Podporuji demonstrace. Aby bylo jasno. Tahle vláda je mizerná – od prvopočátku. Až jsem skutečně vyděšený, co všechno stihli za tu krátkou dobu napáchat a pokazit. Souhlasím s tím, aby se demonstrace staly jednou z forem, jak se této vlády zbavit. To, na co se ale ptám, ustavičně, možná otravně, je, co bude dál.
Nevzniká žádné nové OF. Na první demonstraci, kterou zorganizoval Láďa Vrábel a Jiří Havel bylo moc dobře, že tito dva pánové zdvihli zadek, udělali demonstraci a dali na ní prostor všem partajím. Včetně lidí, se kterými hrubě nesouhlasím, ale budiž. Jejich věc a rozhodnutí, respektuji to.
Příjemným překvapením bylo, že se sešly desetitisíce lidí. Přičítám to ale faktu, že chtěli vyjádřit svou nespokojenost s touto vládou. Zcela určitě ale nepřišli vyjádřit politickou podporu Vrábelovi a Havlovi.
Podle mě cesta k obnově a nastolení slušné vlády povede přes demonstrace jen částečně. Demonstrace mají iniciační sílu, viditelně vyjadřují nespokojenost lidí, ale pak musí nastoupit něco jiného – to něco jiného je cesta parlamentního vývoje a pravidel. Nikdy nebudu souhlasit s neparlamentním vývojem.
Ukázal to už Minář a jeho obskurní spolek Milión chvilek pro polistopadový kartel. Ivan David správně poznamenává – a není sám –, že i teď hrozí vznik jakési aktivistické úderky, jen v obráceném gardu, která bude navrhovat vládu odborníků. Kde? Na stadionu? Na demonstraci? A bude si nechávat schvalovat rezoluce od demonstrantů? Jako Kličko v roce 2014 na Majdanu?
Částečně mi i konvenuje, co ti lidé říkají. V podstatě říkají totéž, co my; už deset dvanáct roků. To je fajn. Právě Ivan David byl jeden z prvních, kdo spustil polemický server Nová republika, jeden z prvních, kde se vedly debaty nad tématy, která teď Vrábel ventiluje. Ale já o těch lidech vlastně nic nevím…
A co mě tedy dost silně odrazuje, tak vzájemně nesmiřitelné reakce a obviňování, kdo komu ukradl logo a demonstraci. Klasika téhle scény: začne se to rozpadat po první akci. Důvodem je dysfunkční, v podstatě náhodná struktura.
Vrábela a Havla znám teprve od téhle nedávné obří demonstrace na Václavském náměstí. Před tím jsem se nimi nesetkal. Nesetkával jsem se ani s jejich texty, ani myšlenkami v prostoru velké debaty, která funguje na sítích už přes deset let. Většina lidí, se kterými se mám možnost díky těm různým zapovězeným serverům znát, jsou normální lidé, jimž jde o stát. Stojí na straně logos. Logos vs. kairos.
Někteří z nich už dali dokupy politické strany. Jako SPD. Trikoloru. Z nich štěpením vznikl teď subjekt PRO, kde je šéfem Rajchl. Ok, to je regulérní cesta. Parlamentní. Nemám proti tomu zase vůbec nic. Naopak. Myslím si, že dojde, dříve či později, ke konsolidaci nové pravice, kde jádrem bude buď SPD, nebo některá z těch mladších stran.
A je to v pořádku. ODS je podle mě v déletrvající krizi. Jsou tam stále lidé jako Kuba, Zahradil nebo třeba Nytra, Unucka, kteří se dají považovat za normální, pracovité, o nichž se dá uvažovat jako o někom, kdo ODS revitalizuje. Ale také se může stát, že těžiště pravice se přesune jinam. Pokud to demonstrace urychlí, proč ne. Ale jestliže se dobře dívám, tak Rajchl osciluje kolem Svobodných, což je ultrapravice s 1,5% volebním potenciálem. Něco, co lidé nechtějí. SPD si stojí na svém. Trikolora jde cestou spolupráce. Vzájemně se hašteří. Nevím, jak se z tohohle klubka vygeneruje fungující pravicová formace. Ale to mohu pouze pozorovat a místy komentovat.
Za mě by bylo cenné, kdyby proces konsolidace fungoval i na půdorysu bývalé levice. Levice potřebuje konsolidaci. Návrat. K tomu, z čeho vzešla původně. Ze zastupování dělných tříd. My zde máme špatně nastavené prostředí. Elektorát, který má zastupovat soc. dem. a komunisty, vysávají středové strany. Nebo SPD, což je pravice. Je to chaos…
To, o co jde, je podle mě cesta práce. Jde o to mít dobře nastavený projekt, jak dál. To, co se bude odehrávat po demonstracích, v reálných krocích, nikoliv v rovině floskulí ve volebním programu nebo v nějakých videích, kde může každý kvákat – cokoliv, co ho napadne a na co lidé uslyší. Jde o projekt, který jasně vedle sebe staví téma, rozpočet, personálie, evidentní přínos pro stát a společnost. O projekt vyjádřený nejlépe ekonomickými měřítky. Žádné krasoduché veršovánky v elaborátu nazvaném volební program. Ale data, čísla a postup. Pro stát, instituce, právo, reglement. Průmysl. Zemědělství. Školství. Armádu. Dopravu. Místní rozvoj. Vnitro. Zahraniční věci. Životní prostředí. Kulturu.
To je něco, co alternativní scéně neustále chybí. Důvod je prostý – je to moc práce. Dělá se to dlouho, pečlivě, testuje se, řeší se modely, komparuje se se zahraničními zkušenostmi, jezdí se ven. Pomalu, trpělivě se hovoří s kandidáty, kteří se navzájem znají a jsou schopni se zastoupit. Pokračovat. Neroste to z kvasu ulice a demonstrací, ale jako pečlivá, funkční, projektově řízená činnost, na konci které existuje jasně daný plán, u něhož lze předpokládat, že jej lidé podpoří ve volbách. Protože jim dává jasný, exaktní, ekonomický, politický i lidský smysl. Tohle je myslím dobrá cesta – pro alternativu, ale i pro jakoukoliv politickou stranu. Platí to obecně.
Budu podporovat výhradně ty, kteří jsou takovéto práce a služby schopni. Jinak ne, v žádném případě. Nepotřebujeme další falešné proroky, kteří jen přivedou společnost k okraji srázu. Tolik k chystaným demonstracím.
