Praha 6 odstranila sochu maršála I. S. Koněva. Starosta Ondřej Kolář nechal sochu odvézt do depozitáře. Jak se k tomuto kroku staví komentátorka Karolina Stonjeková?
Odstraňování soch ex post, s odstupem desítek let, mi vždycky připadalo směšné a zbytečné. Jen si vzpomeňme, jak před pár lety levicová mládež v některých státech USA demolovala sochy konfederačních vojevůdců. Pomohlo to něčemu? Změnilo to něco k lepšímu? Ne. Jen to zbytečně rozvířilo emoce, které vůbec nebylo třeba vířit.
Dokážu pochopit ničení symbolů starého režimu v okamžiku, kdy je starý režim svrháván a na jeho troskách se etabluje režim nový, když děláte tlustou čáru za minulostí. To ano. Ale takové chování s odstupem desetiletí nebo dokonce staletí už zůstává jenom prázdným a hloupým gestem bez jakéhokoli efektu, natož efektu pozitivního.
Na druhou stranu, gesta – hloupá, prázdná i nesmyslná – jsou pro dnešní politiku typická. Gesta nahradila činy a stala se velmi vhodným způsobem, jak zakrýt fakt, že žádné činy vlastně nejsou nebo jsou, ale jejich dopad je mizerný. Gesta mají ušlechtilým pláštíkem zahalit naprosté politické diletantství. Ale abychom tu panu Kolářovi nekřivdili, není sám, kdo to tak dělá. Naprostý primát v gestech na úkor činů má v tuzemské komunální politice pražský primátor Zdeněk Hřib.
Socha je ale pryč a pan Kolář si teď možná připadá jako velký a neohrožený bojovník proti Rusku, jako druhý Pavel Novotný. Cítí se jako hrdina nebo novodobý odbojář proti „cizí mocnosti“ a možná se mu ten pocit i líbí. Ale starosta městské části by se při výkonu svého mandátu měl přece jen řídit jinými kritérii, než jen dobrým pocitem z toho, „že jsem to tomu Rusku ale parádně nandal“. Protože upřímně řečeno, nandávat něco nějakému státu, do kompetencí starosty skutečně nepatří. Starosta má dbát na rozvoj své městské části a ne dělat zahraniční politiku.
