Učitelka Martina Bednářová byla v dubnu 2022 odejita z pražské základní školy Na Dlouhém lánu. Důvodem byly výroky, kterými podle mínění školy pedagožka popírala události na Ukrajině. Žáci nahráli v hodině českého jazyka video, které mělo dotyčnou učitelku usvědčit. Ona však tvrdí, že se ničeho protiprávního nedopustila, a celý proces považuje za vykonstruovaný.
Co se týče vztahu k válce na Ukrajině, Bednářová si stojí za tím, že lidé by měli vyhledávat různorodé informace. „V tomto případě jsme informováni jednostranně, ale v jiných zemích tomu tak není. Například ve Francii nebo Německu mají lidé mnohem objektivnější informace než tady. Když u nás chcete poznatky i z druhé strany, jste hned kolaborant a zrádce.“
ParlamentníListy.cz (kde autorka nově pracuje jako redaktorka, pozn. red.) se s Martinou Bednářovou, která je nyní nezaměstnaná a podle svých slov „prakticky nezaměstnatelná“, osobně sešly. „Nebylo mi pořádně umožněno se k tomu vyjádřit,“ říká Bednářová. „Kdykoli jsem totiž začala popisovat, jak se to doopravdy odehrálo, média to překroutila.“
„Bylo to 5. dubna 2022, probíhala klasická hodina českého jazyka – slohu,“ dodává a vysvětluje, že mezi sedmým a devátým ročníkem základní školy mají žáci v rámci češtiny kapitolu, která se věnuje vztahu mezi médii a realitou. „Probíráme různá mediální sdělení, děti se učí kriticky číst. Přičemž je logické, že když máte nějaké mediální sdělení, sáhnete po tom, co je zrovna aktuální,“ vysvětluje učitelka.
Právě proto si prý tenkrát zvolila rusko-ukrajinský konflikt. Učitelku dle jejích slov útržkovitá informovanost žáků velmi překvapila. „Uvědomila jsem si, že čerpají pořád z těch samých zdrojů – nejvíc ze Seznamu nebo ČT. Znají jen jednu stranu věci, neumějí to zasadit do kontextu, neuvažují o příčinách války. V jejich podání to znělo, jako kdyby svět začal 24. února 2022.“
Poté, co Bednářová sdělila téma hodiny, zapnuli dva přítomní žáci nahrávání na svých mobilních telefonech. Přitom používání mobilů během vyučování zakazuje školní řád. Oficiálně se na veřejnost dostal prý zmanipulovaný útržek. „Seznam Zprávy tu osmnáctiminutovou nahrávku sestříhaly a vybraly z toho nejhorší fráze. Určité pasáže byly navíc uměle zesíleny, což mi přijde naprosto zrůdné,“ líčí Bednářová. Reportáž byla na nejčtenějším českém zpravodajském serveru umístěna asi týden poté, co proběhla hodina češtiny. Vzápětí se rozpoutal mediální hon, který Bednářovou vystrnadil ze školství a dodnes negativně ovlivňuje její život.
Martinu Bednářovou letos pražští kriminalisté obvinili z trestného činu popírání či schvalování a ospravedlňování genocidy. „Mně včera zrovna, já jsem to tedy smazala, shodou okolností došel obrázek současného Kyjeva. Jako nic se tam neděje,“ zaznívá na nahrávce z hodiny českého jazyka. Když jí žáci oponovali, že v médiích viděli záběry hořícího Kyjeva, reagovala učitelka kritikou České televize. „ČT 1 patří do skupiny médií, které jsou vázány na miliardáře Sorose. A o tom víme přesně, komu ten je poplatný,“ reagovala. Státní zastupitelství obvinilo bývalou učitelku z trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy počátkem ledna. V případě odsouzení hrozí bývalé pedagožce šest měsíců až tři roky za mřížemi. „Ve věci bude nadále pokračovat přípravné řízení, a to ve fázi označované jako vyšetřování,“ uvedl mluvčí pražského státního zastupitelství Aleš Cimbala.
Bednářová neměla tušení, že ji žáci nahrávali. Zprvu se nic nedělo. Ještě druhý den po výuce seděla Bednářová v porotě literární soutěže. „7. dubna pak za mnou přišla paní ředitelka Renata Riedlová, že musím okamžitě za ní do ředitelny. A tam seděl pan František Kroupa,“ vzpomíná Bednářová. František Kroupa je syn disidenta Daniela Kroupy, bratr Mikuláše Kroupy a Janka Kroupy – novináře Seznam Zpráv.
Syn Františka Kroupy přitom chodí právě na základní školu Na Dlouhém lánu, a dokonce do stejné třídy, kde ještě před rokem učila Martina Bednářová. Na osudné hodině českého jazyka, ze které byla pořízena nahrávka, tedy také byl.
Když sedmého dubna přišla Martina Bednářová do ředitelny, seděl prý František Kroupa na pohovce naprosto nevkusně rozvalený. „Já jsem byla posazena na židli naproti němu jako na pranýř. V té chvíli jsem ještě vůbec netušila, o co jde. Kroupa pouze nepříjemným tónem sdělil, že má na mě materiály, které předal advokátům, aby posoudili, zda jsem se dopustila trestného činu. Byla jsem naprosto v šoku. Tím víc, když Kroupa vytáhl telefon se slovy s dovolením si budu nahrávat. V tu chvíli jsem začala oponovat, a hlavně jsem ho žádala, aby mi řekl, proč vlastně vůbec přišel?“ popisuje dramatickou situaci v ředitelně Bednářová. Požádala také, aby byl ze schůzky pořízený zápis.
František Kroupa se následně plamenně rozhovořil. „Mluvil o Krymu, Donbasu, Putinovi… To se nedá tady takhle vypovědět, to byla prostě masírka. Ale já už tušila, kam tím míří.“ Když zástupkyně ředitelky odmítla pokračovat v zápisu, protože prý připomínal spíše politickou přednášku, Kroupa nakonec vytasil inkriminovanou nahrávku. „Já jsem zůstala jako opařená,“ říká Bednářová. „Hlava mi to nebrala. Tak on tam přijde, rozvalí se na gauči a pak vyhrožuje nahrávkou, která je pořízena proti školnímu řádu?“
Ředitelka školy Renata Riedlová se prý za Martinu Bednářovou nepostavila. „Neřekla nic, jen mlčky seděla a sledovala to divadlo.“ Přitom prý do té doby mezi sebou měly obě ženy normálně fungující vztah. Ani se zbytkem učitelského sboru neměla Bednářová problém. V této krizové situaci se jí však nikdo nezastal. Bednářová nicméně chápe, že roli v tom mohl hrát strach z medializace, emoce a celkově napjatá atmosféra, kterou měl rozdmýchávat právě František Kroupa.
„Ten potom zavolal tehdejšímu starostovi Prahy 6 Ondřeji Kolářovi. Představte si, že tam sedíte, posloucháte, jak o vás hovoří, tváří se důležitě, pak zavěsí a obrátí se k ředitelce se slovy: ‚Tak co s ní uděláme?‘ Neuvěřitelná sprostota,“ pohoršuje se nad chováním Kroupy Bednářová s tím, že se František Kroupa choval velmi neurvale a pořízenou nahrávku odmítal Bednářové přehrát. „I přes moje protesty trval na tom, že ji přehraje jen paní ředitelce. Byla jsem potupně vykázána ven a potom jsem odešla učit další hodinu. Když jsem se po nějaké době vrátila zpět do ředitelny, ředitelka mi jen řekla ‚zítra už nechoď‘.“
Asi po třech týdnech nemocenské, kdy jí vyletěl tlak, se Bednářová dala trochu dohromady a vyrazila opět do školy. „Výpověď jsem totiž dostala jen ústně, žádný papír, nic. Během té doby, co jsem byla doma, mi ředitelka ani jednou nezavolala, žádný kontakt ze strany školy nebyl. Tak jsem se tam vrátila, abych zjistila, co a jak.“
Ředitelka Riedlová však Bednářové sdělila, že s ní už dále nepočítají. Ta se tedy vrátila domů a od té doby je bez místa. Přitom v mezidobí několik pracovních příležitostí měla, ale když školy zjistily, o koho jde, nepřijaly ji. „Kamkoli zavolám a představím se, tak si to brzy pospojují a nakonec od spolupráce couvnou. Tahle kauza mi tedy zavařila opravdu dost. Jen si vezměte, že jména vrahů se v soudním řízení anonymizují, ale jméno učitelky, která neudělala nic špatného, je vláčené bahnem,“ pozastavuje se nad paradoxem situace Martina Bednářová.
Na školu tedy podala žalobu, protože si myslí, že její výpověď neměla oporu v zákoně. Celý soudní spor, který vyvrcholil 27. 2. 2023 však podle Bednářové neprobíhal férově: „Už jen skutečnost, že tyto pracovněprávní žaloby se běžně řeší jen pár měsíců, a u mě to trvalo skoro rok, je trochu divná.“
Chování soudkyně JUDr. Lady Horákové a její přístup k věci prý Bednářovou šokoval: „Styl, jakým hovořila ke mně, resp. k mé advokátce, byl úsečný, na druhou stranu reagovala úplně jinak. Našim argumentům a požadavkům nebylo vyhověno. Soudkyně nepřijala důkazy, které jsou pro pracovněprávní spor velmi podstatné, například zaprotokolovat mou třicetiletou pedagogickou praxi a řadu profesních úspěchů – to bylo odmítnuto jako irelevantní důkaz.“
Naopak byla dávána přednost důkazům, které s pracovněprávní podstatou soudu vůbec nesouvisely. „Protistrana předkládala odborné posudky od pracovníka Jana Šíra z katedry politologie. To je ale úplně něco jiného. Zaznívaly tam argumenty typu, že moje výroky jsou neslučitelné s principy demokratického školství. Co jsou ale ty principy? Já nic takového nečetla ani nepodepisovala,“ rozhořčuje se Bednářová.
„Ten soud se zkrátka věnoval politice, a na to jsme s mou advokátkou nebyly připravené. Nemohly jsme se tedy adekvátně bránit,“ popisuje zklamání nad justicí Martina Bednářová a dodává, že nad podivným jednáním soudu se prý pozastavovala i přítomná veřejnost. „Seděla tam paní spisovatelka Procházková, bývalá soudkyně pro Prahu a další osobnosti… Lidé odcházeli znechucení.“
Soud se Základní školou Na Dlouhém lánu sice Martina Bednářová prohrála, ale odvolá se. „Chci to maximálně medializovat a nejraději bych byla, aby se natáčelo přímo v soudní síni,“ říká Bednářová. „Chci, aby veřejnost viděla a slyšela, jak vypadá justice v Česku v jednadvacátém století. Nikdy by mě nenapadlo, že se vrátí politické procesy, ve kterých nepůjde o spravedlnost, ale o ideologii.“
