Nyní čtete
Stigmatizovaní válkou: Příběhy dětských běženců, kteří uprchli do Čech
 
 

Ve veřejném prostoru v Česku ovládl debatu o dětských uprchlících cynismus, zištnost a vypočítavost; předně v souvislosti s poněkud politicky prospěchářským (jak se ukazuje) návrhem lidovecké europoslankyně Michaely Šojdrové přijmou padesát údajných syrských sirotků. Zaměřme však pozornost na podstatu problému: jaká je v tuzemsku situace ohledně dětské migrace?

Polovina uprchlíků sestává podle listu The Guardian z dětí a mladistvých. „Pět set tisíc z 1,2 milionu migrantů procházejících Řeckem od roku 2015 tvořily děti,“ potvrzuje nedávná studie Harvardovy univerzity. Vzhledem k počtu dětských migrantů hovoří její autoři o humanitární krizi srovnatelné s migrací za druhé světové války a o všudypřítomném jevu: vystavování dětí sexuálnímu vykořisťování.

Za vytouženou cestu do Evropy musí většina dětských migrantů draze zaplatit. Ačkoli mají dostatečně pohnuté osudy, přesto jsou k tomu všemu častokrát nuceni nabízet vlastní těla, aby se dostaly dál na Západ. A jen nepatrný zlomek z nich – pouhá stovka – každoročně skončí právě u nás.

„Dětští uprchlíci nemají dostatek financí, proto nemohou jinak zaplatit pašerákům za převod,“ vysvětluje autorka studie Vasileia Digidikiová s tím, že většina dětí pochází z konfliktních oblastí a 93 procent z nich je mladších čtrnácti let.

Voda je v Africe vzácností. | FOTO: ppmagazín.com

Počet dětí, co skončí v Česku, je ale zanedbatelný, nadto dlouhodobě klesá. „Jestliže jsme v roce 2007 přijali 206 dětí – cizinců, loni to bylo kolem pouhé stovky,“ uvedla ředitelka pražského Zařízení pro děti–cizince (ZDC) Zuzana Chmelířová Vučková. A dodala: „Poskytujeme péči dětem, které byly nalezeny v Česku bez doprovodu zákonných zástupců a mají komunikační bariéru z důvodu neznalosti češtiny. Naše zařízení sdružuje diagnostický ústav, základní školu, výchovný ústav a studentské oddělení.“

Osudy klientů tohoto zařízení by přitom většinou vydaly na dramatický film. To, co tyto děti prožily, si většina Čechů není s to představit.

Útěk před hnutím Aš-Šabáb

Sedmnáctiletý K. byl do centra přijat po příletu na ruzyňské letiště. Neměl platné povolení k pobytu. Narodil se v Somálsku, otce mu zabila mina. Matka se znovu provdala. Druhý manžel však zemřel nedávno při jedné z přestřelek. K. zajali vojáci, viděl umírat mnoho lidí. Nyní se měl stát sám vojákem hnutí Aš-Šabáb napojeného na teroristickou síť Al-Káida a usilujícího o svržení prozápadní vlády; v Somálsku chce zavést islámské právo šaría.

Připomeňme, že loni v červnu si sebevražedný útok hnutí na hotel v centru Mogadišu vyžádal 31 lidských životů. Na podzim příslušníci skupiny Šabáb zaútočili na vojenskou základnu jihozápadně od Mogadiša a zabili 17 vojáků. Obavy K. z hnutí byly oprávněné.

Nedaleko Dakaru. | FOTO: ppmagazín.com

I matka měla o K. strach. Její movitější bratr mu pomohl dostat se do Evropy. V Somálsku ukončil K. základní školu. Chtěl by se stát lékařem. „Na výuku jazyků je šikovný, rychle si osvojuje základy češtiny,“ poukazuje pracovnice Zařízení pro děti-cizince.

Vzhledem k tomu, že je muslim, má odlišný jídelníček i zvyky. Pravidelným rituálem je několikeré denní modlení. Během pobytu v centru již navštívil muslimskou modlitebně na Černém Mostě. „Dítě – cizinec přichází do České republiky se svými kulturními a náboženskými specifiky. Podle Úmluvy o právech dítěte OSN, kterou jsme ratifikovali v roce 1991, má plné právo na respektování těchto specifik i rodného jazyka,“ konstatuje šéfka ZDC Vučková.

Po příletu na H. čekala prostituce

Na rozdíl od K. se šestnáctiletá H., jež byla také přijata do dětského centra, narodila v jedné etiopské vesnici. Rodiče nepoznala. Zemřeli, když byla malá. Od dětství žila u strýce, který upřednostňoval své dvě děti a H. využíval k fyzické práci. Aby ji přinutil k poslušnosti, fyzicky ji trestal.

Počet dětí, co skončí v Česku, je zanedbatelný.

Syn strýce před časem H. zprostředkoval cestu do Evropy za prací, kde si prý vydělá peníze a nebude muset nikoho poslouchat. Dovezl ji za kontaktním člověkem; ten jí uhradil cestu. Doklady H. nikdy neměla v ruce s tím, že mu zaplatí, až dostane první mzdu. Když se po příjezdu do Česka dozvěděla, že by si měla vydělávat prostitucí, rozhodla se utéct. To se jí podařilo.

Jak se bydlí poblíž Dakaru. | FOTO: ppmagazín.com

H. nikdy nenavštěvovala školu. Hovoří pouze jedním z mnoha etiopských nářečí. Pro tlumočení bylo potřeba kontaktovat překladatelskou agenturu, která jako jedna z mála disponuje tlumočníkem do amharštiny.

Také čtěte

S českým jazykem H. bojuje. V Česku jí vadí jen chladnější klima, je jí tu zima. V dětském centru se kvůli jazykové bariéře cítila osaměle. Tlumočník ji však bral každou neděli na vycházky po Praze, seznámil ji s lidmi z etiopské komunity. V Praze by ráda zůstala, navštěvuje praktickou školu. O budoucnosti uvažuje tak, že by ji bavilo dělat kadeřnici.

Často nemají vzdělání

„Předcházející docházka do školy je u těchto dětí velmi nepravidelná anebo nebyly systematicky vzdělávány vůbec,“ konstatuje vedoucí základní školy při ZDC Pavla Šimůnková.

Každý žák má po absolvované měsíční diagnostice vypracován individuální vzdělávací plán. Jedním z největších úkolů při výuce je podle Šimůnkové právě zvládnutí českého jazyka a co nejpřirozenější osvojení si všech sociokulturních zvyklostí typických pro Evropu.

Boa Vista.  | FOTO: ppmagazín.com

To je úkolem i pro jedenáctiletou Syřanku N., která ráda čte, zpívá nebo cokoli vyrábí. Matka jí před několika týdny onemocněla. N. přesně neví jak, pamatuje si, že přestala mluvit. Poté matka skončila v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice. Bezprostředně nato byla N. pár dní v péči rodinné známé. Po intervenci sociální správy však došlo k jejímu umístění do dětského centra; zde zjistili, že matka čelila domácímu násilí, kterému N. musela přihlížet.

Izolace v Příbrami

Ještě nedávno tyto děti bydlely v obci Vestec nedaleko Příbrami. Ministerstvo školství však zdejší zařízení Permon pro děti-cizince v roce 2012 zrušilo poté, co ho kritizoval tehdejší ombudsman Pavel Varvařovský. Podle něj měly děti ve středisku bídné podmínky a špatně se s nimi zacházelo. „Trpěly nedostatkem soukromí, byla zde užívána nezákonná a nepřípustná praxe umisťování na izolaci,“ popsal Varvařovský. Děti, které se dopustily sexuálních deliktů na ostatních, podle něj spolu dál zůstaly v běžném kontaktu.

„Děti-cizinci teď bydlí u nás v Praze při zdejším studijním oddělení,“ vysvětluje ředitelka ZDC Vučková. Doplňuje, že sečtou-li se uprchlíci, kteří kvůli násilí či z jiných důvodů odešli za hranice svých zemí, co se týká Afriky, vede Jižní Súdán (3,3 miliónů běženců).

Boa Vista. | FOTO: ppmagazín.com
  • Problematiku dětských uprchlíků mají v tuzemsku na starosti tři resorty: vnitra, práce a školství.
  • Dětští běženci bez doprovodu se dostávají do Zařízení pro děti–cizince, které zřídil rezort školství. V hlavním městě centrum se třemi desítkami lůžek funguje od roku 2004. Od roku 2007 jsou v něm i mladiství, kteří chodí do středních škol či učilišť v metropoli. Před třemi lety se otevřel tréninkový byt.
  • Počty opuštěných dětských běženců klesají, před lety se jich do ČR dostávaly desítky ročně. České úřady dostaly v posledních deseti letech pouze 85 žádostí o ochranu od samotných dětských uprchlíků, kteří dorazili do republiky bez doprovodu dospělých. Od roku 2015 se takový případ neobjevil. Vyplývá to ze statistik ministerstva vnitra.

Jak se vám líbí článek?
1/Skvělé
0
2/Dobré
0
3/Průměr
0
4/Nic moc
0
5/Katastrofa
0
Prohlédněte si komentáře (0)

Reagujte

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018 a sestává z několika hlavních rubrik: ppinfo, postřehy a dalších a má i své subdomény (tematické přílohy ppděti aj.). Za týden měl web sto tisíc individuálních přístupů. Za měsíc čtvrt miliónu.

 

2019 © ppmagazín.com, Pribil Publishers. Publikování obsahu je bez písemného souhlasu zakázáno. Design Pribil Publishers. IČO: 06437176

Posunout nahoru