Honza má starší dům, který zdědil. Dům není zateplený, což Honzu netěší. Našetřit na potřebné úpravy opravdu chvíli trvá.
Naštěstí je tu řešení: Honza si může požádat o 1 00 0000 korun v rámci programu Oprav dům po babičce. Dostane ty peníze od vlády. Honza má radost.
Petr nemá žádný dům. Ani byt, ani chalupu, dokonce ani zahrádku. Nic nezdědil a na koupi vlastního bydlení nemá peníze. Bydlí v nájmu a platí docela vysoké nájemné. A tak Petr 1 000 000 korun od vlády nedostane. Je to logické. Proč by jej měl dostat, když nemá co zateplovat?
Když chce ty peníze, které dostal Honza, měl něco zdědit, ne asi? Čemu se divíte? Tohle je spravedlnost v pojetí české vlády v roce 2023.
Příběh druhý: Tomáš a Tereza
Tomáš měl už nakročeno k tomu, aby se z něj stal starý mládenec. Žil v malém bytě na malém městě. Byt, který mu darovala matka, sestával jen z pokoje, kuchyně a příslušenství, ale Tomášovi to úplně stačilo. Vlastně mu nic moc nechybělo. Nakonec se ale dal dohromady s kolegyní Terezou, které už, jak se říká, pomalu ujížděl vlak. Události nabraly rychlý spád a byla svatba. To bylo v roce 2005.
V tom malém bytě nemohli zůstat. Tomáš ho prodal, docela dobře, dostal za něj milión korun, k tomu si vzali s Terezou hypotéku a pořídili za 2,3 miliónu krásný devadesátimetrový byt s balkónem v klidné čtvrti. To už bylo kvalitní bydlení pro rodinu. Bylo to potřeba, protože se jim brzy narodily dvě děti.
Uběhlo patnáct let a manželství skončilo rozvodem. Hypotéka je už splacená a jediným hodnotným majetkem manželů je byt. Byt si má nechat Tomáš, protože Tereza chce odejít ke svému novému příteli; má v jedné blízké vesnici usedlost, chová tam koně a jí to připadá romantické. Čas ale trhnul nejen jejich manželstvím, ale také cenami nemovitostí. Byt má nyní tržní hodnotu skoro pět miliónů korun. Tereza chce polovinu, což by pro Tomáše znamenalo vzít si další hypotéku a zadlužit se až do důchodu.
Vzpomene si na svůj vnos. Kolik by se mělo při vypořádání odečíst? Ten milión, který dostal při prodeji svého tehdejšího bytu. Tehdy ho investoval do společného a teď ho má dostat zpět. Dělit se bude až ten zbytek.
Ale… tenkrát, když kupovali tenhle velký byt, tvořila hodnota jeho vnosu skoro polovinu ceny. Zatímco dnes si za ten vnesený milión koupí leda tak garáž. Neměl by dostat víc? Kdyby si původní byt nechal, také má dnes vyšší hodnotu, určitě třeba dva a půl miliónu. To by odpovídalo, takhle se jeho vnos zhodnotil. Neměl ty peníze přece na účtě v bance, kde by mu z nich ujídala inflace. Měl je uložené v hodnotě nemovitosti, které se vzdal ve prospěch společného života a rodiny.
Není tedy spravedlivější, aby se do vypořádání promítlo zhodnocení jeho vnosu? Na druhou stranu, ona Tereza do manželství taky přišla se sportovní postavou a po dvou (společných!) dětech už zdaleka není tak svěží. To je ale investice jiného druhu.
Tak jak?
