SPECIÁL COVID-19: AKTUALIZOVANÉ PODROBNÉ STATISTIKY Z ČESKÉ REPUBLIKY A SVĚTA →
Muž protestuje v Berlíně proti blokačním opatřením. | FOTO: The Guardian (Sean Gallup/Getty Images)

Zamyšlení na téma „Ta kráva nechce nosit roušku“

Hodnocení čtenářů1 Hlasování
99
65
NAŠE HODNOCENÍ

O uvolňování protiepidemických opatření probíhá aktuálně celospolečenská diskuse. Pokládám to za správné, žijeme tu všichni, záležitost se týká nás všech, proč bychom se tedy neměli do této diskuse zapojit? Samozřejmě, názory se různí, dokonce i odborné, ale to je normální. Všechno lze sdělit slušně, o všem lze diskutovat, rozporná stanoviska lze podrobit polemice.

Kupodivu, v diskusi o rouškách a dalších opatřeních tomu tak není. Lidé trvající na sevření celé země do karanténního krunýře jsou z nějakého důvodu nepříčetní, když se setkají s jiným názorem. Kromě toho jsem zaregistrovala minimálně tři mantry, které tito lidé opakují pořád dokola, zřejmě v touze, aby se jejich omyly staly pravdou. Teď se na ně podíváme blíže.

1) Kdo je pro uvolňování opatření, chce vraždit seniory

Podle této rétoriky je každý, kdo chce uvolňovat opatření, neboť epidemie je zjevně pod kontrolou, v podstatě vrahem. Chceš odložit roušku – ohrožuješ nemocné důchodce. Takto ovšem věc vůbec nestojí, protože i ten, kdo nenosí roušku, nikoho nenakazí, pokud sám není nemocen; kromě toho může zachovávat potřebný odstup nebo zvolit jiná vhodná opatření.

Přiznám se, že mne zaskočila vulgarita, s níž fanatičtí zastánci dalšího trvání omezení prosazují své názory.

Ano, vím o té roztomilé říkačce „moje rouška chrání tebe“. Jistě, také se ráda dojímám, ale jsme už dospělí. Chráníme se sami, nevyžadujeme to po jiných. Rozhodně není povinností cizího člověka, který jde proti mně po ulici, aby předstíral, že mne nějakým hadříkem přes obličej chrání před virem, který nejspíš ani nemá. Nedovolila bych si to po nikom vyžadovat, nebo ho k tomu dokonce nutit pokutami.

2) Nepatrná omezení

Další manipulativní tvrzení bagatelizuje prý „nepatrná omezení“. Plošné zastavení celých sektorů ekonomiky ovšem není žádné nepatrné omezení, ale vážný a celospolečensky extrémně nákladný postup.

Zastáncům uvolňování je předhazováno, že to jsou sobci, kteří si nedokážou nic odříci. Ale copak je požadavek, aby se děti mohly opět standardně vzdělávat, projevem nějakého nepřiměřeného požitkářství? Mimochodem, například já nemám vůbec v oblibě cestování, tudíž bych mohla současná opatření prožívat jako dar z nebes, protože být doma a nikam nejezdit mi naprosto vyhovuje. Přesto chápu, že pro provozovatele hotelů, restaurací, cestovních kanceláří a aerolinek je to jednoznačná a často likvidační pohroma – a tím také pro jejich zaměstnance a dodavatele.

I v tomto případě budeme dospělí a nebudeme člověku, který musel na dva měsíce kompletně uzavřít provoz, který ho živí, předhazovat, že se musel „nepatrně omezit“. Stejně tak se nebudeme tímto způsobem ztrapňovat před našimi dětmi, které se na dlouhé týdny či měsíce musely vzdát školy, zájmových aktivit, koníčků, kontaktu s kamarády, učiteli a trenéry, soutěží, kultury, návštěv, často i prarodičů a dalších příbuzných, které mají rády, tedy téměř všeho, čím každodenně žijí. Máme v sobě totiž nějakou empatii a vnímáme, že pro děti to není „nepatrné omezení“, ale poměrně razantní zásah do života.

Takže ne, opravdu to nejsou nepatrná omezení, a opravdu není každý, kdo s nimi nesouhlasí, rozvalený sobec, jemuž jde jenom o vlastní luxusní zážitky.

3) Vše musí být zakázáno

Podpořte
PressPort Magazín
děkujeme

Velmi zajímavý je požadavek, aby se různým ochranným manévrům podřídili povinně všichni. Přitom většina z těch opatření nemusí být přece nijak nařízena. Na to, abyste se chránili rouškou, nepotřebujete, aby vám to vláda přikázala. Na to, abyste nikam nejezdili, nepotřebujete, aby vám to vláda zakázala. Na to, abyste nešli do kina, nepotřebujete, aby kino nehrálo, a na to, abyste se neshromažďovali na demonstraci, nepotřebujete, aby se demonstrace nekonala vůbec. Sociální distancování nemusí být povinné; pokud je pokládáme za užitečné, nic nám přece nebrání, abychom ho praktikovali. Proč by mělo být nařízeno?

A poslední poznámka:

Přiznám se, že mne zaskočila vulgarita, s níž fanatičtí zastánci dalšího trvání omezení prosazují své názory. Na vlastní oči jsem se přesvědčila, že někteří z nich jsou schopni neuvěřitelně sprostě (do dobytků a podobně) nadávat lidem, kteří vyjadřují odlišné stanovisko. Nechápu to. Takhle si představují tu laskavou společnost, která ochraňuje zranitelné? Sprostou, nenávistnou, agresívní vůči okolí, vše v zájmu „zdraví nás všech“? Takové vztahy jim připadají zdravé?

Zastánci roušek by měli vážit slova. Pohrdání, nesnášenlivost a vulgarita, které kolem sebe sypou, otravují vzduch stejně jako virus. Ale přetrvají déle a vyléčí se podstatně hůř.

Hodnocení čtenářů1 Hlasování
99
65
NAŠE HODNOCENÍ

O nás

PressPort Magazín (ppmagazín.com; pressportmagazín.cz) je nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018. Vydává Pribil Production.

Další příspěvky
Spory v místě nacistického popraviště. A neznámé koncentráky v Česku