Nyní čtete
Proč případ prof. Gerlocha vybízí k návratu ke kořenům ústavního soudnictví
 
 

Neudělení souhlasu k jmenování profesora Gerlocha za ústavního soudce je důvodem k zamyšlení nejen nad úlohou Ústavního soudu, ale i našeho Senátu a prezidenta, ale zejména nad tím, co to znamená pro normální lidi.

Nemíním hodnotit, nakolik je správné, či není správné neudělení tohoto souhlasu. V každém případě, přestože ne vždy s jeho názory souhlasím, musím konstatovat, že profesor Gerloch je špičkovým právníkem. Nepřipadá mi, že by jeho zveřejněné rozbory byly cíleně přizpůsobované, aby se někomu zavděčil. 

Některé argumenty z jednání Senátu mne zarazily. Posuzuji celou otázku požadavků na ústavního soudce možná chybně. Pokud někdo někde školí, neznamená to, že se musí podílet na problémech instituce, kde školí. Podílel se snad stávající předseda TOP 09 Pospíšil v době, kdy byl ministrem a učil na Fakultě právnické ZČU v Plzni, na tom, co později bylo zjištěno? Pokud někdo radí grázlům, nemusí být grázl. Sám jsem byl ustanoven soudem za obhájce několika vrahů. Jsem snad proto vrah? 

Pokud někdo radí grázlům, nemusí být grázl. Sám jsem byl ustanoven soudem za obhájce několika vrahů. Jsem snad proto vrah? 

Pokud advokát poskytuje právní službu, důležité je, zda ji poskytuje kvalitně, či ne. Není důležité, komu ji poskytuje; musí postupovat ke všem stejně a nikoho nesmí preferovat či poškozovat. Každý má právo na právní službu. Není důležité, zda jde o řadového občana či politika, chudáka či miliardáře. 

Advokát musí jednat poctivě, přestože se mu to nemusí vyplatit. Často advokát předem ví, co bude následovat a jaké negativní dopady na něj bude jeho postoj mít. Sám jsem zažil, co je vyvolávání nenávisti či výsměchu pro plnění povinnosti advokáta, fyzický útok na dítě den poté, co jsem v soudní síni učinil něco, co se nelíbilo. Nešlo však jednat jinak. Advokát tak musí jednat, nebo nesmí být advokátem. Vyčítat advokátovi, že plnil svoji povinnost, považuji za chybu bez ohledu na to, kdo se na slova či rozbory advokáta odvolává.

Plným právem jeden ze senátorů konstatoval: „Ale je také důležité – a na tom se zakládá důvěra, aby v institucích byli lidé, kteří jsou morálními autoritami a jsou všeobecně respektováni z hlediska jejich morální a mravní integrity.“ Každý tuto morální integritu hodnotí asi jinak. Někteří pak vychází z toho, že se integrita projeví nejlépe ve výsledcích práce, a ne v řečech o morálce, integritě. 

Většina stávajících senátorů se podílela na výběru stávajících ústavních soudců. Vybrala zajisté odborníky s vysokou morální integritou. Jejich výběr se pak projevuje v rozhodovací činnosti těchto soudců.  

Také čtěte

Dost mne vyděsila úspěšnost návrhů spojených s politiky v porovnání s úspěšností stížností běžných občanů.

K dnešnímu dni bylo za poslední rok zveřejněno 4169 soudních rozhodnutí Ústavního soud, v nichž bylo vyhověno alespoň částečně v 161 rozhodnutích, tj. procentuálně nejméně ve zveřejněných od samého vzniku Ústavního soudu. Kdysi jsem si během minimálně stovek hodin analyzoval přes 72 tisíc rozhodnutí tohoto soudu, která byla zveřejněna. Dost mne vyděsila úspěšnost návrhů spojených s politiky v porovnání s úspěšností stížností běžných občanů. Možná se projevuje integrita i v rovném přístupu k navrhovatelům, v dodržování rozvrhu práce.

Osobně bych se na místě senátorů zamyslel nad tím, proč dlouhodobá úspěšnost návrhů a stížností k Ústavnímu soudu je výrazně vyšší 5,7 % (75473:4300) než úspěšnost za jimi schválených soudců (za poslední rok 3.86 %), a také, kam vedou kritéria výběru soudců uplatňovaná prezidentem Zemanem a podporovaná řadou senátorů. Nejde o řeči, jde o lidi.

Zdá se mi, že přístup stávajících senátorů, ale i našeho prezidenta, se dost liší od přístupu „dědečka“ Ústavy – profesora Cepla. S tímto pravicovým politikem a později soudcem Ústavního soudu jsem v Květné ulici mnohokrát diskutoval o úloze a výběru ústavních soudců, o smyslu ústavního soudnictví, o spravedlnosti. Měli jsme mnohdy diametrálně odlišné názory, ale respektovali jsme se a věděli, že nalézat pravdu a spravedlnost je složité, že rozdílné názory (a jejich vyvracení) k nalezení spravedlnosti přispívají. Snad by bylo vhodné se vrátit ke kořenům ústavního soudnictví a k jeho smyslu a k větší rozmanitosti ve složení sboru slovutných soudců.

Jak se vám líbí článek?
1) Skvělé
0
2) Dobré
0
3) Průměrné
0
4) Nic moc
0
5) Katastrofa
0
Prohlédněte si komentáře (1)
  • Jen slepý a hluchý nevidí a neslyší, že vůbec nejde o pana profesora, ale o souboj pravicového senátu s prezidentem republiky. A to není úkol senátu. To je zneužití pravomoci. Doufám jen, že nechce senát dosadit do Ústavního soudu “své” lidi. To už by bylo na pováženou. A článek k tomuto problému je jenom “omáčkou” problému.

Reagujte

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018 a sestává z několika hlavních rubrik: ppinfo, postřehy a dalších a má i své subdomény (tematické přílohy ppděti aj.). Za týden měl web sto tisíc individuálních přístupů. Za měsíc čtvrt miliónu.

 

2019 © ppmagazín.com, Pribil Publishers. Publikování obsahu je bez písemného souhlasu zakázáno. Design Pribil Publishers. IČO: 06437176

Posunout nahoru