Nyní čtete
Stigmatizovaní válkou: Příběhy dětských běženců, kteří uprchli do Čech
 
 

Ve veřejném prostoru v Česku ovládl debatu o dětských uprchlících cynismus, zištnost a vypočítavost; předně v souvislosti s poněkud politicky prospěchářským (jak se ukazuje) návrhem lidovecké europoslankyně Michaely Šojdrové přijmou padesát údajných syrských sirotků. Zaměřme však pozornost na podstatu problému: jaká je v tuzemsku situace ohledně dětské migrace?

Polovina uprchlíků sestává podle listu The Guardian z dětí a mladistvých. „Pět set tisíc z 1,2 milionu migrantů procházejících Řeckem od roku 2015 tvořily děti,“ potvrzuje nedávná studie Harvardovy univerzity. Vzhledem k počtu dětských migrantů hovoří její autoři o humanitární krizi srovnatelné s migrací za druhé světové války a o všudypřítomném jevu: vystavování dětí sexuálnímu vykořisťování.

Za vytouženou cestu do Evropy musí většina dětských migrantů draze zaplatit. Ačkoli mají dostatečně pohnuté osudy, přesto jsou k tomu všemu častokrát nuceni nabízet vlastní těla, aby se dostaly dál na Západ. A jen nepatrný zlomek z nich – pouhá stovka – každoročně skončí právě u nás.

„Dětští uprchlíci nemají dostatek financí, proto nemohou jinak zaplatit pašerákům za převod,“ vysvětluje autorka studie Vasileia Digidikiová s tím, že většina dětí pochází z konfliktních oblastí a 93 procent z nich je mladších čtrnácti let.

Voda je v Africe vzácností. | FOTO: ppmagazín.com

Počet dětí, co skončí v Česku, je ale zanedbatelný, nadto dlouhodobě klesá. „Jestliže jsme v roce 2007 přijali 206 dětí – cizinců, loni to bylo kolem pouhé stovky,“ uvedla ředitelka pražského Zařízení pro děti–cizince (ZDC) Zuzana Chmelířová Vučková. A dodala: „Poskytujeme péči dětem, které byly nalezeny v Česku bez doprovodu zákonných zástupců a mají komunikační bariéru z důvodu neznalosti češtiny. Naše zařízení sdružuje diagnostický ústav, základní školu, výchovný ústav a studentské oddělení.“

Osudy klientů tohoto zařízení by přitom většinou vydaly na dramatický film. To, co tyto děti prožily, si většina Čechů není s to představit.

Útěk před hnutím Aš-Šabáb

Sedmnáctiletý K. byl do centra přijat po příletu na ruzyňské letiště. Neměl platné povolení k pobytu. Narodil se v Somálsku, otce mu zabila mina. Matka se znovu provdala. Druhý manžel však zemřel nedávno při jedné z přestřelek. K. zajali vojáci, viděl umírat mnoho lidí. Nyní se měl stát sám vojákem hnutí Aš-Šabáb napojeného na teroristickou síť Al-Káida a usilujícího o svržení prozápadní vlády; v Somálsku chce zavést islámské právo šaría.

Připomeňme, že loni v červnu si sebevražedný útok hnutí na hotel v centru Mogadišu vyžádal 31 lidských životů. Na podzim příslušníci skupiny Šabáb zaútočili na vojenskou základnu jihozápadně od Mogadiša a zabili 17 vojáků. Obavy K. z hnutí byly oprávněné.

Nedaleko Dakaru. | FOTO: ppmagazín.com

I matka měla o K. strach. Její movitější bratr mu pomohl dostat se do Evropy. V Somálsku ukončil K. základní školu. Chtěl by se stát lékařem. „Na výuku jazyků je šikovný, rychle si osvojuje základy češtiny,“ poukazuje pracovnice Zařízení pro děti-cizince.

Vzhledem k tomu, že je muslim, má odlišný jídelníček i zvyky. Pravidelným rituálem je několikeré denní modlení. Během pobytu v centru již navštívil muslimskou modlitebně na Černém Mostě. „Dítě – cizinec přichází do České republiky se svými kulturními a náboženskými specifiky. Podle Úmluvy o právech dítěte OSN, kterou jsme ratifikovali v roce 1991, má plné právo na respektování těchto specifik i rodného jazyka,“ konstatuje šéfka ZDC Vučková.

Po příletu na H. čekala prostituce

Na rozdíl od K. se šestnáctiletá H., jež byla také přijata do dětského centra, narodila v jedné etiopské vesnici. Rodiče nepoznala. Zemřeli, když byla malá. Od dětství žila u strýce, který upřednostňoval své dvě děti a H. využíval k fyzické práci. Aby ji přinutil k poslušnosti, fyzicky ji trestal.

Počet dětí, co skončí v Česku, je zanedbatelný.

Syn strýce před časem H. zprostředkoval cestu do Evropy za prací, kde si prý vydělá peníze a nebude muset nikoho poslouchat. Dovezl ji za kontaktním člověkem; ten jí uhradil cestu. Doklady H. nikdy neměla v ruce s tím, že mu zaplatí, až dostane první mzdu. Když se po příjezdu do Česka dozvěděla, že by si měla vydělávat prostitucí, rozhodla se utéct. To se jí podařilo.

Jak se bydlí poblíž Dakaru. | FOTO: ppmagazín.com

H. nikdy nenavštěvovala školu. Hovoří pouze jedním z mnoha etiopských nářečí. Pro tlumočení bylo potřeba kontaktovat překladatelskou agenturu, která jako jedna z mála disponuje tlumočníkem do amharštiny.

Také čtěte

S českým jazykem H. bojuje. V Česku jí vadí jen chladnější klima, je jí tu zima. V dětském centru se kvůli jazykové bariéře cítila osaměle. Tlumočník ji však bral každou neděli na vycházky po Praze, seznámil ji s lidmi z etiopské komunity. V Praze by ráda zůstala, navštěvuje praktickou školu. O budoucnosti uvažuje tak, že by ji bavilo dělat kadeřnici.

Často nemají vzdělání

„Předcházející docházka do školy je u těchto dětí velmi nepravidelná anebo nebyly systematicky vzdělávány vůbec,“ konstatuje vedoucí základní školy při ZDC Pavla Šimůnková.

Každý žák má po absolvované měsíční diagnostice vypracován individuální vzdělávací plán. Jedním z největších úkolů při výuce je podle Šimůnkové právě zvládnutí českého jazyka a co nejpřirozenější osvojení si všech sociokulturních zvyklostí typických pro Evropu.

Boa Vista.  | FOTO: ppmagazín.com

To je úkolem i pro jedenáctiletou Syřanku N., která ráda čte, zpívá nebo cokoli vyrábí. Matka jí před několika týdny onemocněla. N. přesně neví jak, pamatuje si, že přestala mluvit. Poté matka skončila v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice. Bezprostředně nato byla N. pár dní v péči rodinné známé. Po intervenci sociální správy však došlo k jejímu umístění do dětského centra; zde zjistili, že matka čelila domácímu násilí, kterému N. musela přihlížet.

Izolace v Příbrami

Ještě nedávno tyto děti bydlely v obci Vestec nedaleko Příbrami. Ministerstvo školství však zdejší zařízení Permon pro děti-cizince v roce 2012 zrušilo poté, co ho kritizoval tehdejší ombudsman Pavel Varvařovský. Podle něj měly děti ve středisku bídné podmínky a špatně se s nimi zacházelo. „Trpěly nedostatkem soukromí, byla zde užívána nezákonná a nepřípustná praxe umisťování na izolaci,“ popsal Varvařovský. Děti, které se dopustily sexuálních deliktů na ostatních, podle něj spolu dál zůstaly v běžném kontaktu.

„Děti-cizinci teď bydlí u nás v Praze při zdejším studijním oddělení,“ vysvětluje ředitelka ZDC Vučková. Doplňuje, že sečtou-li se uprchlíci, kteří kvůli násilí či z jiných důvodů odešli za hranice svých zemí, co se týká Afriky, vede Jižní Súdán (3,3 miliónů běženců).

Boa Vista. | FOTO: ppmagazín.com
  • Problematiku dětských uprchlíků mají v tuzemsku na starosti tři resorty: vnitra, práce a školství.
  • Dětští běženci bez doprovodu se dostávají do Zařízení pro děti–cizince, které zřídil rezort školství. V hlavním městě centrum se třemi desítkami lůžek funguje od roku 2004. Od roku 2007 jsou v něm i mladiství, kteří chodí do středních škol či učilišť v metropoli. Před třemi lety se otevřel tréninkový byt.
  • Počty opuštěných dětských běženců klesají, před lety se jich do ČR dostávaly desítky ročně. České úřady dostaly v posledních deseti letech pouze 85 žádostí o ochranu od samotných dětských uprchlíků, kteří dorazili do republiky bez doprovodu dospělých. Od roku 2015 se takový případ neobjevil. Vyplývá to ze statistik ministerstva vnitra.

Prohlédněte si komentáře (0)

Reagujte

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018 a sestává z několika hlavních rubrik: ppinfo, publicistika a dalších. Za týden měl web sto tisíc individuálních přístupů. Za měsíc čtvrt miliónu.

 

2019 © ppmagazín.com, Pribil Publishers. Publikování obsahu je bez písemného souhlasu zakázáno. Design Pribil Publishers. IČO: 06437176