Jak známo, Ústavní soud zrušil část volebního zákona kvůli porušení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících subjektů. Koalicím postačí pro vstup do sněmovny 5 % hlasů, a nikoli 10, 15 nebo 20 %, jako tomu bylo dosud. Soud škrtal i v paragrafech týkajících se počtu poslanců v krajích a průběh rozdělování mandátů. Nález nemá časový odklad, dopadne tedy už na letošní podzimní sněmovní volby.
Ústavní soud nevyhověl požadavku, aby byla zrušena 5% klauzule pro vstup stran do sněmovny. D’Hondtova metoda, kterou naopak soud zrušil, podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského zasahuje výrazným způsobem do rovnosti hlasů.
Jak se již nechal slyšet politolog Jan Kubáček, problém vidí v tom, že Ústavní soud v situaci, kdy to řekl takto těsně před koncem volebního období, tak ani zákonodárcům nedal šanci vymyslet kvalitní a adekvátní řešení, abychom měli volební zákon profesionálnější, férovější.
Pro lepší orientaci v problematice přinášíme názory tří spolupracovníků PressPort Magazínu, kteří se zabývají vnitropolitickou situací v tuzemsku.
Názor první: Ústavní puč
Na Rychetského ústavním puči jsou fatálně špatně dvě věci: že zrušil něco, co bez problémů fungovalo, a že tím otevřel prostor pro bezbřehou poslaneckou kreativitu. A tak teď budeme slýchat úvahy o tom, jak by byl super například jen jeden volební obvod (viz Nacher z ANO, pozn.) a další podobné nesmysly.
Přitom logika neúprosně velí jedno jediné: upraveného D’Hondta nahradit klasickým D’Hondtem a aditivní klauzuli pro koalice nahradit neaditivní, ale zvýšenou klauzulí – například 7 %. Vlk by se nažral, koza zůstala relativně celá, a politický a stranický systém by nečekala žádná revoluce s nejistým výsledkem a koncem…
Bohužel problém s logickými řešeními je v politice ten, že jsou obtížně prosaditelná…
Karolina Stonjeková | Politická komentátorka
Názor druhý: Klauzule
Nevím nic o tom, že by naše Ústava upravovala koalice, ale upravuje pouze volnou soutěž politických stran.
Ústavní soud fakticky podpořil i volnou soutěž koalic znevýhodňující některé politické strany. Vůbec bych se nedivil, kdyby s ohledem na svoji diskriminaci podaly některé strany návrh na zrušení úpravy koalic ve volebním zákoně.
Článek 5 Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
Karol Hrádela | advokát
Názor třetí: Jeden volební obvod
Jak se dalo čekat, po rozhodnutí Ústavního soudu se začalo široce diskutovat o nových pravidlech pro rozdělení mandátů ve volbách do poslanecké sněmovny. Proto bych se zde ráda podívala na jedno z možných řešení, a to jediný celorepublikový volební obvod, od jeho kladů po zápory.
Jestli si to správně představuji, byl by vznik jediného celostátního volebního obvodu velice komfortní pro voliče. Jedna kandidátka, na ní pěkně seřazeni uchazeči o poslanecký mandát s číslem 1-200. Jedničkou by byl kandidát dané strany na předsedu vlády. Volič by věděl přesně a jmenovitě, koho volí, koho svým hlasem posílá do Sněmovny a koho možná i do Strakovy akademie. Žádná složitá matematika, žádné šilhání do ostatních krajů, kdo tam za tuto stranu kandiduje a koho tedy volím také, ačkoliv na volebním lístku mého kraje není uveden.
Kdo by si co u voličů ukousl, to by ve Sněmovně skutečně měl.
Dále by šlo o systém patrně velmi spravedlivý. Odpadly by výčitky, že jedna strana potřebovala na jeden poslanecký mandát získat výrazně více hlasů než jiná. Kdo by si co u voličů ukousl, to by ve Sněmovně skutečně měl.
To jsou tedy klady uvažovaného řešení. A teď jeho stinné stránky.
Reálně by hrozilo narušení proporcionality krajského zastoupení. Na čele kandidátek by se sice teoreticky mohly objevit osobnosti ze všech krajů, ale v praxi by je mohli opanovat například kandidáti z pražských centrál. Ale je možné, že by i zde zafungoval „přirozený výběr“ – strana, která by na volitelné místo postavila lokálně silnou osobnost, by mohla, zejména v početnějších regionech (severní Morava, Brno), získat nezanedbatelnou výhodu. Nakonec by možná politické strany zjistily, že jim kandidátku plnou Pražáků lidé v regionech nebudou volit tak ochotně, a zařídily se podle toho.
Kromě toho, je k úvaze, nakolik je regionální ukotvení poslance důležité pro rozhodování při přijímání zákonů? Na jaký podíl z předložených legislativních otázek existuje jiná odpověď v Praze než v Bruntálu? Není jich málo, ale je jich většina?
Naše Ústava, pokud si její text správně vykládám, požadavky na regionální zastoupení neklade; hovoří pouze o poměrném zastoupení. Podle č. 18 se volby do poslanecké sněmovny konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení. Nutnost sestavovat krajské kandidátky z Ústavy nevyplývá.
Nyní kdekdo kritizuje vládu, že nezvládá dostatečně pružně reagovat na pandemii. Tohle je v srovnání s tím problém téměř marginální. Politická strana by jej měla umět vyřešit.
Další překážka, tentokrát praktická, plyne z příliš pozdního rozhodnutí Ústavního soudu. I kdyby nakrásně byla na jednom volebním obvodě shoda, jakože není, sestavování kandidátních listin je už v plném proudu. Dosud probíhalo v návaznosti na volební kraje a bylo by obtížné, zejména u stran, které mají nastavené delší procesy výběru svých kandidátů, nyní začít znovu odjinud.
Na druhou stranu, kandidující strany chtějí převzít vládní odpovědnost; přesvědčují voliče, že budou umět řešit problémy celé země. Neměly by si i s takovou, byť velmi nepříjemnou situací, umět poradit? Nyní kdekdo kritizuje vládu, že nezvládá dostatečně pružně reagovat na pandemii. Tohle je v srovnání s tím problém téměř marginální. Politická strana by jej měla umět vyřešit.
Celkově mi z toho vychází, že systém jednoho volebního obvodu by byl velmi pohodlný pro voliče při vlastním rozhodování a velmi nepohodlný pro politické strany při sestavování kandidátek. Sněmovna by byla složena z hlediska politického zastoupení rovnoměrně, ale z hlediska regionální reprezentace velmi pravděpodobně nikoliv. Otázka, jak by to ovlivnilo rozhodování parlamentu, zůstává zatím nezodpovězena.
Monika Čírtková | advokátka
