Sobibor, snímek, o němž se v Čechách nedočtete

Snímku Son of Saul předcházela Grey Zone (stejná předloha; Miklós Nyiszli). To ale nijak nevadí. Televizní drama Escape from Sobibor je z roku 87, ruský film Sobibor (2018), o němž se v Čechách nedočtete, má též identické téma.

Stojí za to se na něj podívat a je dobře, že tyhle filmy vznikají a že na rozdíl od některých jiných na holocaustu neparazitují, byť ruská novinka se od svého předchůdce odlišuje mnohdy patosem. Rozhodně tedy nečekejte cosi na způsob vrcholných děl světové kinematografie jako Иди и смотри (Jdi a dívej se) či Wołyń (Volyň).

Základ filmu představuje reálná událost, k níž došlo v roce 1943 v nacistickém vyhlazovacím táboře. Hlavním hrdinou je sovětský Žid Alexandr Pečerskij. V říjnu 1943 upadne do zajetí a ocitne se v Sobiboru, kam Židy nevozili kvůli práci, ale aby je zabili v plynových komorách. Alexandrovi se podaří připravit plán internacionálního povstání vězňů ze západní Evropy a Polska.

Aktion Reinhardt

Vyhlazovací tábor Sobibor (německy Vernichtungslager Sobibor) se nacházel čtyři kilometry od stejnojmenné vesnice Sobibór v jihovýchodním Polsku. V období od května 1942 do října 1943 tam bylo zavražděno na 250 tisíc lidí. Tábor vznikl v rámci Aktion Reinhardt po vyhlazovacím táboře Belzec a před vyhlazovacím táborem Treblinka.

Základ filmu představuje reálná událost, k níž došlo v roce 1943 v nacistickém vyhlazovacím táboře.

Není bez zajímavosti, že velitel tábora se dožil, vezmeme-li v potaz, že šlo o masového vraha, poměrně vysokého věku.

Franz Stangl po válce uprchl do Brazílie, kde byl v roce 1967 zatčen a následně souzen ve Spolkové republice Německo. V roce 1970 byl shledán vinným za spolupodíl na vraždě nejméně 400 000 lidí a odsouzen na doživotí. Krátce nato ve vězení zemřel (v 63 letech).

„Procházel se a postával nahoře na písečném valu několik dní po tom, kdy se začalo pálit,“ popsal český vězeň Richard Glazar.

„Obhlížel odtamtud celé své panství. Shlížel dolů na jednu stranu, odkud stoupal kouř a dodával mu na majestátu, pak zas na stranu druhou, kde hory věcí a řetězce postaviček neustále měnily tvar a jako v kaleidoskopu vytvářely nové a nové obrazce. Žádný karabáč jako ostatní esesmani, jen lehký jezdecký bičík, vždy žluté jelenicové rukavice a na hlavě jen lodičku, na ní a na výložkách stříbro, pravou ruku zaklesnutou několika prsty na prsou v upnutém zeleném kabátci – vrchní velitel tábora SS-hauptsturmführer Franz Stangl.“

Další vězeň viděl, jak jeho rodiče i bratr odešli do plynové komory. Jako šestnáctiletý byl členem výboru, který tam plánoval povstání. Vzpouru jako jeden z mála přežil a v 80. letech udělal rozhovor s jedním z velitelů lágru. „Někdy se bojím, zda to není jen sen a zda se neprobudím zase v Sobiboru,“ přiznával však Thomas Blatt i dávno po válce. Zemřel 31. října 2015.

Za zoufalého běhu několikrát spadl, pokaždé měl za to, že ho zasáhla střela. Salvy z nacistických zbraní kolem něj kosily jeho prchající druhy, za utíkajícími ohlušovala prostor apokalypsa, vězně trhaly na kusy exploze nášlapných min, další padali při přelézání ostnatého plotu po zásazích z automatických pušek.

Thomas „Toivi“ Blatt se však vždy postavil na nohy a utíkal dál, směrem k lesu. Při každém kroku čekal, že potká smrt. „Nesnili jsme o osvobození. Doufali jsme jen v to, že zničíme koncentrák a umřeme kvůli kulkám, ne kvůli zplynování,“ vzpomínal Thomas Blatt později, „nechtěli jsme se dát Němcům zadarmo.“

Tábor by podle Thomase Blatta nemohl vraždit bez asistence ukrajinských vojáků, kteří se rekrutovali z řad zajatých členů Rudé armády. Němců bylo podle jeho slov asi třicet, z toho prý byla polovina prakticky neustále na dovolené nebo nemocná. Ukrajinců, jako byl třeba nechvalně proslulý John Demjanjuk, byla stovka. Někteří však nacistům nechtěli sloužit a dezertovali, dodává pro objektivitu Blatt. Po povstání byl tábor zbourán a místo bylo osázeno stromy.

Zemřel poslední přeživší

Loni ve věku 96 let v Izraeli zemřel Semion Rosenfeld, poslední přeživší z nacistického vyhlazovacího tábora Sobibor. Informovala o tom agentura AFP. Rosenfeld byl také účastníkem povstání v Sobiboru, a jak řekl k jeho úmrtí ředitel Židovské agentury Isaak Herzog, stal se „hrdinou proti své vůli“.

Podle dokumentace památníku Jad vašem, který shromažďuje informace o holokaustu, 50 účastníků válku přežilo. Němci byli po vzpouře v šoku a okamžitě se rozhodli tábor i se zbytkem vězňů zlikvidovat. Rosenfeld přežil v lese s malou skupinou dalších. V roce 1944 se připojil k Rudé armádě a byl v jednotce, která pomohla obsadit Berlín. Do Izraele se přestěhoval v roce 1990.

Srovnatelný s povstáním v Sobiboru je pouze útěk vězňů z dalšího vyhlazovacího tábora Treblinka v srpnu 1943. Ze sedmi set vězňů se tehdy zachránila asi desetina a i po tomto povstání Němci začali tábor likvidovat.

Sobibor nacisté zdemolovali, aby zahladili stopy po místě, kde vraždili kysličníkem uhelnatým z výfukových plynů nebo z tlakových lahví. Hlavním vyhlazovacím centrem se pak stal tábor v Osvětimi, kde byl k vraždění používán jedovatý plyn cyklon B.