Jedním z negativních průvodních jevů epidemie koronaviru je skutečnost, že se při jejím řešení systematicky zapomíná na právo. Bezhlavě a chaoticky se vydávají opatření, omezují se zaručené svobody, hrozí se pokutami a celkově to vypadá, jako by právo bylo vykázáno někam do kouta, kde má počkat, až zase bude čas zákony dodržovat. Svá selhání zaznamenávají i jednotlivé právnické profese, advokáty bohužel nevyjímaje.
Myslím, že z historie je dosti patrné, že každé obětování práva ve jménu něčeho vyššího (rovnost, narovnání majetkových vztahů, rasová čistota nebo cokoliv jiného dle aktuální společenské poptávky) s sebou nese velice neblahé důsledky. To ale některým nebrání tvářit se, že v boji s epidemií musí právo ustoupit. Tento názor naštěstí nesdílejí všichni.
Městský soud v Praze aktuálně zrušil mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví, týkající se plošného nošení roušek. Soud postupoval velmi ohleduplně a zdrženlivě, protože dal ministerstvu čas k nápravě, než opatření pozbude účinnosti. Ministerští úředníci tohoto času zajisté využijí a vydají opatření nové, doufejme, že prosté vytčených vad.
A jakouže vadou to opatření trpělo? Postrádalo srozumitelné, resp. vůbec nějaké relevantní odůvodnění.
Vydaná opatření přesto postrádala dostatečná odůvodnění, což je vzhledem k času, který byl od jara k dispozici na jejich přípravu, zarážející.
Opatření, kterým dochází k tak významnému zásahu do práv a svobod, totiž musí být odůvodněno. Jaké to překvapení, že? Samozřejmě, kulhající odůvodnění příslušných aktů muselo být patrné každému, kdo si je přečetl. Ministerstvo je navíc ústředním orgánem státní správy na daném úseku, disponuje právním oddělením a je nepochybně personálně dostatečně vybaveno k tomu, aby vydalo opatření bezvadné, tedy včetně přesvědčivého odůvodnění. Vydaná opatření přesto postrádala dostatečná odůvodnění, což je vzhledem k času, který byl od jara k dispozici na jejich přípravu, zarážející.
Chybějící odůvodnění totiž není až taková formalitka, jak by se mohlo zdát. Bez něj, tedy bez seznámení s důvody, pro něž bylo opatření vydáno, nelze posoudit přiměřenost a nezbytnost omezení, která jsou jím uložena. Nelze zjistit, jakými úvahami se ministerstvo při jeho vydání řídilo, o jaké argumenty zásah opírá, z jakých předpokladů vychází, a není také možné následně posoudit, zda důvody pro jeho vydání už nepominuly. Soud nemůže vycházet z nějakého to přece ví každý, že je tady epidemie a zabrání se jí rouškami, zejména za situace, kdy i odborné názory na přijatá opatření nejsou ani zdaleka jednotné.
Nejde tedy o žádné právní hnidopišství a trvání na zbytečnostech, ale o rozumný požadavek na to, aby určitý, poměrně zásadní výstup správního orgánu obsahoval předepsané náležitosti.
Nepochybuji, že to na ministerstvu vědí. Proč se tím tedy neřídili už při vydávání tak důležitého opatření? To asi zůstane takovou drobnou koronavirovou právní záhadou.
