Politické vody drobně rozčeřila malá kauzička u Pirátů: jedna z viditelných tváří strany, Janka Michailidu, opětovně neodolala a – pravda, trochu zastřeně, pochvalným postem o účasti na jakési antikapitalistické akci – se přihlásila ke starým dobrým socialistickým myšlenkám.
Není to nic nového, o paní Michalidu se ví, že je přesvědčením komunistka, ostatně sama to v minulosti deklarovala a své sympatie k této ideologii (prý v demokratické podobě, ach) neskrývá. Členkou té strany (Pirátů) je už dlouho, a pokud mohu takto zvenčí posoudit, je to naprosto autentická osoba a strana její přítomnost bez potíží unese.
Není mi proto zřejmé, proč její účast na akci propagující antisystémové myšlenky vzbudila takový rozruch; nikdo se tomu přece nemůže divit.
Jenže teď jsou Piráti ve vládě s těmi ošklivými konzervativci, a kdyby z té vlády třeba vypadli, ztratí moc. Takže bylo nutno konat. Předseda Bartoš se na paní Michailidu veřejně utrhl a celá událost odstartovala u Pirátů další kolo debaty, jak přesvědčit voliče, že to nejsou komunisté.
Pirátku Michailidu, která se hlásí k původní komunistické demokratické ideologii, chce část straníků dokonce odvolat z republikového výboru. O vyloučení z širšího vedení hlasují na uzavřeném internetovém fóru. Rozhodnout by se mělo do 6. června.
Ale jistěže to komunisté nejsou. Chtějí jenom sdílené statky. Že věci budou tak nějak patřit všem a jednotlivec si je bude jenom propůjčovat. Chtějí základní nepodmíněný příjem. To znamená, že stát bude jednomu každému občanovi dávat nějaké peníze jen tak. Chtějí zdanění nemovitostí, hlavně nadměrných metrů. A chtějí co možná nejvíce nahlodat tradiční pojetí rodiny; cokoliv, co vypadá jako model otec-matka-dítě, se musí pokud možno narušit nějakými progresívními nápady.
Tohle vůbec, ani trošku, nejsou komunistické myšlenky. Jsou to Piráti.
