SPECIÁL COVID-19: Aktualizované statistiky z domova i ze světa →
Také (uvnitř) k Odkrývání osmašedesátého. Recenze knihy Revolutions for the Future
Jacques Rancière | FOTO: archiv PressPort Magazínu

Květen 1968 a pražské jaro jako revoluce pro budoucnost

Kdo více pozná pražské jaro a československá šedesátá léta, uvědomí si, kolik tam vzniklo politických vynálezů a novátorských koncepcí, které předběhly dobu

Aktualizace:
Studovna
Rubrika Studovna PressPort Magazínu přináší zejména kvalitní eseje, vědecké či filosofické texty.
Naše hodnocení článku
75

Grace Blakeleyová nedávno v časopise Jacobin napsala, že demokratičtí socialisté by se měli poučit z porážky Sandersa a Corbyna a přebudovat dosavadní hnutí do něčeho trvalejšího. Je třeba vytvořit jeho institucionální základnu v příslušných národních kontextech.

Před pár dny vyšla kniha Revoluce pro budoucnost: květen ‘68 a pražské jaro (Revolutions for the Future: May68 and the Prague Spring, Suture, Paris 2020), kam přispěli také dva političtí filosofové světového významu Jacques Ranciere a Etienne Balibar.

Jana Beránková, Nick Nesbitt a já jsme jako editoři založili knihu na následující otázce. Události ve Francii roku 1968 a pražské jaro představují dva typy revolucí, které byly posledními evropskými revolucemi, jež usilovaly o systémovou změnu směrem k egalitární a zároveň svobodné společnosti. Čím mohou inspirovat budoucí revoluce tohoto zaměření, pokud ještě nějaké přijdou?

V současné situaci po všech porážkách levice se možná pražské jaro začne jevit jako stejně potřebné východisko pro novou levicovou politiku.

Antisystémová levice čerpala z politických teorií, které byly často ovlivněné francouzským Květnem 1968, jeho spontaneitou a rozpouštěním pevných struktur. Například Ranciere chápe politiku jako zviditelňování těch, kteří nemají podíl v daném systému.

Pražské jaro byla revoluce jiného typu

Pražské jaro byla revoluce jiného typu, v níž se výsledky spontánního hnutí nerozplynuly, nýbrž jim tehdejší státní struktura dávala trvalejší podobu. Jejich zpevnění pak zpětně působilo na další vývoj spontánního hnutí. Byla tu dialektika mezi spontánním hnutím a státní strukturou.

Vycházel jsem z knihy Gordona Skillinga Československá přerušená revoluce (základní práce o pražském jaru vydaná v Princetonu v sedmdesátých letech, dodnes nepřeložená do češtiny). Tvrdí se v ní, že reformy pražského jara začaly přerůstat do revoluce, která neměla v historii obdoby.

Petr Kužel tento fenomén doložil na rozšíření rad pracujících v době pražského jara, které nakonec reprezentovaly 900 tisíc zaměstnanců. Vznikaly spontánně, ale zároveň byl připraven zákon, který je zaváděl prakticky do všech podniků (rady se podílely na řízení podniků, mohly jmenovat ředitele atd.). Jan Kober čtenáře seznamuje s právními koncepcemi šedesátých let a pražského jara, které jsou novátorské i v rámci dějin práva, například sjednocením odděleného veřejného a soukromého práva. Ivan Landa představuje koncepce týmu Radovana Richty, které se už tehdy zabývaly myšlenkou plně automatizované výroby, která je jedno z hlavních témat současné ekonomie a společenských věd. A jsou tu další podobné příspěvky. 

Politické vynálezy, které předběhly dobu

Kdo více pozná pražské jaro a československá šedesátá léta, uvědomí si, kolik tam vzniklo politických vynálezů a novátorských koncepcí, které předběhly dobu. Byly však potlačené a pak zapomenuté či bagatelizované polistopadovými elitami.

Pražské jaro může být mimo jiné inspirací, jak řešit otázku zpevnění radikálně emancipační politiky, kterou si kladou američtí demokratičtí socialisté po porážce Sanderse nebo členové hnutí Momentum po porážce Corbyna. V současné situaci po všech porážkách levice se možná pražské jaro začne jevit jako stejně potřebné východisko pro novou levicovou politiku a myšlení jako pařížský Květen 1968 nebo snad i jako východisko potřebnější.

Jacques Rancière (*10. června 1940, Alžír) je francouzský marxistický filozof narozený v Alžírsku. Byl žákem Louise Althussera, dokonce i spoluautorem jeho známé knihy Lire le Capital, roku 1968 ho však kvůli sporu o interpretaci Pařížského května zavrhl. Je emeritním profesorem na Univerzitě Paříž VIII v Saint-Denis. K jeho velkým tématům patří vztah politiky a filozofie, Marxův koncept proletariátu, koncept rovnosti, zajímají ho ovšem i otázky pedagogiky či estetiky, zejména filmové.

Étienne Balibar (*23. dubna 1942) je francouzský filozof. Vyučoval na univerzitě v Paříži X-Nanterre, na University of California Irvine a v současné době je profesorem výročí v Centru pro výzkum moderní evropské filozofie na Kingston University a hostujícím profesorem na katedře francouzské a románské filologie na Columbia University.

vaší podpory si vážíme
Zde můžete podpořit
PressPort Magazín
DĚKUJEME

Květen 1968 a pražské jaro jako revoluce pro budoucnost
Hodnocení čtenářů4 Hlasování
96
75
Naše hodnocení

O nás

PressPort Magazín (ppmagazín.com; pressportmagazín.cz) je nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018.

Základní sekce jsou:

  1. PUBLICISTIKA
  2. DOMOV
  3. SVĚT

Tyto sekce a jejich rubriky jsou označeny svoji základní barvou (oranžová a červená) a články z nich je možno najít i v dalších rubrikách, zejména v sekci Přehledně.

Ostatní rubriky jsou zcela samostatné a jsou označeny příslušnou barvou.

Vydává Pribil Production.

Další příspěvky
Oblíbená profese? Falešný gynekolog. Muži léčí vodou i pohlavním stykem. Ale často se i vypracují