Po volbách jsem si dělala legrácky z Trikolóry a řada jejích sympatizantů pak byla v důsledku toho na mě příjemná jak vosa v limonádě. Takže jsem se rozhodla, že tentokrát to vezmu zcela seriózně. Bez ironie, bez srandiček, bez legrácek.
Byť to pro mnohé bude překvapivá zpráva, faktem je, že jsem už delší dobu v poměrně intenzivním kontaktu se členy Trikolóry na všech úrovních – od řadových členů, až po koordinátory a lidi z vedení.
Často se se mnou baví a jejich myšlenky, otázky, úvahy a obavy mají jeden společný jmenovatel, který by se dal shrnout asi takto: Měli jsme to dobře našlápnutý, vypadalo to nadějně, ale pak se něco stalo a my nevíme co. Nevíme, proč to nevyšlo, nevíme, co je špatně a proč to nefunguje.
Když se Trikaři setkávají s Trikaři
O tom hlavním, co je špatně, si povíme níže, ale hned na úvod je třeba říct, že tento pocit Trikařů je do značné míry zapříčiněn tím, co bych nazvala jako „zkreslení sociální bubliny“. Prostě když se Trikaři setkávají s Trikaři nebo s podobně politicky naladěnými lidmi, diskutují o politice a ukazují na fotkách tři prsty, tak se snadno vytvoří dojem, že věci jsou nějak. Že jsou pro ně pozitivní, že mají velkou podporu, že se jim daří.
Je to zhruba stejné, jako když někdo řekne „Nechápu, jak může mít Babiš tolik procent, když neznám nikoho, kdo by ho volil“. To je jednoduché – neznat nikoho, kdo volí Babiše, prostě znamená, že nejste sociální bublina jeho voličů. Protože Babišova sociální bublina zase nezná nikoho, kdo by AB nevolil. Je to velké zjednodušení, ale myslím, že laskavý čtenář pochopí, jak je to myšleno.
Lidé jsou zkrátka dneska chyceni v sociálních bublinách a mají pocit, že ty bubliny jsou realita. Jenže realita je celkový úhrn všech těchto bublin a ve vzájemném porovnání se pak najednou i zdánlivě velká bublina může ukázat jako docela malá. Může se nám to nelíbit sebevíc, ale existuje jen jeden prostředek, jak zjistit, jak je která bublina v reálu velká. A ten prostředek se jmenuje volby. Takže podle mého soudu první důvod debaklu je, že členové Trikolóry zkrátka propadli pocitu, že jejich sociální bublina je podstatně, P.O.D.S.T.A.T.N.Ě. větší, než jak je tomu ve skutečnosti.
Kouzlo a šmrnc
Přejděme ale nyní k tomu hlavnímu, co podle mě stojí za neúspěchem nebo přinejmenším ne-úspěchem Trikolóry, a to je osoba toho, kdo měl paradoxně stát za jejím úspěchem…
Čím dál tím víc se totiž ukazuje, že kouzlo a šmrnc Václava Klause mladšího trvaly jen do té doby, dokud byl zlým nebo zlobivým mužem ODS. Dokud říkal věci, které byly mimo stranickou linii (ač v autentické ODS by do této linie měly naopak zapadat), dokud rebeloval, dokud říkal kontroverzní věci, dokud vyvolával emoce – ale pozor – pod hlavičkou ODS! Dokud byl v ODS, dokázal na sebe strhávat mediální pozornost a plnit titulní stránky novin. To je v podstatě podobná situace jako s Pavlem Novotným.
Nechci dělat nějakou paralelu mezi oběma muži, protože každý je politicky i osobnostně někde jinde, ale v tomto tu jistá podobnost je. Nebo si snad někdo myslí, že kdyby Novotný odešel z ODS a založil vlastní partaj, že by jeho výstřelky ještě někoho zajímaly? Někoho jiného než jen pár jeho recesistických followerů na sítích? No, ani omylem! Byl by za stejného pošuka, jakým je třeba Petr Cibulka z Pravého bloku. Novotný zajímá média jen proto, že své eskapády dělá v rámci etablované konzervativní strany. Nebýt tohoto „krytí“, tak po něm pes v seriózních médiích neštěkne.
Podstatu tohoto problému při našem rozhovoru hezky shrnul můj tatínek, který jinak politiku sleduje jen velmi sporadicky. Řekl: „Měl jsem rád Klausovy komentáře na Novinkách, a dokud byl v ODS, tak jsem ho pravidelně sledoval. Ale když z ní odešel, tak to pro mě z nějakého důvodu přestalo být zajímavé…“ A tenhle „nějaký důvod“ asi pociťuje řada lidí. Vlastně se nedá úplně popsat, co se změnilo. Je to spíš na bázi pocitů, ale prostě je to jiné. Už to netáhne, nemá to to kouzlo, nebudí to emoce – nebo přinejmenším NE v takové míře, jak by bylo pro úspěch Trikolóry potřebné a nezbytné!
Propastný rozdíl
Klaus vlastně ODS do značné míry potřeboval, a i ona potřebovala jeho. Bylo by ke vzájemnému prospěchu, kdyby to fungovalo, leč prostě z řady důvodů na obou stranách (!) toto nešlo. A teď už je to pasé…
Po vstupu do politiky bylo pochopitelně velkou devizou juniora příjmení Klaus. Ale i tohle plus bylo poněkud dočasné a časem se ukázalo být spíše přítěží. To proto, že řada lidí – a tady je třeba sebekriticky říci „ano, včetně mě“ – měla tendenci mladšího Klause vnímat jako pokračovatele politiky Klause staršího. Jenže i průměrně bystrý pozorovatel časem zjistí, že mezi „starým“ a „mladým“ je prostě obrovský rozdíl. Osobností, charismatem, ale především politicky (a nehodlám tady rozebírat fakt, že otec dal synovi do začátku několik dobrých rad a syn se ani jedné nedržel. To by bylo na jinou debatu).
Propastný rozdíl mezi otcem a synem se třeba ukázal hned zkraje fungování Trikolóry, když se konaly opakované komunální volby ve Strakonicích. No, umí si snad někdo představit, že by „taťka“ před volbami odněkud vytáhnul jakýsi od pohledu podivný průzkum (nebo spíše nedůvěryhodnou anketu), sdílel ji na Facebooku a mával s ní členské základně před očima ve snaze vyvolat zdání budoucího úspěchu?
To byla jedna z prvních nepochopitelných chyb, které „mladý“ udělal, protože nebýt toho, že vytvořil očekávání 15,8 procenta, tak by reálný výsledek, který Triko ve Strakonicích dělalo, zase nebyl až tak úplně špatný. Jenže takhle si vlastně předseda zmastil volby a jejich následnou interpretaci sám a zcela zbytečně.
Další rozdíl mezi juniorem a seniorem je i personální politika. Jeden drobný příklad za všechny: VK starší měl za stranickou dvojku vzdělaného intelektuála Miroslava Macka. Zdatného politického hráče, schopného vést politická jednání, reprezentovat stranu v médiích, navíc šikovného vypouštěče takzvaných „pokusných balónků“, bez kterých to v politice nejde. Co si z ODS jako svou pravou ruku přivedl junior, to tady snad nebudu raději ani rozvádět…
Jasně, asi bylo naivní vidět VKml jako pokračovatele politiky VKs. A asi taky nebylo úplně fér, že si do něj řada lidí projektovala své představy, tužby a velká (přehnaná?) očekávání. Je to vlastně podobná situace, jako když jste milovali čokoládu nějaké značky, která se pak ale přestane vyrábět. Jakmile ji po čase zase uvidíte v obchodě, zajásáte, s nadšením ji koupíte a těšíte se na starou známou chuť. Jenže tahle čokoláda, byť s jmenuje stejně, už bohužel chutná docela jinak… Značka někdy mate!
Riziko one-man-show strany
Ale pojďme dál. Osobně si myslím, že problém Trikolóry není v tom, že kromě VKml (a snad Dalibora Uhlíře) už strana ve vedení žádnou mediálně použitelnou figuru nemá. Strana totiž může nějakou dobu stát jen na jednom lídrovi. Není to úplně ideální, ale může to tak fungovat – stačí se podívat pár let zpátky na britský UKIP a Nigela Farage.
Riziko one-man-show strany je ale v tom, že když o tu show a jejího protagonistu ztratí lidé zájem, strana končí. A pro osobu „show-mana“ je zase riziko v tom, že každý neúspěch se po něm sveze jako po hromosvodu. Tím spíš, když je strana tvořena lidmi, kteří už bez úspěchu prošli x politických subjektů a doufali, že teď se úspěchu konečně dočkají. Že lídr jim ho zajistí.
Abych se ale vrátila úplně na začátek – když se mě lidé z Trikolóry ptají, co je tedy to „něco, co se najednou změnilo“, jsem přesvědčená, že je to právě souhrn faktorů výše. A taky jsem přesvědčená, že VKml ani jeho příznivci nepočítali, že k tomu dojde. Nepočítali, že bude tak rychle ticho po pěšině, že se mediální vody tak rychle zavřou. Naopak mnozí očividně počítali, že se po startu Trikolóry bude dát ještě dlouho vyžít z „kapitálu“, který VKml nashromáždil rebelováním v ODS. Čekali, že na tomto kapitálu Trikolóru vybudují a že už mají do začátku jasnou podporu nemalé části voličů. No…, jak krajské a senátní volby ukázaly, není tomu tak!
Mediální poptávka
Ano, příznivci Trikolóry by asi argumentovali tím, že je média bojkotují. Ale i média fungují na principu nabídky a poptávky, a když nic nenabízíte, tak nebrečte! Jen si vezměte ten rozdíl, když někde něco prohlásí VK senior. Hned je toho mediální prostor úplně plný, dokonce i v těch médiích, jež ráda opakují, že nějaký Klaus starší už tady nikoho nezajímá.
Pokud teď náhodou chcete namítnout, že VKs se do médií dostává proto, že je bývalý prezident, tak to honem rychle namítat přestaňte, protože to ten hlavní důvod opravdu není! Hlavní důvod je, že VKs prostě ví, jak funguje mediální nabídka a poptávka a ví, kdy, jak a co má říct!
Nezájmem o VKml tedy spíše dává za pravdu americkým knihkupcům, kteří říkají, že „není nic mrtvějšího než loňský bestseller.“ A svou roli v tom jistě sehrává i fakt, že tento bestseller sám ze sebe vyškrtal své nejlepší pasáže. Myšleno, že VKml prostě po založení Trikolóry neskutečně rétoricky změknul, ve srovnání s tím, jak úderný dokázal být v ODS. Viz jeho někdejší slova: „Klidně, ať o třetinu zchudneme, ale hlavně pryč z EU.“ Tohle, a nic jiného, je podstata věci!
Podtrženo, sečteno – myslím si, že ač Triko udělalo řadu chyb, největším problémem je změna ve vnímání osoby jejího předsedy. Vystavět stranu jako one-man-show nese svá rizika, která jsem popsala shora. Tahle rizika teď prostě Trikolóru dohnala, a to je největší malér! Protože z chyb se dá poučit a dají se napravit, ale jakmile ve vás politik, jehož doménou byly emoce, přestane emoce vyvolávat a přestane vás zajímat, tak už není, jak to (z)vrátit.
Když se „momentum (hybná síla, pozn.)“ prošvihne nebo se vypaří, zpátky ho nevzkřísíte. To se v těchto volbách ukázalo zcela jasně a podle mého ryze osobního názoru se to zákonitě ukáže i ve volbách parlamentních napřesrok – pokud se jich vůbec tento subjekt dožije…
