Šéfka on-line verze časopisu Reflex, předně však nastávající maminka Leila Chadalíková se zamýšlí nad útokem v Kábulu. Její text vzbudil na FB, odkud ho se svolením autorky přebíráme, nemalou pozornost.
Už několik dní přemýšlím nad jednou událostí. Nad útokem, který se stal v Kábulu. Ano, já vím. Teď přestane polovina lidí číst. Kábul je daleko. Kde že vlastně? Aha, v Afghánistánu. Teď může přestat číst další část lidí, protože nejenomže je Kábul daleko, ale ještě je to v takové té zemi, kde se jenom válčí. A je to arabská země. A slyšel jsem o ní jenom v souvislosti s uprchlíky. A…a…a…
Co se ale vlastně stalo?
V úterý 12. 5. kolem desáté hodiny ráno do budovy místní nemocnice vtrhli útočníci, kteří zamířili rovnou na oddělení porodnice. „Byla to systematická střelba do matek. Procházeli pokoje porodnice a stříleli ženy v postelích. Bylo to metodické,“ řekl Frederic Bonnot, vedoucí programů Lékařů bez hranic v Afghánistánu. Žádná z matek, kterou během čtyř hodin trvajícího pekla útočníci objevili, nebyla ušetřena – jedenáct jich útočníci zabili, tři z nich přitom byly na porodním sále a jejich děti ještě nebyly narozené.
Střelba se nevyhnula ani novorozencům. Jeden byl přímo střelen do nohy a musel být v jiné nemocnici operován. Celkem zemřelo 24 lidí a dalších nejméně 20 je zraněno
Pokud se někdo, kdo žije v zemi, kde se střílí do rodících žen, rozhodne, že to není místo, kde chce vychovávat svoje děti a odejde, já ho chápu. A je to v pořádku.
„Je to šokující. Víme, že tato oblast v minulosti zažila útoky, ale nikdo by nevěřil, že by zaútočili na porodnici. Přišli zabít matky,“ dodal Frederic Bonnot.
Od chvíle, kdy tahle zpráva vyšla ve světových agenturách a s ní i fotky, zůstávají mi v hlavě věty – Byla to systematická střelba do matek, přišli je zabít, zastřelili i ty, které právě rodily své děti, stříleli do novorozenců…
Mohla bych teď napsat dojemný závěr o tom, v jakém světě to žijeme.. Ale to není můj cíl. O tom, ať si přemýšlí každý sám.
Mým cílem jenom je, na tenhle útok upozornit, protože se mu podle mého názoru, na to, jak je bezprecedentní, věnuje málo pozornosti a zaniká v pelmelu toho, zda naše ministryně financí umí, nebo neumí anglicky.
Děti do války nepatří. Bez ohledu na všechno, ať už na jejich barvu, náboženské vyznání jejich rodičů nebo cokoliv dalšího, co vás napadne. A pokud se někdo, kdo žije v zemi, kde se střílí do rodících žen, rozhodne, že to není místo, kde chce vychovávat svoje děti a odejde, já ho chápu. A je to v pořádku.
