V nedělních Otázkách Václava Moravce překvapil Miroslav Kalousek prohlášením, že v roce 2021 nebude kandidovat do Poslanecké sněmovny. Tento politický matador má však svá překvapení pečlivě promyšlená…
Ať už si o něm myslíme cokoli, Miroslav Kalousek je jedním z nejvýraznějších politiků polistopadové éry. Skutečný homo politicus, jakých v našich luzích a hájích tolik není. Až příliš často v poslaneckých lavicích vídáme úřednické typy nebo zašívače, kteří si čtyři roky „služby veřejnosti“ přišli jen odsedět. To se o Miroslavu Kalouskovi rozhodně říct nedá. Můžeme se sice přít o to, kolikrát hájil skutečně zájmy voličů a kolikrát svoje vlastní, ale nelze se přít o to, že tenhle člověk prostě politiku umí.
Rozdílem mezi politikem a Politikem spočívá v mnoha aspektech. Některé atributy získá člověk do vínku, jiné praxí. Jednou z důležitých schopností je cit pro situaci. Umění poznat, kdy je třeba změnit směr cesty, nebo zvolit úplně jinou. U Miroslava Kalouska se tento cit vyvinul způsobem nevídaným.
Měli jsme tady hodně politických poutníků, nebo chcete-li převlékačů kabátů. V případě Miroslava Kalouska je však přinejmenším rozpačité tvrdit, že on patří mezi klasické převlékače. Možná změnil kabát, ale nezměnil krejčího. Pokaždé si sebou nesl osobitou značku MK. Nebo spíše MMK: Miroslav Machiavelli Kalousek. Jestli totiž někdo umí interpretovat tohoto italského chytráka, je to právě on. Obratné manévrování, vyjednávání, pragmatismus a schopnost vytěžit z každé situace maximum, ho vynesla do pater nejvyšší politiky. Výrazným projevem a odborností si získal pozornost médií i ostatních politiků. Během jeho 23 let trvající sněmovní kariéry se ve Strakově akademii vystřídalo 10 premiérů. Jistě mnohokrát snil o tom, že si na premiérský post taky sáhne. Moc působí jako světlo lampy na můru. Neodolatelně přitahuje…
Nezapomenutelným kouskem jsou Kalouskovy vládní námluvy z roku 2006, kdy byli lidovci, tehdy pod jeho vedením, přizváni do vlády za podmínky tiché podpory KSČM. K tomu nakonec nedošlo, ale zato došlo k nalomení důvěry, což vyústilo ke Kalouskovu odchodu ze strany. Tato epizoda budiž vnímána na jedné straně jako důkaz bezpáteřnosti, na straně druhé jako typický příklad umění možného. Vyberte si. Vtipné je, že je to právě Miroslav Kalousek, kdo se nejhlasitěji vyjadřuje proti současné Babišově vládě opřené o komunisty… Ale jelikož nic není staršího než včerejší zprávy, čtrnáct let stará záležitost už nikoho moc nevzrušuje. Tedy až na část lidovců, kteří svému bývalému předsedovi nemohou přijít na jméno. A na samotného Andreje Babiše, který tuto epizodu vytahuje z rukávu kdykoli dostane příležitost, naposledy v pravidelném nedělním hlášení…
Po víc jak dvou desítkách let se Miroslav Kalousek rozhodl ve Sněmovně skončit. Řečeno nerudovsky: „Kam s ním?“ Nepřehlédnutelný poslanec, lidovec, topkař, dvojnásobný předseda, dvojnásobný ministr financí, sebevědomý oponent, přemýšlivý stratég, obratný rétor… Kam s takovou kvalifikací?
Miroslav Kalousek, používající dobře smysl pro drama (další to atribut špičkového politika!) naznačil své další kroky takto: „Mám obrovskou ambici, aby se tady vytvořil jasný projekt, který může uspět ve volbách, který tady může změnit situaci.“
Jméno Kalousek bylo přitom často skloňováno v souvislosti s nechutí tzv. demokratických stran zapojit se do většího opozičního bloku. Jeho osobnost, minulost a kontroverze se některým politikům jevily jako neslučitelné pro spolupráci. Pravdou je však spíš to, že se lekli. Kalousek by je totiž zkušenostmi a rétorickým talentem rychle odstrčil. A o ego jde v politice až ve třetí řadě. (Hned po penězích a moci.)
Nyní to na první pohled vypadá, že se „Machiavelli z Bechyně“ rozhodl stáhnout, aby uvolnil místo pro efektivnější spolupráci. Alespoň tak jeho krok pochopil předseda lidovců Marian Jurečka: „Upozadit osobní zájem ve prospěch možného vyššího cíle je dnes v politice spíše ojedinělý jev.“ Podobně se vyjádřil i místopředseda TOP 09 Lukáš Otys: „Respektuji jeho rozhodnutí, je mu bližší budoucnost naší země než osobní ambice…“ Pánové, tolik let Mirka znáte, a tohle mu fakt baštíte?
Jinak řečeno – žádný odchod. Rozhodnutí nekandidovat je typická kalouskovina. Promyšlený pragmatický krok, kterým se rozhodně nevyklízí pole. Ba naopak: Kalousek tajemně naznačil, že hodlá využít nabyté zkušenosti a jednat o vytvoření silného bloku, který konečně porazí nenáviděného Babiše. Což o to, bylo by už záhodno, aby se demokratická chiméra, o které se pořád jen mluví, ale nikdo ji ještě neviděl, stala skutečností. Otázkou je, jestli je to právě Kalousek, kdo dokáže lidi spojit. Jeho osoba je spojena s tolika kontroverzními kauzami, že hovořit v souvislosti s ním o „nové lepší politice“ vyvolává záchvaty smíchu. Je to politický dinosaurus. Spojí síly s ambiciózním mládětem Minářem? Co z toho vznikne?
Kalousek ostatně nevyloučil, že se do vysoké politiky opět vrátí v dalších volbách roku 2025. A to je mimochodem horizont, o kterém už neuvažuje jeho úhlavní nepřítel Andrej Babiš… Kdyby to Kalouskovi nevyšlo za rok, tak potom jistě. Mezidobí mimo aktivní politiku by mohl využít třeba k sestavení nějaké další strany.
Pádným důvodem k nekandidatuře může být pro praktika Kalouska totiž i fakt, že TOP 09 se nachází v předsmrtné agonii. V nejnovějším průzkumu dostalo toto Kalouskovo dítě jen 5,5 %. I když straně v minulém roce narostl počet nových členů, na volebních preferencích se to neprojevuje. Navíc Kalousek byl pro mnohé voliče silným argumentem, aby svůj hlas TOPce hodili. Přijdou k urnám i teď? Domnívám se, že bez Kalouska na kandidátce to má TOPka definitivně spočítané. A další ránu zasadil Karel Schwarzenberg. V rozhovoru pro Reflex prohlásil, že se příští rok do Sněmovny taky nechystá.
TOPkaři si tedy mnohou pomalu balit fidlátka, zatímco matador Kalousek potáhne svou káru dál. Jak přesně, to ví zatím jen on sám. Můžeme si být však jisti, že veřejnou scénu neopustí. A určitě nás ještě několikrát překvapí další kalouskovinou.
