Politici, podnikatelé, média i věda se podle názoru politologa a ekonoma Petra Robejška slily do jednoho mocenského sektoru. Vlády na Západě prý mají mizernou profesionální, ale i morální úroveň, což se ukázalo při ukrajinské krizi. „Ta politika, kterou prováděli, byla slepá a hluchá. Vedla jen k tomu, že jsme se sami dostali do problémů. Pak musel přijít Henry Kissinger a říct to nahlas, aby to alespoň bylo reflektováno,“ řekl nedávno Petr Robejšek s tím, že většina lidí jsou dnes jen „konzumenti“ okolního dění. „A neuvědomují si vůbec, co hrozí,“ dodal. A z toho soudí, že se do starých časů nevrátíme. Co ale říká na výsledky nedávných komunálních voleb?
Jak hodnotíte proběhlé komunální volby?
V určitém slova smyslu opravdu vyhrály etablované strany, protože tím, že k volbám lidé šli a volili, že to vůbec udělali, tak vlastně posílili již dávno disfunkční model takzvané reprezentativní demokracie. Disfunkční proto, že volební reprezentanti voličů voliče již dávno nereprezentují, nýbrž reprezentují svoji stranu a své zájmy. Ti voliči, co šli k volbám si toho asi nevšimli.
Vždyť ale kandidovalo velké množství ryze regionálních subjektů.
Ano, pak mě zaujala ještě jedna věc, a sice ty ministrany. Tam kde bydlím, byli Patrioti Pro a tisíce různých malinkatých stran, které vlastně tímto způsobem – ačkoli dobře vědí, že se tam nikdy nemohou dostat, a když se dostanou, nemají žádnou moc na to uskutečnit něco ze svých slibů –, se tam dostat snažili. Místo toho, aby tam, kde pracují a žijí, s lidmi, kteří tam bydlí, vytvářeli projekty samosprávné a svépomocné společnosti, a tak opravdu dělali politiku.
O čem volby dnes vypovídají?
Když jsou politické strany u moci, tak dříve nebo později dojde k takzvané oligarchizaci, to znamená, že se oddělí, odcizí od těch, kteří je zvolili. Vytvoří si vlastní zájmy, v rámci vlastních zájmů se snáze dohodnou, dokonce i s opozicí, ale v žádném případě to nejsou zájmy lidí, kteří je skutečně zvolili. Významný německý filosof Karl Jaspers tyto skutečnosti už v 60. letech pro Německo prognostikoval. A teď to tam máme naprosto jasně. Je to, řekl bych, nezadržitelný proces.
V jakou formu uspořádání společnosti tento proces vyústí?
Tento proces může skončit u diktatury, protože je stále složitější pro vládnoucí strany a pro elity, které jsou spíše kompetenčně a morálně devastované, zachovávat i zbývající rituály demokracie, která je už vyprázdněná. Už se jenom tu a tam volí a občas se o něčem diskutuje. Už to jim dělá veliké potíže. A jsou nuceni a velmi rádi to využívají – a to jsme viděli velmi dobře v posledních dvou a půl letech – tu demokracii stále více ořezávat. Lockdown byl něco, co mělo do jisté doby určitý medicínský smysl, ale hlavně to bylo něco, co vládnoucím usnadňovalo vládnutí bez účasti voličů.
