Karel Vachek. | Koláž: PressPort Magazín

Na památku Karla Vachka: Absurditu a banalitu současného světa natáčel z hlediska věčnosti

Umění
Rubrika Umění PressPort Magazínu se snaží zprostředkovat věci, které unikají hlavnímu mediálnímu proudu.

Včera zemřel Karel Vachek, jehož filmy jsem chápal tak, že vytvářejí spletitou historickou fresku polistopadové doby i současného světa, jehož absurditu a banalitu Vachek natáčel z hlediska věčnosti. Jeho filmy nejprve působily jako nepřehledná spleť oddenků (Deleuzův rhizom), ale přitom v sobě měly nenásilný řád a matematiku.

Při našem posledním setkání, kdy jsme spolu uváděli jeho posledního filmu Komunismus a síť, jsem četl úryvek ze své připravované knihy, kde tento film dávám do souvislosti s tím, co Badiou píše o umění a jeho možném novém začátku. Vachek si lístek s textem odnesl domů. Třeba ho měl poblíž sebe i v posledních týdnech života. Stálo na něm:

Lístek

Badiou se ke vztahu umění a matematiky vyjadřuje tak, že matematika umožňuje nové začátky umění, jak tomu bylo v dějinách umění několikrát. V Manifestu afirmacionismu píše: „Bojovat proti romantické výrazovosti a formalismu se dá pouze dynamikou abstrakce. Jedná se o velice staré pravidlo, avšak velmi příhodné pro naši situaci. Vše záleží na následujícím: vynalézt novou smyslovou abstrakci. Je pravdou, že nevíme přesně jak. Výkon vědy, a především matematiky, nás o tom může poučit. Touto cestou se konec konců vydali i lidé z renesance, stejně jako malíři z počátku století: obrátili se ke geometrii. A i my se musíme obrátit ke geometrii, která se hodně změnila.“

Z uvedené citace jasně vyplývá, že Badiou považuje současnou situaci v umění za obdobu situace před příchodem renesance nebo před zrozením moderního umění. Matematika v podobě geometrie má být vodítkem k tomu, jak postupovat v umění, aby vznikly nové podoby uměleckých pravd.

V současném umění však tyto pravdy nenalezneme, nepočítáme-li určité náznaky, o nichž se Badiou zmiňuje zcela okrajově. V knize Imanence pravd uvažuje o určité dialektice ve filmu a „jeho odnožích, v televizi a internetu“.

Dokufikce

Bezpochyby jsou tato média součástí „umělecko-průmyslového komplexu kapitálu“, ale zároveň v nich kvůli proceduře pravdy, která je vepsaná do samotného média filmu, vznikají díla, která se zaměřují proti současné podobě politiky a společnosti.

Badiou uvádí jako příklad kritické dokumenty nebo žánr nazývaný dokufikce, v nichž probíhá určité nepoddajné zkoumání, byť vedené často naslepo, které zachycuje jak realitu lidového a aktivistického života, tak struktury vystavené útlaku (Badiou, Imanence pravd).

V české dokumentární tvorbě nalezneme jako příklad tohoto nepoddajného zkoumání opusy Karla Vachka, především jeho Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie (2019), v němž tento autor organicky spojuje postmoderní decentrovanou či rhizomatickou obraznost, kritické myšlení o současném světě a znázornění pravdivostní procedury pražského jara 1968.

vaší podpory si vážíme
Zde můžete podpořit
PressPort Magazín
DĚKUJEME
Na památku Karla Vachka: Absurditu a banalitu současného světa natáčel z hlediska věčnosti
Hodnocení čtenářů1 Hlas
97
97
Komentátor

Základní informace

PressPort Magazín (na doméně ppmagazin.com) je nezávislá celostátní publicistická platforma s orientací na tradiční hodnoty, která ctí svobodu slova a zakládá si na slušnosti, konstruktivní debatě a přitažlivé vizuální formě. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018 a všechny práce byly vykonávány bez nároku na honorář. PressPort Magazín si od té doby vybudoval slušnou pozici, kdy naše články přebírají i mainstreamoová tuzemská média. Z pohledu mediálního trhu jde o hotový produkt.