Řada z vás se mě ptala na to, koho budu volit. Jelikož se samozřejmě nemám s čím tajit, tak vám to mileráda povím. Anžto jsem děvče konzervativní, rozhodla jsem se jako obvykle vybrat si z nabídky kandidujících subjektů. Ano, původně jsem zvažovala i možnost, že bych letos pro změnu volila někoho, kdo vůbec nekandiduje. Ale pak jsem si řekla: Ne, drž se tradice.
Jenže posléze se mi stalo, že jsem si nemohla vybrat hned mezi čtyřmi skvělými kandidátními listinami. Ano, přátelé, tak skvělá byla letos nabídka! (A vy si stěžujete, že není koho volit.)
I rozhodla jsem se, že nebudu troškařit.
I rozhodla jsem se, že nebudu troškařit. Že když se ty strany ve volbách tolik snažily, takže se budu snažit taky, a hodila jsem je tam všechny! Dokonce i Trikolóru jsem tam hodila, aby mě snad někdo nepodezříval z diskriminace.
Letos se tedy u mě dostalo na všechny! Na Kupku prázdných frází, na pana Povšíka, co mě v krizi ochrání, i na paní Jermanovou, poněvadž to je hejtmanka, jakou svět neviděl. Dokonce i na pana Teličku se dostalo, protože je teprve ve své desáté straně, tak je třeba ho podpořit, kluka jednoho, aby zase nespáchal nějakou neprozřetelnost jako před rokem 1989
No, a nyní závěrem k hlavnímu se doberem: ať dneska skončí v opozici, nebo v propadlišti kdokoli, já budu vědět, že mojí zásluhou to nebylo. Ať dneska vyhraje kdokoli, můžu s klidným svědomím říct, že jsem na straně vítězů. Ruku na srdce, kamarádi, kdo z vás to má?
