Historika Timothyho Snydera netřeba dlouze představovat. Českému čtenáři se zapsal do povědomí publikacemi Tyranie a Cesta k nesvobodě, kde se věnuje tématům svobody, demokracie a totalitním režimům.
Na Nemocnou Ameriku jsem narazila náhodou. Americké zdravotnictví? To by mohlo být zajímavé, řekla jsem si a přihodila knížku do košíku.
Na necelých 160 stránkách Snyder popisuje americký zdravotnický systém srozumitelně a osobně. Kniha reflektuje jeho přímou zkušenost, kdy se na přelomu roku 2019/2020 ocitl ve vážném stavu v soukolí amerického zdravotnictví. Píšu soukolí, protože popis dění odpovídá obrovskému stroji, který je v chodu udržován komerčními zájmy a kde pacient představuje neosobní číslo v kartotéce. Že to v Česku funguje stejně? Přečtěte si tohle a budete děkovat za to, kde žijete.
Četla jsem knihu s kritickým vědomím, že když člověk sleze hrobníkovi z lopaty, má tendenci popisovat skutečnost naléhavěji, než ve skutečnosti může být. Na druhou stranu je třeba uznat, že kdyby systém fungoval dobře, nemusel se autor knihy na tu lopatu vůbec dostat.
Místy jsem valila oči
Místy jsem valila oči, co vše je v Americe možné, ale zapadalo mi to do zkušeností kamarádů, kteří tam dlouhodobě žijí. Jeden z nich mi kdysi řekl, že když ho v Americe rozbolí zuby, je pro něj skoro výhodnější letět si je spravit do Čech. Tehdy jsem si uvědomila, že co zde vnímáme jako samozřejmost a na co tak rádi s gustem nadáváme, je pro běžné Američany nadstandard, kvůli kterému se někdy i do smrti zadluží.
Nemyslím si, že by Snyder nevěděl, že korelace neimplikuje kauzalitu.
Snyder může srovnávat, po určitou dobu žil v Evropě. V knize tyto zdravotnické světy popisuje se snahou najít v každém v nich to dobré i horší. Amerika z toho vychází s těžkou porážkou. Snyder kritizuje pojišťovnické lobby držící v šachu pacienty i nemocnice, farmaceutické firmy profitující na lécích i celý politický systém, který začíná už u zadlužených studentů medicíny.
Zatímco v Evropě bývá zvykem, že každý má praktického lékaře, v USA to zdaleka běžné není. Zdravotní péče se platí, a to leckdy dost tučně, a proto si milióny lidí bez miliónů na účtu návštěvu zdravotnického zařízení raději rozmyslí. Snyder staví do kontrastu osobní evropský přístup, kdy lékař s pacientem hovoří a zařazuje jeho stav do širších souvislostí, s americkým na zisk účelově zaměřeným odstupem. Připouští, že výjimky existují, ale spíš jen potvrzují pravidlo: Mnohým lidem v nemocnicích samozřejmě skutečně na vašem zdraví záleží, nemocnice jako instituce se vás však snaží dostat ze dveří, jakmile začnou slábnout příjmy, které z vás má. Kdykoli proběhne vyšetření, utkává se algoritmus dané nemocnice s algoritmem pojišťovací společnosti v boji o peníze. Nemocnice mají skony provádět úkony, jež přinášejí zisk, bez ohledu na to, jestli na jejich provedení mají k dispozici ty nejlepší lékaře…
Celou knihou se jako červená nit táhne téma svobody: Zasloužíme si svobodu a potřebujeme zdravotnictví, jež funguje. Začínalo by premisou, že máme právo na zdravotní péči. Zní to jako sen? Tak ať je to sen americký.
Vydání jako součást propagandy
Snyder se řadí k odpůrcům prezidenta Trumpa. V knize je to zřetelné, když se věnuje covidové krizi. Jakkoli může mít pravdu ohledně nezvládnutého řízení krize, nemohu se ubránit dojmu, že vydání knihy přišlo v čase nanejvýš příhodném pro předvolební propagandu. Místy mi rýpání do prezidenta přišlo nadbytečné. Snyder se tam dopouští i argumentačních faulů – když například popisuje, že v okresech se zvýšenou závislostí na opioidech Trump v roce 2016 zvítězil. Nemyslím si, že by Snyder nevěděl, že korelace neimplikuje kauzalitu. Je to podobné, jako kdybych tvrdila, že lidé s modrýma očima volí ODS. Nic to sice nevyvrací, ale ani nedokazuje.
Oddychla jsem si, že žiji v České republice.
Když odhlédnete od tendenčních odstavců, jde o vcelku povedené čtení. Není to kniha, ke které se budu vracet, na rozdíl třeba od Snyderovy Tyranie. Informativně je ale plodná, čte se jako reportáž a pomohla mi získat na americké reálie detailnější pohled. Oddychla jsem si, že žiji v České republice. Zdravotnictví je zde taky co vytknout, ale kvalitní péče je státem garantována všem. Případné kiksy jsou většinou selháním jednotlivců, mimořádně jde o větší celek, vedení nemocnice. Zato v Americe je to problém celého systému. A ten se bude měnit, jestli vůbec, velmi těžce.
