá.
Protože co když vrah či vrazi chodí stále mezi námi?
