Snažím se tomu porozumět. Jste miliardář. A když se sejdete s ostatními miliardáři, o čem si máte povídat? Všichni už všechno zažili, všude byli a všechno ochutnali. Nezbývá toho mnoho, co lze ještě prožít.
A tak si zaplatíte prohlídku slavného vraku lodi. Až se příště sejdete s dalšími miliardáři, ukážete jim fotky. Budete si vyprávět, jak to tam vypadá, kdo už tam byl a kdo se teprve chystá.
Jako my ostatní, když v hospodě probíráme, kdo už má po dovolené a kdo teprve pojede. A pak si sdělujeme zkušenosti z různých destinací a ukazujeme fotky.
A určitě přijdou na přetřes nějaké vtipné nebo děsivé historky. Jak se něco skoro málem rozbilo, jak už to vypadalo, že něco přestane fungovat. Byl to zážitek na hraně.
Ale absolvovaly jej desítky lidí a nic se nestalo. Vy se taky vynoříte a budete mít své vlastní historky, budete popisovat ostatním miliardářům své pocity. Miliardáři to tak asi mají.
Petr Kellner zahynul při heliskiingu; chystal se na extrémní lyžování v nedotčené pustině, do které se dostane jen vrtulníkem. Je to pochopitelné. Vykládáním o sezení na terase s kávou a časopisy, což je například moje oblíbená zábava, nikoho neohromíte. Je třeba více zážitků.
Jenom kolem tak trochu obchází snad lehce kacířská myšlenka… jestli je to dobře, rušit klid pustiny a také věčný spánek stovek obětí zkázy Titanicu? Možná to tak úplně dobře není…
R. I. P.
