Česku přátelsky nakloněná a nejbližší země i dnes sedí na sudu se střelným prachem, který může kdykoli vybouchnout. Zejména 90. léta představují pro Slovensko v mnohém temnou etapu. Připomínalo pomalu Chicago třicátých let.
V březnu 1999 vystřílela například jedna parta gangsterů druhou v baru Fontána v centru Dunajské Stredy. Po střelbě samopaly zůstalo deset mrtvých. „V té místnosti byl cítit obrovský pach smrti,“ řekl v té souvislosti policista Jaroslav Ivor. Tehdy mafiáni spolupracovali s tajnou službou; vraždili se navzájem a vraždili jiné na objednávku státní moci.
Pokusme se nejprve tuto situaci popsat, a to i v rámci reálných případů. V textu využijeme informace ze slovenských médií, od policie, z prokuratury.
Děním u našich sousedů hýbe dodnes zejména skandál, o kterém byl natočen celovečerní film Únos. V roce 2017 také parlament znovu otevřel možnost stíhat aktéry kauzy. Akce s prezidentovým uneseným synem, o kterou jde, se odehrála v srpnu 1995 – dva a půl roku po rozdělení federace. Tehdy byl předsedou slovenské vlády šéf hnutí HZDS Vladimír Mečiar a prezidentem byl jeho oponent Michal Kováč. A v příběhu figurovala SIS – tedy Slovenská informační služba.
Mečiar vládl na Slovensku s krátkou přestávkou v letech 1992 až 1998. Režim s autoritářským premiérem („mečiarismus“, jak se říkávalo) dostával zemi do jisté izolace. Z mnoha svědectví a informací vyplývá, že bezpečnostní složky státu byly v době Mečiarovy vlády provázány s organizovaným zločinem: mafiáni fungovali jako nástroj k zastrašování nepohodlných oponentů. Důsledky jsou cítit dodnes: Slováci si tak v roce 2014 připomněli pietní akcí 20. výročí dosud nevyšetřené tragické smrti policisty Róberta Remiáše.
Promlčeno: vražda Róberta Remiáše
Róbert Remiáš (22. květen 1970, Bratislava – 29. duben 1996, Bratislava) byl slovenský policista, později podnikatel. Jeho vražda je spojována s jednou z neobjasněných kauz během období vlády Vladimíra Mečiara v letech 1994-1998.
Absolvoval střední školu pohraniční stráže v Holešově. Během studia se stal blízkým přítelem Oskara Fegyverese. Později spolu sloužili v útvaru pohraniční stráže v Devínské Nové Vsi u Bratislavy. Následně začali společně pracovat na kriminální policii a zároveň studovat právo na policejní akademii. Oskar Fegyveres odešel od policie k SIS. Zanedlouho na to odešel od policie i Remiáš; následně začal podnikat.
Fegyveres byl korunním svědkem právě v kauze únosu Michala Kováče mladšího do Rakouska. Ve své výpovědi vyšetřovatelům řekl, že na únosu se podílela SIS. Následně však z obavy o svůj život s Remiášovou pomocí utekl do zahraničí, přičemž s ním zůstal v kontaktu. Remiáš byl následně sledován a podle více svědectví vyjadřoval také strach o svůj život.
Remiáš zahynul 29. dubna 1996 kolem 22:15 po výbuchu automobilu značky BMW na křižovatce ulic Karloveská, Botanická a Devínska cesta – na následky šoku a popálenin. Vyšetřování prokázalo, že příčinou výbuchu automobilu bylo asi 150 až 200 g výbušniny. Pohřben byl 13. července 1996. Jeho vražda zůstala dodnes nevyjasněna.
Obvinění Ivana Lexy
V souvislosti s vraždou byl obviněn tehdejší ředitel SIS Ivan Lexa, kterého později soud zprostil obvinění. Vyšetřování Remiášova úmrtí coby trestného činu vraždy sice policie obnovila, podle právníků by ale usvědčení pachatele v případě jeho odhalení mohlo být kvůli promlčení obtížné, nebo nemožné. „Dvacet let prožíváme tu hrůzu, že nám tak brutálním způsobem zavraždili Róberta. K tomu, aby zastrašili svědka únosu Kováče (Fegyverese, pozn.), zavraždili Róberta. Myslela jsem si, že takový brutální zločin nemůže zůstat tak dlouho nepotrestán,“ řekla matka zesnulého policisty Anna Remiášová.
