Každý, kdo viděl muzikál Noc na Karlštejně si asi vybaví větu Vlastimila Brodského alias krále Karla IV, že největší úctu před zákonem musí mít zákonodárce sám. A to je přesně to, co si Roman Prymula neuvědomil a stálo ho to politickou kariéru.
Zaslouženě. On sám byl navrhovatelem a propagátorem drakonických opatření, která postihla celou společnost. On sám byl – s trochou nadsázky řečeno – „pan Rouška“. Od takového politika člověk celkem logicky očekává, že se těmi opatřeními bude především řídit on sám. Že takový politik si roušku sundá tak nanejvýš ráno, když si jde vyčistit zuby.
Dvojí metr
Pokud Prymula zavřel restaurace, nasadil lidem roušky, a pak ho vyfotí v restauraci, ještě bez roušky, jde prostě o hloupý papalášský přešlap. Je přitom zbytečné řešit, jestli mu někdo „přešlápnout“ pomohl, nebo ne.
Na druhou stranu je ale zajímavé sledovat, jaké reakce jeho chování vyvolalo mezi lidmi, kteří jinak vládní nařízení, tedy i nošení roušek, podporují. Řada striktních rouškařů najednou otočila a začala Prymulu překvapivě bránit, ač kohokoli jiného by za nenošení roušky tvrdě zkritizovala. Je tedy vidět, že dvojí metr není oblíbený jen mezi politiky. On se očividně líbí i nemalé části voličů.
Ušil to někdo?
A jaká je pravděpodobnost, že to na Prymulu někdo celé ušil? Takový scénář je v politice možný vždycky a zvěsti o tom, proč se Prymuly potřeboval zbavit sám Andrej Babiš už pár dní mediálním prostorem poletují. Osobně se ale domnívám, že tady není třeba hledat žádné spiknutí temných sil.
Prymula prostě udělal chybu a za tu se platí. Upřímně řečeno, v této situaci musejí politici dvojnásob počítat s tím, že média budou velmi ostražitá a na pozoru, zda představitelé státu sami dodržují opatření, která vnucují společnosti.
To, že bulvární deník v době krize nasadí své lidi na politiky s cílem nachytat někoho takzvaně na švestkách, se bulváru vyčítat nedá. Je to jeho práce. A práce politiků zase je jít příkladem. Prymula očividně s tím, že by se sám mohl dostat pod drobnohled, nepočítal a hodně se tím přepočítal. Rouška stála „pana Roušku“ kariéru.
Jeho okamžité odvolání ze strany premiéra nebyla chyba, bylo to jediné možné řešení. Ostatně kdyby byl Roman Prymula jen docela málo soudný, odstoupil by okamžitě sám.
Kompromisy horší než jedno nebo druhé řešení
Osobně patřím k lidem, kteří ve smysl těchto plošných opatření nevěří. Kloním se k tomu, že stát by měl a má chránit především lidi z takzvaných rizikových skupin. Ti mají být v centru pozornosti, těm má být věnována maximální péče. Ale omezovat celou společnost a likvidovat ekonomiku vidím jako velkou chybu.
Líbí se mi názor: Ekonomika přece není podstatná a ekonomické aspekty teď musejí jít stranou. Názor je to pěkný a asi by s ním na první dobrou šlo souhlasit. Ale je potřeba si uvědomit, že i ta zdravotní péče něco stojí. Zdravotnictví se samo nezaplatí, peníze z nebe nespadnou. A kromě léčby pacientů s covidem potřebuje zdravotnictví peníze také na jiné pacienty, například onkologické. Kde a jak se ty peníze mají sehnat, když jsme si zadělali na parádní ekonomickou krizi, o tom bohužel každý mlčí…
Margaret Thatcherová kdysi říkala, že existují kompromisy, které jsou horší než jedno nebo druhé řešení. A tohle je přesně ten případ. Když to řeknu zjednodušeně – podle mého názoru měl být buď naprostý lockdown, nebo nic, a tím nic myslím žádná plošná opatření. Buď zavřít důsledně všechno, nebo nezavírat nic a zaměřit se jen na cílenou ochranu rizikových skupin.
Kdybychom se totiž na definované rizikové skupiny zaměřili hned od začátku, výrazně by se tím snížilo riziko, že dojde k přehlcení zdravotního systému. Protože, jak víme, pro osoby mimo rizikové skupiny je koronavirus výrazně méně nebezpečný.
Salámová metoda
Zvolená salámová metoda, v jejímž rámci už se zavádějí opatření, která působí vysloveně jako výsměch (viz zákaz vycházení mezi 21. a 5. hodinou ranní), po mém soudu k cíli nepovede.
Přelom října a listopadu opravdu není doba, kdy lidé tráví čas do noci venku, tím spíše, že není ani proč, když jsou restaurace zavřené a je zákaz venkovní konzumace alkoholu. Pokud tedy vláda chtěla, aby lidé začali brát situaci vážně, není nic horšího než zavádět opatření, která se při nejlepší vůli prostě vážně brát nedají a která každého spíše naštvou než přivedou k odpovědnosti.
Navíc i Andrej Babiš si musí být dobře vědom toho, že další přitahování otěží mu u značné části společnosti body zrovna nepřidá. Strategicky tedy bylo určitě lepší nechat nová opatření odříkat končícího ministra zdravotnictví a Karla Havlíčka než se v tuto chvíli sám drát do popředí.
Celkem chápu, že rozhodnutí o lockdownu není ani trochu politicky jednoduché. Je to nesmírně tvrdý oříšek, strašně nelehký krok. Navíc je určitě snazší žábu vařit pomalu a postupně než ji hodit do vařící vody naráz.
Jak už jsem řekla, osobně si myslím, že žádný lockdown být nemá a že se mají pouze důsledně chránit rizikové skupiny, zatímco zbytek společnosti se má nechat fungovat a žít. Ale já nejsem ani politik, ani odborník, a navíc nemám odpovědnost za celý národ. A jak víme, odpovědnost svazuje.
Lockdawn jako „čistší řešení“
Pokud ale odborníci vyhodnotili, že situace skutečně je kritická, pak je lockdown jistě lepší a „čistší“ řešení než pokračovat ve špatném kompromisu v podobě dalších a dalších opatření. Zjednodušeně řečeno, buď se má udělat jasné A, nebo jasné B. Tím spíše, když se ukazuje, že nic mezi tím prostě nefunguje a míjí se účinkem.
Na druhou stranu to nejde vládě úplně zazlívat, a to z jednoho prostého důvodu: Ani na vteřinu nevěřím tomu, že kdokoli ze současné opozice by si na místě premiéra počínal výrazně jinak, nebo dokonce lépe. Že to opozice tvrdí, to je jasné. Že by to tak ale ve skutečnosti nebylo, je jasné taky.
Troufám si tvrdit, že ať by byl u moci kdokoli, postupoval by zhruba stejně dobře/špatně jako současná vláda. Nevidím aktuálně na politické scéně nikoho, kdo by měl dost odvahy, říci jasné A, nebo B. Nikoho, kdo by rázně řekl, že bude lockdown, nebo naopak, že nebude nic kromě cílené ochrany rizikových skupin, protože obě varianty mají samozřejmě pro politiky svá úskalí.
Salámovou metodou a cestou špatných kompromisů by tak šel na Babišově místě každý a s kteroukoli jinou vládou bychom byli zhruba tam, kde jsme nyní.
