SPECIÁL COVID-19: AKTUALIZOVANÉ PODROBNÉ STATISTIKY Z ČESKÉ REPUBLIKY A SVĚTA →
FOTO: archiv PressPort Magazínu

Filosof Václav Bělohradský: Virus v české paměti

Aktualizace:
Hodnocení čtenářů0 Hlasování
0
100
Naše hodnocení

Historik František Janáček končí svůj doslov ke kritickému a úplnému vydání Fučíkovy Reportáže psané na oprátce z roku 1995 touto větou: „Avšak to hlavní, co jsme se po půl století o Reportáži psané na oprátce (ale i o ilegalitě a celém okupačním systému) dozvěděli, můžeme již dnes s jistotou shrnout slovy: mnohé bylo jinak, ale nikoli všechno naopak.“ 

O rozporech v textu Reportáže a o jeho „pravděpodobné“ falzifikaci s cílem podpořit mýtus o vedoucím postavení komunistů v odboji na úkor všech ostatních se hodně tušilo a málo vědělo (závažné námitky proti textu vyslovil i Václav Černý). Byla to z části šeptanda typická pro nesvobodný veřejný prostor. Úplné vydání ukázalo, že dogmatický stalinistický novinář Julius Fučík se sice v mnohém mýlil, přesto byl opravdovým hrdinou protinacistického odboje. I když mnoho věcí bylo jinak, ne všechno naopak – nebyl ani zrádce, ani zbabělec.

Česká politická paměť je nakažena bludem opaku – patetickou touhou po tom, aby přítomnost byla opakem minulosti. Je to její chronická choroba, neumí se smířit s realistickým poznáním, že mnohé bylo jinak, potřebuje, aby všechno bylo naopak (třeba Babišova vláda opakem demokracie).

Česká politická paměť je nakažena bludem opaku – patetickou touhou po tom, aby přítomnost byla opakem minulosti. Je to její chronická choroba, neumí se smířit s realistickým poznáním, že mnohé bylo jinak, potřebuje, aby všechno bylo naopak (třeba Babišova vláda opakem demokracie). Nastolit opak minulosti ovšem není v lidských silách, naše současnost například není opakem normalizace, je její modifikací, která nám dává jiné možnosti kariéry a nabízí jiné formy spotřeby. Mnoho věcí je dnes jinak (lépe!), ale ne všechno naopak, jak dokazuje fakt, že „lidský kapitál“ většiny protagonistů transformace se zformoval za normalizace.

Nietzsche rozlišil mezi historií monumentální kritickou. Monumentální historie jsou příběhy lidské velikosti, které v nás posilují víru ve vlastní síly, říkají nám, že když byly velké činy možné kdysi, jsou možné i dnes. Lekce, kterou národům dává historie kritická, je jiná: učí minulost soudit a třeba i odsoudit, vidět násilí a lži, kterých je plná; soudem nad ní děláme místo pro minulost novou – každá generace má právo na svou vlastní minulost.

Česká politická paměť je po celou dobu zápasu národa o emancipaci a samostatný stát zaplevelována pseudomonumentální historií, patetickými, „zveršovanými“ (Milan Kundera) verzemi své prozaické minulosti. Je to důsledek vlivu, který v české politice získala hesla jako Pravda (Boží) vítězí nebo Humanita je esence českého národa (TGM); příznačná je zde víra ve spásnou roli antipolitiky – opaku realistické politiky, která je hledáním konsenzu pro rozumný kompromis mezi nositeli rozporných zájmů.

Článek pokračuje.

Filosof Václav Bělohradský: Virus v české paměti
Hodnocení čtenářů0 Hlasování
0
100
Naše hodnocení

O nás

PressPort Magazín (ppmagazín.com; pressportmagazín.cz) je nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018. Vydává Pribil Production.

Další příspěvky
Spolek Milión chvilek je spjat s TOP 09, upozornil Zeman. Popřál straně 4,9 procenta