Co se vám vybaví, když řeknu jméno Rudolf Lukeš? Hádám, ze celkem nic. Měla jsem to donedávna stejně. Bohužel. Dnes budu psát právě o něm, protože v těžkých koronavirových dobách je důležité připomínat si silné lidi. Text je delší, ale zkuste mu dát šanci. Je to velký lidsky příběh. Vždyť pana Lukeše pozvala sama britská královna Alžběta na společnou večeři do Buckinghamského paláce!
Ale postupně: Rudolf Lukeš se narodil v r. 1923 do umělecké rodiny. Vystudoval architekturu u slavného Jaroslava Fragnera, následně začal pracovat jako hlavní filmový architekt na Barrandově. Po roce 1948 ale odmítl vstoupit do KSČ. Jako kádrově nevhodný byl propuštěn z práce. Hledal nové uplatnění a anonymně se zúčastnil soutěže u československého nakladatelství Artia, které publikovalo knihy pouze v zahraničí. Vyhrál a jeho dětská prostorová leporela začala mít ve světě obrovský úspěch. Vyrostla na nich celá generace dětí v řadě zemí. A milovali je i děti královny Alžběty II. Jen u nás je nikdo neviděl.
V polovině šedesátých let dostal dokonce pan Lukeš pozvání na londýnský knižní veletrh, kde se s královnou setkal a obdržel pro sebe a svoji ženu pozváni na večeři. Mohli v Anglii zůstat, na veletrhu totiž dostal i několik lukrativních pracovních zakázek. Ale nezůstali, protože komunistický režim tady pro jistotu, aby se vrátili, držel jako rukojmí jejich malého syna Sašu.
Rudolf Lukeš zemřel v roce 1976, podle dcery Barbory na zlomené srdce z toho všeho.
ALE! Před pěti lety se vydavatelství Albatros rozhodlo začít u nás jeho prostorová leporela poprvé vydávat. Pokud se vám budou líbit, kupujte je. Třeba jako dárky. Tenhle příběh nesmíme nechat zaniknout. Českého vydání svých knih se sice Rudolf Lukeš nikdy nedožil. Ale věřím, že by měl radost.
