Nedávno jsem znovu pročítal některé jeho knihy a opět se mi potvrdilo, že Milan Machovec dokázal vyjádřit zásadní a hluboké myšlenky tak prostě a jednoduše, že teprve po nějaké době si člověk uvědomí, co vůbec říká.
Je to také dobré cvičení pro odbourání intelektuálního snobství. Uvědomil jsem si, že Machovec v jednom ze svých vrcholných textů, v Dialogu, vyjadřuje formu lidského života, která odpovídá té, k níž dospěl Badiou ve svém náročném ontologickém díle. Nejvyšší možná forma lidské existence tkví ve zcela konkrétní činnosti v dané situaci, kterou prostupuje živý vztah k dějinám a nadčasový pohled, jenž vzniká dialogem já s vesmírem a nekonečnem. Viz Milan Machovec, Smysl lidské existence, Akropolis 2004, strana 121.
Dialog odpovídá tomu, co Badiou nazývá generická pravdivostní procedura. Badiou vytvořil průlomovou teorii, v níž nás učí myslet prostřednictvím matematických axiomů. Na jejím konci možná přijdeme na to, že z ní pro lidskou existenci vyplývá přibližně totéž, co kdysi jednoduše vyjádřil Milan Machovec.
