Plastický portrét Milana Kundery (91), ale i literárního a společenského kontextu jeho díla by měla přinést literární biografie slavného českého spisovatele. Dnes to řekl redaktor Petr Onufer z nakladatelství Argo, které knihu společně s Pasekou za týden vydá. A hned se objevily reakce, zvláště v souvislosti s rozhovorem, který autor biografie Jan Novák poskytl Respektu.
Rozhovor je – dovolme si subjektivní hodnocení – trapný, obnažuje nepochopení literatury, potažmo umění, dějin a zejména pak Kunderova díla, a to jak ze strany tazatele, tak ze strany autora biografie. Interview v Respektu je taktéž především předprodejní propagací – čistým PR.
V té souvislosti stojí za připomenutí i rozhovor jiný – nedávno ho poskytla literárnímu časopisu HOST Věra Kunderová.
Cokoliv Kundera činil, bylo pak podle aktuálního interview v Respektu záludné a účelové, jak autor biografie Novák na příkladech vysvětluje. Kundera se podle Nováka v exilu naučil anglicky jen proto, aby mohl dohlížet na překlady svých děl v rámci svého kunderovského byznysu, jak spisovatelovu tvorbu Novák chápe.
Spisovatel Jan Němec k tomu uvedl: „Mezi českými spisovateli je málo takových střelců jako Jan Novák. Nemůžu si pomoct, ale rozhovor v dnešním Respektu podle mě ukazuje, že střelci v tomto povolání neobstojí. Novák se v rozhovoru přirovnává ke Cortésovi, který po vylodění na Yucatanu spálil lodě, aby jeho muži nemohli ustoupit. Takto prý napsal svou monografii s názvem Kundera, která vyjde příští týden. Je to jen přirovnání, ale zdá se mi hodně hloupé a mám za to, že spisovatelé (alespoň) za svá přirovnání nesou odpovědnost.“
Snad je dokonce třeba v životě se nějak provinit, aby člověk nezestárl s tak infantilním vnímáním světa jako Novák.
Jan Němec | spisovatel
„Cortés brutálně vyhladil Aztéky, civilizaci, která přesahovala jeho chápání světa. Chovám teď podezření, jestli to s Novákovou monografií o Kunderovi nebude podobné. Nebude se to líbit lidem, kteří potřebují svět přehledný, ale Kundera mohl udat půlku Prahy a i tak ve svých románech předestírat hlubší vnímání věcí, než k jakému se Novák kdy propracuje. Je to možná ke vzteku, ale občanské postoje, talent a imaginace se nepřekrývají. A co hůř: snad je dokonce třeba v životě se nějak provinit, aby člověk nezestárl s tak infantilním vnímáním světa jako Novák.“
Němec: Dávám přednost žurnalistice, která události nepředjímá
A Němec dodává: „Podezřelých momentů je v tom rozhovoru ažaž, ale ve vztahu k Novákovým silným názorům na Mašíny mě přivádí v úžas třeba to, že teď obhajuje používání odposlechů StB, z nichž načerpal a použil informace o Kunderově soukromém životě. Jste-li vždy na straně dobra, je možné vše, tak by se asi dal shrnout základní Novákův problém.“
A Němec zmiňuje ještě drobnou profesní poznámku: Respekt v perexu tvrdí, že Novákova kniha Kundera za týden rozčeří světové literární vody. „Mám Respekt celkem rád, ale dávám tedy přednost žurnalistice, která události nepředjímá, ale popisuje. A jsem dost zvědavý, jak se to devítisetstránkovému svazku vydanému v češtině, který ani podle autora neobsahuje žádné nové objevy, za ten týden podaří. Z ukázky na Kosmasu a z rozhovoru v Respektu to zatím vypadá, že hlavním Novákovým vkladem jsou hodnotící adjektiva a zkratkovité interpretace typu, že absolutistické nároky jeho otce mu během dospívání rozdaly psychologické karty na celý život.“
Jan Novák (*1953) je česko-americký spisovatel, scenárista a dramatik. Jeho rodina v roce 1969 emigrovala přes Rakousko do Chicaga. Je mimo jiné spoluautorem Formanovy autobiografie nazvané Co já vím? (Turnaround, 1994; překlad Jiří Josek, Atlantis 1994). Jeho divadelní hra Aljaška byla uvedena brněnským Divadlem na provázku v roce 1994 a od roku 2000 hraje bratislavské divadlo Astorka jeho hru Vražda sekerou ve Sv. Petěrburgu. Jeho rozsáhlé beletristické zpracování příběhu bratří Mašínů pod názvem Zatím dobrý (z nevydaného angl. originálu So Far So Good přeložila Petra Žallmannová, Petrov 2004) získalo cenu Magnesia Litera pro knihu roku. Jako scenárista spolupracoval s Milošem Formanem na filmu Valmont, v 90. letech napsal scénář českého snímku Báječná léta pod psa a podílel se na scénářích Šeptej a Nejasná zpráva o konci světa. V roce 2005 natočil společně se svým synem dokumentární film Občan Havel jede na dovolenou o policejním pronásledování V. Havla v roce 1985, v roce 2009 pak dokumentární film Občan Havel přikuluje z doby o deset let dříve.
Životopisný román napsal shora zmíněný Jan Novák. Pracoval na něm čtyři roky. S Kunderou nemluvil, protože na Novákovu žádost nereagoval. Novák prý čerpal z mnoha veřejně dostupných zdrojů včetně Němcem uvedených archivů komunistické Státní bezpečnosti. Snaží se v textu vyvrátit i podle něj Kunderou pečlivě konstruované mýty o sobě samém.
Novák píše například, že je přesvědčen o pravdivosti nedávného zjištění Respektu o Kunderově aktu z 50. let, kdy údajně jako vysokoškolský student udal člověka, který kvůli tomu strávil léta v těžkém vězení.
Kundera všechno popřel a postavilo se tehdy za něj několik osobností světové literatury, což podle Nováka svědčí o jeho schopnosti manipulovat lidmi i veřejným míněním. Nový důkaz o jeho vině ale při rešerších pro knihu nenašel. V románu pracuje také s tím, že Kundera byl mnohem déle, než je obecně vnímáno, okouzlen komunistickými ideály.
Nesnesitelná lehkost blití na Milana Kunderu
Další reakcí na rozhovor v Respektu pak je text od Petra Pospíchala, což je publicista, diplomat a podnikatel. Jako člen Charty 77 spolupracoval s BBC a RFE a byl několikrát vězněn. Stať na obranu Kundery nazval Nesnesitelná lehkost blití na Milana Kunderu.
Rozhovor v Respektu podává svědectví o tom, že z českých dějin ani jeden z pánů (Vitnar ani Novák, pozn.) nepochopil vůbec nic.
Petr Pospíchal | publicista, chartista
Rozhovor redaktora Vitvara s autorem Novákem v Respektu je podle Pospíchala těžká četba. „Podává svědectví o tom, že z českých dějin ani jeden z pánů nepochopil vůbec nic. Působí, jako by chtěl Respekt nabrat kurs k Parlamentním listům středních vrstev.“
„Nováka zajímají témata, která můžou oslovit svět, nic menšího jej nezajímá, a proto se rozhodl o Kunderovi napsat knihu. Tazatel Vitvar tahá lano stejným směrem, připomíná autorovi jeho knihu o bratrech Mašínových z roku 2004 a ptá se: Lákalo vás podívat se i na druhou stranu barikády? Novák je úderný, ale velkorysý, s jemnocitem dobyvatele Mexika shrnuje Kunderovy osobnostní rysy a dospívá k závěru, že takhle ustrojené osobnosti pak máte tendenci odpustit spoustu věcí. Ne ale všechno.“
Novákův jazyk je podle Pospíchala bulvární, přepjatý, útočný a odsudečný. „Nevím, jak v knize, ale v rozhovoru svoji schopnost porozumět Kunderovu dílu rámuje výrazy jako vytřískal, bezostyšně, vykrádá. K čemu recenze, rozbory, eseje, správný střelec přece nezaváhá: Zatímco Hrabal sršel od počátku nápady a nevěděl, kdy s nimi přestat, Kundera každý nápad opečovával a užíval si ho, protože jich nebylo moc.“
Mezititulek „Estébáci byli jeho hoši“ směruje podle Pospíchala rozhovor k temnějším závěrům, než jsou nějaké spisovatelské výkony a inspirace. „Překvapilo by mě, kdyby Respekt mínil zpochybnit svůj článek z roku 2008, v němž Kunderu obviňuje z udání, jež mělo dovést pana Dvořáčka na mnoho let do vězení. Zároveň mě ale překvapuje, že Novák k této kauze ani po čtyřletém úsilí nepřináší nic nového, protože naprosto dostačuje, co bylo dávno zveřejněno, čili policejní zápis o jeho udání a veřejná pochvala od náměstka ministra vnitra, při níž byl označen za vzor pro ostatní studenty.“
Biografie končí rokem 1975
Kniha se jmenuje Kundera: Český život a doba, končí rokem 1975, kdy spisovatel opouští tehdejší Československo, do kterého se už nikdy natrvalo nevrátil. A závěrem uveďme, že se již ozvali i nakladatelé z Kunderova města, tedy ty brněnští.
Třeba šéfredaktor nakladatelství Větrné mlýny Petr Minařík konstatoval: „Kus problému Novákova skvělého amerického psaní je v tom, že u nás beletrizovaných životopisů MK nevyjde dalších deset (stejně jako deset románových reportáží o Mašínech), taková kniha by pak žila jako jakási názorová próza, kdy je fikce využita k dokreslení komentáře, postoje a proti ní by byly ty další…. U nás z té knihy bude východisko, nikoliv jeden z úhlů pohledu, ale normotvorné resumé.“
