Vydání výboru z Ernesta Blocha je zásadní počin. Dosud od tohoto stěžejního filosofa dvacátého století česky nevyšlo nic.
Jeho filosofie ukazuje, že emancipační myšlení a marxismus jsou především filosofií naděje, která navazuje na možnosti nepokřivených společenských vztahů, které se objevily už v mýtech, v různých náboženstvích, a zvláště v křesťanství.
Dnes je téměř každý pesimistou vůči budoucnosti, pokud už přímo nepropadl nihilistické kapitulaci. Tak řečeno, pesimismus a nihilismus se stal společenskou normou a obecným psychickým rozpoložením.
Pesimismus a nihilismus způsobuje, že už předem považujeme nastávající ekologické a jiné katastrofy za neodvratné. Čistě logicky platí, že pokud nemáme aspoň minimum optimismu, nepůjdeme hasit dům, který začíná hořet. Jsme přece pesimisté a nihilisté a víme, že něco hasit je zbytečné. Dům stejně shoří.
Od Blocha se máme co učit, pokud nechceme nechat dům shořet. Navzdory obecnému pesimismu a nihilismu je nutné – z logiky věci nutné začít pěstovat to, čemu Bloch říkal „militantní optimismus“.
Ernst Bloch (8. července 1885, Ludwigshafen – 4. srpna 1977, Tübingen) byl německý filosof, zakladatel filozofie utopizmu. Předmětem jeho úvah byla utopická naděje na lepší svět. Utopické nebo ještě-neznalosti (Noch-Nicht-Bewusstes) odpovídá na ontologické úrovni pojem ještě-nenastaného (Noch-Nicht-gewordene). Jeho syn Jan Robert Bloch, učitel a filozof, se narodil roku 1937 v Praze.
