„Black Live Matter určitě dorazí do ČR. Byrokraté musí vymýšlet hlouposti, aby se uživili. Donald Trump už asi nevyhraje. Vše stojí proti němu. Biden je sice dementní, ale má reálnou šanci…,“ říká sociolog Petr Hampl, známý mimo jiné jako protiislámský a protiimigrační aktivista, autor knih Poctivost a kreativita a Prolomení hradeb. Je tajemníkem České společnosti pro civilizační studia, v níž působí mimo jiné spisovatel Benjamin Kuras, sociolog Jan Keller a novinář Petr Žantovský.
Ta pěstuje a rozvíjí myšlenky amerického politologa Samuela Huntingtona. Předmětem jeho studia je, jak „fungují“ civilizace, co se děje na jejich hranicích, jak vznikají fundamentalismy, jak může soužít více civilizací na stejném území, jak to ovlivňuje vnitřní dynamiku vzestupů a pádů každé z nich a vše, co s tím souvisí. Sám sebe označil za „patriota, vlastence i nacionalistu“.
Někteří komentátoři Hamplovi nemohou přijít na jméno. Například Jan Jandourek na Hamplovo konto kriticky poznamenal: „Tahle obskurní figurka by nestála za pozornost, ale těchto trpících bytostí žije mezi námi mnoho a jejich soukromé blouznění má společenský dopad. Jak těm lidem pomoci z jejich temnot, je samozřejmě výzva. Tak třeba dne 1. července nám na Twitteru Hampl sděluje: ‚Chápete už, jaký je rozdíl mezi ruskou a evropskou demokracií? V Rusku mohou dát klíčovou otázku lidem k hlasování, zatímco probruselské panstvo se nikdy neodváží vyhlásit referendum‘.“
Jak ale Hampl dokáže sám obhájit své názory, jak vnímá dnešní svět a proč spoluzaložil Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže?
Nejprve odpovídá na otázku, jaké je to být nejčtenějším sociologem v Česku. „Je-li člověk nejčtenějším, lze spočítat podle toho, kolik si lidé koupí vašich knih. Samozřejmě nemohu ručit za to, že každou tu knihu si někdo přečetl, i když si ji koupil, ale třeba v pražské knihovně, když si chcete půjčit moje Prolomení hradeb, tak se na to čeká dva roky.“
A poté mimo jiné vysvětluje, co je to Sdružení bílých heterosexuálních mužů a jejich obdivovatelek. „To je takové, řekl bych, srandovní sdružení, které jsme založili před třemi lety s několika kamarády s tím, že si občas vypijeme pivo, budeme si dělat legraci z feministek a budeme se chovat svobodně. Takové ty normální věci, které dělají normální chlapy.“
„Byl v tom trochu politický záměr,“ pokračuje, „že jsme si říkali: Využívejme svobodu projevu do krajnosti. Když je dneska ve školách nebo velkých médií neslušné dělat si legraci z některých feministickým témat, tak my si z toho budeme dělat legraci. Opravdu se stalo, že na naši schůzi přišla feministka, udělala hysterický záchvat, takže jsme si to opravdu užili a byla to paráda. To, co se za čtyři roky změnilo je, že to, co tehdy bylo bráno jako legrace, je již dnes protistátní záležitost.“
