Demonstrace na pražském Václavském náměstí proti vládě a současné situaci se zúčastnilo na 70 tisíc lidí. Organizátoři po jejím ukončení uvedli, že jestliže vláda nepodá demisi do 25. září, vyhlásí nátlakové akce. Další protest plánují na 28. září.
Jádrem je hlubinná nespokojenost s ekonomickým i politickým systémem, který prakticky nelze reformovat ve prospěch majorit.
V kombinaci s řadou probíhajících endogenních krizí na evropském kontinentu, potenciálních rizik kaskádového šíření dopadů pro ekonomiky států a souběžně se syndromem občanů druhé generace (Huntingtonuv termín; značí vystřízlivění z kapitalismu a liberalismu v druhé generaci. Má kulturní, religiózní, Turecko, základ, ale vztahuje se i k politickému a ekonomickému systému, pozn. red.), panujícím ve všech státech bývalého sovětského bloku, jde o velmi výbušnou kombinaci.
Připomínám, že především v Česku existují historické paralely k dnešnímu stavu. Volání po morální obrodě v roce 1419 a stejně tak dichotomie výkladu světa v roce 1618 vedly k masívnímu odporu společnosti v (marné) snaze o nápravu tehdejšího univerza.
Historie se neustále opakuje.
Nejsem příznivcem revolt a revolucí. Pokaždé vynesou jen kal ode dna. Uvolní stavidla násilí. V revolučním tlaku se prosadí často ne rozumná, ale vyhraněná řešení.
Potřebujeme naopak stabilní síly, schopné designovat proces, jehož výsledkem bude zlepšení postavení a práv občanů ve velkém rozsahu. Nový status quo.
Nicméně. Pokud neexistují možnosti smírných a rozumných řešení, společnost se nakonec pokaždé začne bránit revoltou.
Nezapomínejme na to, že české revolty v minulosti vytvořily rázovou vlnu na celém kontinentu. Stále je čas hledat smírná a rozumná řešení. Ale pokud to nepůjde jinak, nakonec i umírnění zavelí k pochodu na barikády…
