Rozeběhly se diskuse o tom, jaký trest má být uložen za znásilnění, zda jsou dva roky odnětí svobody (a následné povinné léčení) dost nebo málo, a podobně. Zde je několik mých poznámek k věci.
Obhajovala jsem před časem případ sexuálního násilí na dítěti s trestní sazbou pět až dvanáct let. Řízení skončilo podmíněným odsouzením, dokonce už v prvním stupni, protože proti rozsudku se ani jedna ze stran neodvolala.
V té době pořídil jakýsi spolek proti násilí na ženách, jehož jméno jsem raději zapomněla, analýzu uložených trestů za sexuální trestné činy; cílem té analýzy patrně bylo vzbudit veřejné rozhořčení, že za znásilnění se dávají často jenom podmínky, a dosáhnout obecně zpřísnění trestní represe tak, aby byly pachatelům znásilnění ukládány zásadně nepodmíněné tresty.
Byla jsem tenkrát dost rozladěná, když jsem si uvědomila, že rozsudek v mnou vedeném případě by se mohl v dalším kole té analýzy stát takovým mementem: Podívejte, co si to soud dovoluje, za znásilnění nezletilé jenom podmínka! Přitom v daném případě postupoval soud velmi rozumně a nejspíš by mu každý, kdo by se seznámil s okolnostmi, dal za pravdu.
Dělat rychlé úsudky bez znalosti spisu je vždy ošemetné. Konkrétně pod pojem znásilnění se schová kdeco, od jednání, které oběť téměř zabije, těžce poškodí a doživotně traumatizuje, po jednání, které by laik jako znásilnění ani neoznačil. Roli hraje řada dalších faktorů, například doba, která od spáchání skutku uběhla, nebo poměry pachatele, jeho zdravotní stav a případná snížená příčetnost. Pokud si tedy odůvodnění rozhodnutí a nejlépe i samotný spis důkladně neprostudujeme, nemůžeme dobře zhodnotit, zda je uložený trest, alespoň z našeho subjektivního pohledu, spravedlivý.
Existuje ale i něco jako obecné vnímání spravedlnosti – a tady bohužel české trestní právo významně tlačí bota. Jak rozumět tomu, že pachateli dotačního podvodu je kromě vysokého peněžitého trestu uloženo ještě sedm let odnětí svobody nepodmíněně, zatímco pachateli znásilnění mladistvé dívky dva roky? Extrémně vysoké tresty, které trestní zákoník umožňuje ukládat za pěstování konopí, dotační přikrádání nebo dokonce verbální trestné činy, kontrastují s tím, jak potom soudy s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu trestají skutky obecně vnímané jako velmi závažné, mezi které sexuální násilí na nezletilých nepochybně patří.
Jak z toho ven? Měli bychom se, pokud jde o trestní sazby a také kvalifikaci protiprávního jednání, vzpamatovat a začít pracovat na nápravě. Jenomže se nevzpamatujeme. Dál budeme stíhat neplacení výživného, zavírat za řízení bez řidičáku, ukládat exemplární tresty za opakované bagatelní krádeže, a potom v kontrastu s tím těžko vysvětlovat rozhořčené veřejnosti, proč byly za znásilnění uloženy jen dva roky.
