Pink Floyd – The Wall | AUTOR: Gerald Scarfe:

Roger Waters je obětí své ideologie jako málokdo. Ale bez něj by byl můj život jiný

Ve Venezuele přece umírali právě ti nejchudší, ale protože pomoc přicházela od Watersem nenáviděných USA, nějak „zapomněl“ na soucit

Umění
Rubrika Umění PressPort Magazínu se snaží zprostředkovat věci, které unikají hlavnímu mediálnímu proudu.

Hudbu Rogera Waterse považuji za geniální; a troufám si tvrdit, že můj život bez Pink Floyd by byl jiný než s nimi. Zároveň panu Watersovi vděčím ještě za něco, byť to mám spojené se smutkem a svým způsobem i bolestí.

Manželka ho miluje snad ještě víc, tak jsme před čtyřmi lety šli na jeho koncert; jeho hudba mě otevřela, rozcitlivěla… aby pak přišla půlhodinová politická agitka plná negativních emocí, což mě v tom stavu zraňovalo.

Ne že bych něco podobného nečekal (byť možná ne v takové míře), ale bolelo to. Na druhou stranu chápu a respektuju, proč to dělá; já bych na jeho místě nejspíš dělal totéž (byť s celkem opačným vyzněním a snad ne tak nenávistně).

Zrovna před několika dny jsem s kamarádkou v Ježku (gymnázium, kam jsem nastoupil) rozebíral, že méně pochopitelné pro mě bylo, když před pár lety chválil Venezuelu za to, že zavřela hranice humanitární pomoci v USA, zatímco tam lidé umírali hlady.

A jako bych to přivolal, hned záhy podpořil čínskou politiku vůči Tchaj-wanu i ruskou politiku vůči Ukrajině. Způsob, kterým to sděloval, navíc považuji za hodně útočný, konfrontační a možná i povýšený či arogantní.

Roger Waters podle mého názoru tak moc nenávidí Spojené státy, že automaticky podporuje každého jejich protivníka či soka; a to zcela bez ohledu na to, čeho se dopouští (v tomto smyslu mi přišla asi nejhorší zmíněná podpora Venezuely).

Přesto jsem přesvědčen, že za tím vším stál původně dobrý úmysl; nejspíš soucit s chudými, slabými a bezmocnými lidmi, který – bez znalostí ekonomických zákonitostí – tak často vede k socialismu. Jenže co se stalo potom?

Ve Venezuele přece umírali právě ti nejchudší; ale protože pomoc přicházela od Watersem nenáviděných USA, nějak „zapomněl“ na ten soucit, který ho vehnal do náruče socialistické ideologie. V případě Ruka a Číny to vnímám podobně.

Na konci rozhovoru dokonce řekl redaktorovi něco ve smyslu, že je zaslepen svou ideologií; což považuji za velice paradoxní, jelikož z mého pohledu je právě Roger Waters obětí své ideologie jako málokdo jiný.

Co si z toho odnáším? Především to, že ze soucitného a citlivého hudebníka se může stát někdo, kdo nejspíš pro vlastní bolest, zranění či dogmatismus není schopen svět vnímat jinak než skrze prisma (Pink Floyd pun intended) své ideologie.

Nepíši o tom proto, abych Rogera Waterse shazoval; naopak, i přes to všechno si ho stále vážím. Ale říkám si, že když se to stalo jemu, klidně se to může stát i mně, nebo komukoliv jinému. Myslím, že je dobré se před tím mít na pozoru.

Z poznámky k redaktorovi o ideologii navíc plyne, že on si nejspíš vůbec neuvědomuje, čeho se stal obětí; dost možná ani nevnímá, jak útočné jeho projevy jsou (a to třeba i na koncertech), případně to považuje za vhodné či nezbytné.

Osobně si myslím, že „ideologické slepotě“ se lze jen těžko vyhnout jen pomocí mysli a logiky, jelikož nemá mnoho společného s inteligencí; jsem přesvědčen, že je k tomu potřeba láska, soucit, otevřenost a snaha o porozumění druhým.

vaší podpory si vážíme
Zde můžete podpořit
PressPort Magazín
DĚKUJEME
Roger Waters je obětí své ideologie jako málokdo. Ale bez něj by byl můj život jiný
Hodnocení čtenářů1 Hlas
100
Publicista