Jen pár dní před volbami jsme svědky ostrých změn na ministerstvu zdravotnictví. Adam Vojtěch (ANO) v pondělí ráno oznámil rezignaci, vzápětí na jeho místo nastoupil Roman Prymula.
Okamžitě se zvedly hlasy poukazující na kontroverzní minulost a názory pana plukovníka – farmaceutická firma jeho dcery, čerstvě založená živnost na výrobu zdravotnických pomůcek, klinika tradiční čínské medicíny, zavření hranic, povinné roušky…
Pokud měl někdo výhrady k Vojtěchově měkkosti a údajné nekompetentnosti, u Prymuly to nehrozí. Vzhledem k některým jeho podnikatelským aktivitám se chce říct, že je možná kompetentní až moc… Někdejší ředitel královéhradecké Fakultní nemocnice, epidemiolog, vakcinolog a voják už během jarní krize ukázal, že se dokáže vymezit a nemá problém oponovat i premiérovi – což sebou většinou nese fatální následky. On to ustál.
V posledních týdnech se stáhl do pozadí, aby se v okamžiku druhé vlny opět objevil na Babišově mocenské šachovnici. Ačkoliv ještě nedávno tvrdil, že do politiky nechce a bude se raději věnovat výzkumu, vrátil se hrát prim jako ministr zdravotnictví. Má tak větší moc ovlivňovat dění a nepotřebuje k tomu bezpečnostní prověrku…
Roman Prymula v sobě nezapře vojáka, což je znát i na jeho veřejných vystoupeních. Minimum emocí, věcnost, stručnost – jaký to rozdíl oproti premiérovi. Ten si nenechal ujít příležitost, aby celou situaci okomentoval ve speciálním večerním projevu.
Kdo čekal novinky, nedočkal se. Andrej Babiš jen opět šikovně využil zjitřené situace a předvolební atmosféry, aby si mohl nahnat další body. ANO totiž v průzkumech lehce ztratilo, což panu premiérovi určitě na klidu nepřidalo. Apelující, a přitom smířlivý způsob, jakým promluvil k lidem, byl opět skvěle marketingově prezentovaný: Roušky nenosíte kvůli nám, ale kvůli vašim rodičů a prarodičům… Neopomněl poděkovat Vojtěchovi, přiznal i svoje pochybení a poukázal, jak důležitá je spolupráce a semknutost, abychom koronavirus porazili. Kdyby člověk nevěděl, že žije v 21. století, snad by na chvíli uvěřil, že jsme se vrátili do bojů druhé světové války.
Navzdory tomu, že se Babišův styl zdá být často chaotický, cíl zůstává stejný – vyhrát. V tomto ohledu řekne a udělá cokoli, co jeho tým vyhodnotí jako přínosné. Dá se předpokládat, že i Adam Vojtěch hrál tuto hru a přizpůsoboval se silnějšímu šéfovi. Sám Babiš zmínil, že si Vojtěcha „vychoval“. Těžko si však představit, že bude vychovávat Prymulu, který nepůsobí zrovna jako submisivní osobnost.
Babiš má rozehrané politické šachy. Lidi ve svém okolí vnímá jako figurky, se kterými hýbe podle situace k vlastnímu prospěchu a neváhá obětovat pěšáky. Roman Prymula je však šachový praktik. Je dokonce mezinárodně oceněným mistrem šachu. Dá se předpokládat, že hraje vlastní hru, myslí několik tahů dopředu a nenechá se manipulovat. V šachu i v životě nevyhrává ten, kdo je silnější, ale ten, kdo dokáže lépe odhadnout situaci a umí se přizpůsobit.
Babiš i Prymula to pochopili dokonale. K jejich prospěchu je to určitě. Ale jestli to bude ku prospěchu České republiky? Opozice tvrdí, že ne, to je však její úloha. Jelikož Světová zdravotnická organizace predikuje, že pandemií nás v budoucnu čeká ještě dost, možná přijde i doba, kdy se ze současné opozice stane vláda. Pak uvidíme, jestli si s tím poradí lépe.
