Proč si Milana Kunderu zaslouží více Francouzi než Češi

Dnes slaví devadesátiny Milan Kundera, jeden z největších žijících světových spisovatelů. A byť je apríl, výročí je to pro Čechy svým způsobem smutné. Náš národ nejenže dal v roce 2008 romanopisci prostřednictvím bezcitné a vylhané dehonestace najevo, že mu celosvětový úspěch odpustit nehodlá, ale současně literatura v posledních dvou desetiletích ztratila svůj status.

„Jediné, na čem mi záleží z toho, co jsem kdy napsal, jsou mé romány,“ uvedl Kundera, žijící od roku 1975 ve Francii. Jeho výročí si však připomínáme v době, kdy je román, jenž vnášel do jednotlivých epoch řád, pomalu mrtev.

Po staletí prověřené jistoty se bortí jako domečky z karet a nahrazuje je příval informací, které moderní člověk není s to vyhodnotit. Na rozdíl od minulosti, kdy u nás informace chyběly a kdy byl Kundera kvůli cenzuře zakazován, je v této souvislosti paradoxní, že je dnes informací tolik, že ty podstatné se mění v bezvýznamné dříve, než jsou vysloveny.

Jediné, na čem mi záleží z toho, co jsem kdy napsal, jsou mé romány.

A výsledek? Bezostyšné „elity“, co vědí či vědět mohou, a masy, co hltají symboly absolutní idiocie na LCD televizích v obýváku, díky kterým nabývají mylného dojmu, že přináleží ke střední a ve skutečnosti vymírající třídě.

Přehlíživý postoj k literatuře – řádu a hodnotám – má pak dopad v tom, že současná mladá generace nerozumí každodennosti, kdy se sdělovací prostředky, kdysi považované snad za veřejnou službu, stávají pouhým nástrojem k vytváření zisku, moci – převodovou pákou, a nenapadne ji zamyslet se, od čeho je odvislé její politické smýšlení. Přitom stát, potažmo systém, jako by měl na tomto úpadku literatury (tím pádem vzdělanosti) zájem.

Jde o ideální téma pro román, pro výchovu ke kritickému myšlení, neboť historické situace, kdy státní moc uplatňovala vliv k omezení vzdělanosti, lze spojovat s okamžiky, kdy docházelo k nežádoucím společenským jevům. Ano, jde o významné literární téma, jež by mohlo klidně kličkovat nějakou univerzitní love story jako jedovatý had. Jenže literaturu už nikdo nečte. To systému vyhovuje.

V době, kdy světu již téměř nikdo nerozumí, kdy například absolutně netušíme, je-li v tom či onom špatné Rusko, či naopak Spojené státy, proto českému národu chybí velká literatura. Chybí mu Milan Kundera. Bez takových osobností bude jednou naše doba vymazána z historické paměti lidstva, stane se bezvýznamnou, nehodnou ani ironie, natož smíchu. Bude epochou kompletního českého zapomnění.

Jenže zasloužíme si vůbec náš národ Kunderu poté, co mu provedl, poté, co o něj ve skutečnosti (zasvěcenci vědí) neprojevil zájem? Zasloužíme si ho, když ještě dnes vycházejí články s titulky: Otec vlasti Babiš nám chce vrátit Kunderu aneb Schůzka dvou velikánů, kteří udávali?

Ačkoli jde samozřejmě o generalizaci, lze říci, že mnohem více si Milana Kunderu zaslouží Francouzi. Češi ne…

⇣ Psali jsme:

Lorencová: Rosí z ČT? To je kdo? A Kunderovi Respekt nechutně ublížil

⇣ Psali jsme:
Profilový obrázek
ppmagazín.com

ppmagazín.com je zpravodajsko-publicistická platforma. Sestává i z tematických příloh ppděti a ppženy & muži.

Doposud žádné komentáře

Reagujte

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

■ nezávislýMAGAZÍN

PROJEKTY

PROJEKTY, to jsou dlouhodoběji sledovaná a obsahově rozsáhlejší témata (začasto sestávající z vícero článků), předně však společensky významná, která pravidelně sledujeme a aktualizujeme.

Nejnovější | vše >>

Czech CS English EN