Nějakým politováníhodným omylem jsem vyslechla reakce našich politiků na dotazy novinářů, zda souhlasí s podmíněným propuštěním dvou tzv. žhářů z Vítkova po odpykání dvou třetin z dvacetiletého trestu odnětí svobody.
Především nerozumím tomu, proč se na to novináři nějakých politiků vůbec ptají, ani tomu, proč jim politici odpovídají. Alespoň prezident si to snad mohl ušetřit, problematice nerozumí ani trošku a nemusí se vyjadřovat ke všemu.
Nejrozumnější se nakonec ukázal premiér Petr Fiala (ODS), který řekl něco v tom smyslu, že se k tomu má vyjadřovat ten, komu to přísluší, což politici nejsou. A to tedy nejsou.
Případ čtyř mladíků, kteří hodili zápalné láhve na domek obývaný romskou rodinou, vzbudil velkou pozornost nejen zavrženíhodným motivem, ale zejména mimořádně závažným následkem, spočívajícím v doživotním poškození malého děvčátka. Dvouletá Natálie útok přežila jen díky zázraku a skvělému výkonu lékařů. Přísné tresty byly na místě; pokud si správně vzpomínám, překvapilo mne tehdy jen to, že tresty nejsou více odstupňované vzhledem k tomu, že minimálně jeden z pachatelů významně přispěl k objasnění skutku či usvědčení ostatních. Všichni dostali hodně vysoké tresty, přísné, ale spravedlivé.
Stejně tak je ale spravedlivé po odpykání podstatné části uloženého trestu vyhodnotit, zda není čas propustit pachatele na svobodu. V době spáchání skutku to byli velmi mladí a zřejmě dost tupí muži, lidově řečeno vymaštěnci. Třináct let na Mírově samozřejmě člověka změní, možná ne k lepšímu, nicméně k náhledu na problém by jej to přimět mohlo.
Propuštění po výkonu části trestu (podle jeho délky se liší doba, kterou je nutno odpykat, než lze žádat o podmíněné propuštění) je naprosto standardním nástrojem trestní politiky. Soud má k dispozici různé možnosti, jak ověřit aktuální stav věcí; pracuje nejen s vyjádřením odsouzených, ale i se zprávami z věznice, znaleckými posudky a podobně. Není nic zvláštního, pokud dospěje k závěru, že dalšího věznění není třeba. Pachatele také poslal na svobodu s dlouhodobou zkušební lhůtou, během níž musejí sekat dobrotu, jinak se za mříže vrátí.
Je zcela pochopitelné, že na podmíněné propuštění reaguje emotivně matka poškozené dívky. Ostatní se ale vyjadřovat nemají. Nechte to na soudu, vaše hodnocení jsou zbytečná. Nemá význam jitřit emoce, pohoršovat se a živit nenávist. Tenhle požár už byl uhašen.
