Cesty, jak dobře prodat a distribuovat film, se velmi překotně mění. Není to ale zase nic tak nového, přirozený vývoj mění způsoby distribuce již od vynálezu kinematografu. Za poslední dobu však nastal celkem zásadní zlom, a to nejen v jakémsi mocenském přerozdělení filmového průmyslu, ale především v chuti, naladění a způsobů přemýšlení diváků.
Jednoznačným hnacím motorem této transformace byla pandemie. Urychlila totiž počátky změn, které začaly již pár let před ní. Dalším vlivem je určitě vliv inflace, který diváky nutí přemýšlet, respektive rozmýšlet nad tím, za co své peníze vydají.
Kultura se bohužel mnohdy pohybuje až na posledních místech. Zásadním činitelem je však celospolečenské naladění. Události posledních mnoha měsíců prohlubují napětí, nervozitu celé společnosti a stále větší a větší zahrnování méně či více podstatnými informacemi ze strany médií dle mého názoru více a více společnost uzavírá a utlumuje její tvůrčí myšlení.
Konec výsadního postavení televize
Doby, kdy výsadní postavení měly televizní stanice, již pomalu mizí. Proč? Je tu totiž poměrně nový, ať už několik let přítomný hráč. Tím jsou tzv. VOD a SVOD platformy, což je například Netflix, HBO GO, O2TV, Apple TV a další. Role těchto on-line platforem šla strmě nahoru především za dobu pandemie, kdy mnoho zásadních odporovatelů tohoto způsobu sledování filmů poznalo, jaký komfort to přináší. Není třeba polemizovat o tom, zda tyto platformy jsou, či nejsou budoucností pro filmový průmysl. Jednoznačně jsou.
Stejně s televizními stanicemi ztratily svou moc i nosiče, tedy DVDčka. Ta však dopadla ze všech nejfatálněji a jejich dny jsou asi sečteny. DVD považuji za krásný dárek, hmotnou věc, kterou mám rád. Zde se však vracíme k Netflixu a jemu podobným. Pro diváka je prostě lepší mít vše na jednom místě, v lepší kvalitě, než na DVD a ještě výrazně levněji.
On-line platformy se tak stávají geniálním produktem, kdy si divák může užít skvělé filmové zážitky v pohodlí svého domova, bez reklam a v plné kvalitě a v porovnání s ostatními distribučními kanály za pakatel. I tady jsou však, dle mého názoru, dvě úskalí.
Zaprvé knihovny nabízených filmů nejsou vždy kompletní, a pokud by divák chtěl mít k dispozici opravdu většinu filmů, musí si předplácet více těchto platforem, ne pouze jednu. Druhým úskalím je, že tento enormní zájem o streamovací platformy je staví do jiné mocenské pozice než dříve a může se tak stát, že jim bude filmový průmysl více a více poslušný, což též není dobře. Z diváckého hlediska ale tyto platformy považuji za poměrně světlou budoucnost.
Přežije kino? Jednoznačně ano
Konečně se dostávám k samotnému kinu. Zde se patří říct, že kino přežije, a to vždy. Kino je totiž zážitek, událost, to nemůže žádná jiná platforma nahradit. Proto je kino nesmrtelné. V budoucnu možná můžeme čekat větší zájem o jednosálová kina spíše než o multiplexy.
V současné době se ale zásadně mění druh filmů, které mají v kině úspěch. Zatímco dříve se hodnotové filmy poměrně vyrovnávaly komediím a jednodušším filmům, dnes se příkop mezi nimi zásadně prohloubil. Na mnohých nedávno uvedených titulech se to dokazuje. Jednoduché komedie, které mají hlavně primitivní reklamu, která zasáhne všechny, do kina přiláká masy diváků. Hodnotové filmy se pak promítají v téměř prázdných sálech.
Čím to ale je?
Z jedné strany je to vinou již zmiňovaného celospolečenského naladění. Je pro mě pochopitelné, že lidé nemají náladu sledovat náročné filmy, starostí a stresu je všude kolem nás dostatek, nepotřebujeme si to připomínat i filmy. Na druhé straně je pro společnost nezbytné, aby sledovala náročnou, hodnotovou kulturu, protože právě taková díla společnost formují a utváří, nabízí odpovědi na nejrůznější otázky a prostě jsou důležitá pro nás všechny.
Byl bych moc rád, kdyby se nad tím diváci zamysleli a dali šanci takovým filmům.
I v Čechách vznikají kvalitní filmy, které mají co říct. Divák by si neměl vystačit s lacinými a špatně udělanými filmy o ničem, měl by vyžadovat nějaký standart, nějakou přidanou hodnotu. Je to tak trochu úkol a odpovědnost nás všech. Neskákejte prosím na lep producentům, kteří se smířili s větou: Vždyť ono to stačí. Producentům, kteří z vás chtějí vytáhnout peníze za odfláknutý film, který slouží jen jako pouhý produkt. Ano, film je produkt, ale měl by mít nějakou přidanou hodnotu a vážit si diváka stejně tak, jako si divák váží dobrého filmu.
Vlastní zkušenost s distribucí
V roce 2019, kdy jsem uvedl do celoplošné kino distribuce film Narušitel, jsem chtěl právě předat na diváka určité poselství, varovat před křehkostí svobody, upozornit na její obrovský význam. Film do kin uvedl Bontonfilm. Již tehdy byla návštěvnost filmů tohoto rázu značně upadající, a proto film zaznamenal největší úspěch až na dalších platformách – například v opakovaném prime time vysílání TV Prima, kde snímek vidělo několik set tisíc diváků. A též na on-line platformách se stal oblíbeným. V TOP 10 nejsledovanějších se na Apple TV a O2 TV udržel i několik týdnů a podobný osud měl i na platformě Netflix.
Takže ano, filmový průmysl se transformuje nesmírně rychle. Dokonce tak rychle, že někteří ostřílení producenti tyto změny nestíhají. Rozmanitost distribučních kanálů je pro film velmi příznivá, ale je pouze na divácích, kterým filmům budou dávat přednost. Neříkám, že jsou komedie špatné, rád se taky na některé podívám, ale kinematografie by si zasloužila, aby diváci věnovali svůj čas i filmům s jiným žánrem.
